Cestovani (s) Opustenou planetou

2. července 2008 v 15:56 | Rostak
Myslim, ze ke konci nasi cesty dozral cas k tomuhle clanku, ktery ve mne bobtnal uz radu mesicu. Budu v nem mozna trochu sentimentalni, kapku filosoficky, trochu (sebe)ironicky, dost nastvany a hlavne zklamany, proto vas upozornuji predem, ze nasledujici radky nebudou zrovna dojemne. Mnozi lide (tim nechci rici, ze mezi ne patrite:-)) si mysli, ze vyjet na rok do ciziny (zvlast mimo nas stary dobry kontinent) je s nadsazkou jako vzit raketu na Mesic. Mimochodem, kdybyste vedeli, kde by to slo, hlasim se!!! Dnes uz prakticky na svete nenaleznete misto, ktere se ve starych stredovekych mapach oznacovalo latinskymi slovy Hic et nunc, ktere se nekdy buhviproc preklada jako "Tady ziji lvi." Pritom vyjadruje Tady a Ted. Pokud je TED vse na Zemi "zmapovane a zakreslene", je mozne to videt ze satelitu, zpravy, (zejmena ty spatne), obehnou nas bramboroid behem nekolika vterin, pokladam si otazku, proc vlastne clovek cestuje? Vzdyt si o tom muzu precist. Cele stohy knih a National Geographiku mohu v klidu a lezerne prolistovat v lenosce, ucucavat svuj oblibenej ananasovej dzus a poslouchat k tomu treba ... (doplnte si sveho vlastniho favorita/ku). Desire... Touha, ta mrcha, uz jsem o ni mockrat psal, neda nam spat... zene nas kupredu, nuti nas touzit. Buddhiste, jogini, reholnici, filozofove i Nietsche, vsichni se ji chteli zbavit a stejne tu mrcha furt je! Co nadelat... Nakonec je zdrojem vseho, co jsme vytvorili, je puvodcem vsech vasni, byla kompasem Kolumbovi i hrobem mnohych dobrodruhu, kteri prisli po nem. Lidska touha zanechala stopy vsude, kam jen se rozhlednes. Ticilete "civilizace" se rozpadly v prach (to, co po nich zbylo, oznacujeme honosne jako kulturni pamatky), a my stale stavime na jejich touze. Touha, to jedine nam zbylo po predcich, to jedine zustava v bytosti, ktera se nekdy chova jako orangutan, je nebezpecna i sentimentalni, tolerantni i nihilisticka. Touhu jsme nikdy nedokazali vykorenit. Jen kvuli ni vzniklo soukrome vlastnictvi (coz chtej komunisti nelogicky zmenit), proto chceme stale nova auta, i kdyz ta stara stale dobre slouzi, proto vznikly staty (a kvuli touham jinych se dobyvaly a nicily), proto mi studenti chteji kazde tri mesice novy mobil, jen kvuli touze po nove kosili uvazuji, ze tu starou zahodim (pravda, je derava, Lena by to jen uvitala, ale boze, je tak pohodlna), kvuli touze jsme se vydali NA CESTU! Cist o tom vsem proste nestaci, clovek je jednak strasne zvedavy, jednak touzi ty VECI videt na vlastni voci. Touzime videt vsechny ty pikantni zabery ze zakulisi zapachajici politiky, touzime spatrit prece na vlastni voci ty vodou zatopene domy, touzime alespon trochu zahlednout do kuchyne Karla Gotta (ja ne, ale mnozi jo), mackame se v davu, abychom si zblbli reklamou koupili to, co vubec nepotrebujeme, bereme listky do prvnich rad, protoze to prece chceme dobre videt, ne? No, jasne... I my jsme to chteli videt! Zejmena ja jsem touzil TO vyfotit prece, neeeee? Reknu vam, fotograf se nekdy meni v hnusnou egoistickou svini, zvlast, kdyz se necha hnat touhou, jenomze vime, ze ten okamzik za chvili pomine, usmev ustane, krev prestane tect, zbran poklesne... Ta touha... "Nejlepsi" fotky jsem neporidil, zustaly ve mne, vracim se k nim... Pohreb, umirajici clovek na ulici, zebrajici divenka, snici Metro, cachtajici se delfini... Proc clovek cestuje, je docela zajimava otazka. Naprosto banalni, ale kdyz si ji polozim, pres tisic odpovedi rotujicich v hlave, mlcim... Mozna to znovu souvisi s tou mrchou, o ktery pisu. Jakmile okusis ten hrejivy pocit, kdyz ti po trech hodinach stopovani na rozpalene dalnici zastavi auto, mas pocit, ze jsi tu potvoru setras a ona se veze s tebou treba v kufru... vysmata... Je silnejsi a mocnejsi nez kdykoli predtim a tys prohral, i kdyz se samozrejme citis jako king. Nu dobra, uz se vezes... a co chces videt ted? Kam vezmes dalsiho stopa? "Kam sis ten bagl zabalil tentokrat?", zepta se mama. A ja vlastne nevim, to neni dulezite, vzdyt nepotrebuju kompas, mam svoji touhu, ne? Dnes i s malym mnozstvim penez procestujete pulku zemekoule, jsme toho ostatne dukazem. Ted jen kdo bude vasim pruvodcem na ceste? Potrebujete prece informace, kdyz se te touhy TAM jet nemuzete zbavit, ne? No, jasne, sem s nimi! Aha, sednete k internetu, prohlizite fotky, ctete clanky, delate si poznamky, hledate mista, kam jezdi malo lidi nebo lepe nikdo, kdo by se chtel taky se svou touhou delit s ostatnimi, ze jo? Neco se ukaze byt nedostupne (navzdory touze, neuveritelne) ukecavate a nalhavate ji, ze tam teda pojedete priste (i kdyz se brani zuby nehty, mrcha), ale stejne je to malo, potrebujete totiz pruvodce, ktery se vejde do baglu, na kterym obcas spite, obcas do nej z nudy kreslite, zurive nad nim laterite, nebo ho casem naprosto nasrani odhodite. Lonely Planet. Na svych cestach ho pouzivaji tisice lidi... Nevyhnuli jsme se mu ani my. Predpokladejme, ze budete takoveho "pomocnika" vlastnit. Pominu ten naprosto pitomej nazev. "Lonely Planet - Opustena, ci osamela planeta", nevite nahodou kde to je? Rad bych se tam se svoji neuhasitelnou (a zaroven zarlive strezenou) touhou vydal. Protoze, kdyz vandrujete a pouzivate vyse zmineneho "pomocnika", potkate spoustu magoru, kteri listuji v kapitolach shopping a entertainment (k cemu tyto kapitoly potrebuje batuzkar, jsem dosud nepochopil), spoustu pipinek, divnejch typku a jenom par, zduraznuji par lidi, kteri Opustenou planetu berou velmi rezervovane, ne-li jako "nutne zlo". Obchodni politika Lonely Planet promenila radu mist v Asii v naprosto mrtva mista, troufnu si dokonce rict, ze kam slapne hnata Lonely Planet, tam za kratky cas nic neroste, protoze devastuje ceny mistniho ubytovani, zvysuje inflaci, podili se na znecistovani a samozrejme nici mistni kulturu a zvyky. Prikladu bych mohl uvest celou radu: Van Vieng (Laos), Joghpur (Indie), Borobudur (Indonesie), jezero Inle (Myanmar) a dalsi znicena mista turismem s nemalym podilem Lonely Planet. Ted momentalne spime v Bogoru, hlucnem mistecku na Jave. Nikdo by si na nej nevzpomnel, kdyby nemel nejvetsi botanickou zahradu na svete. Kdyz jsme do nej prijeli, mrkli do LP a vybrali si guesthouse v kategorii budget (ubytovani radove do 10 USD, i kdyz tenhle strop uz povazujeme za celkem drahy). Hned prvni ubytko je pry ciste, i kdyz mistnosti jsou male (coz nevadi), rodina je pry pratelska, no spolkli jsme navnadu i s navijakem. Jakmile jsme tam vstoupili, citili jsme, ze je neco spatne. Pokoje dost opotrebovane, spinave, o polovinu drazsi nez LP pise (prestoze vydani je stare par mesicu), nepratelske a opovrzlive chovani, kdyz chceme smlouvat cenu niz (coz je v Asii uplne normalni). Majitele zacnou vykrikovat, ze jsou nejlevnejsi v celem Bogoru, ze jsme kdovico, usklibnou se, kdyz slysi, ze jsme Cesi, atd. Sbohem!! Tady nezustanem ani minutu. Arogantnich parchantu behem cesty potkavame prilis moc, natoz abychom u nich jeste bydleli. Par kroku vedle nich je ubytovani v rodine, ktera je mila, mluvi anglicky, da nam slevu, kdyz slysi, ze chceme zustat tri noci a povazte: velka snidane je v cene! Cena je v podstate stejna, ale pocit bezpeci a pratelstvi rozhodl. (Navic maj peknyho psiho nunaka, pruhovanou kocku, ktera vypada jak tygr, obrovskyho pavouka spradajiciho sve site hned vedle vchodu a zelene brcalovou agamu s koulicima ocima na strome:-) Ackoli poskytuji ubytovani od 80. let, v LP nejsou. Nechapu proc, ale diky bohu!! Podobnych prihod bychom mohli vypravet desitky. Mnozi majitele zarazeni do LP zblbnou pod vlivem prachu, jsou "za vodou" a dalsi zkvalitnovani sluzeb jim je ukradene. A Lonlac je tam klidne radu let necha. V Kaliurangu jsme bydleli u jedne rodiny, kde jsme meli nadhernej vyhled na dymajici Merapi, terasu sami pro sebe a kupou svitoricich vlastovek, ktere tam mely hnizda. Pro LP ale mistni pokoje nemely "charakter", coz nechapeme. Cesta z Yogyakarty do Borobuduru lokalnim busem stoji sedm tisic rupek, v LP ale pisou, ze stoji deset tisic. Kolik myslite, ze chce vometak v autobusu od cizince, pokud na nej neudela dlouhej nos? Jojo, LP zvedl v nekterych mistech inflaci o desitky procent. Bohuzel casto i pro mistnaky. Ceny v LP se srovnaji, na rade mist to zvysilo cenu dopravy. Nemluve o vyslovenych nesmyslech, ktere v pruvodcich najdete. Jako ze v hotelu jsou padaci dvere a tajne chodby do pokoju, kde vam podstrci drogy a podobne hovadiny. Osobne jsme byli nadseni jen ze stareho pruvodce pro Indii, jenz napsal par, ktery tam dlouho zil (a nevydal to LP, ale Footprint) a pro Banglades, jejz napsala holka, ktera byla vtipna, trefna a pozorna a v posledni rade z pruvodce Z Istanbulu do Kathmandu, ktery naposledy vysel v roce 2001. Aktualizace nebude, protoze delat z marketingoveho a obchodniho hlediska pruvodce, ktery vede pres Iran oznacovany mnohymi politiky jako "osa zla", se nevyplati, protoze rada blbecku a pipinek tam proste nepojede (zaplat panbu!). Lonlac by casto mohl byt i polovicni, kdyby se zameril jen na to podstatne; jak se kam dostat, v jake casti mesta jsou nejlevnejsi nebo drazzi hotely (podle toho, cemu date prednost), nebo kdyby prelozil do slovnicku dulezita slova pro unaveneho poutnika. V nabidce by napr. melo byt: Tak s touhle cenou se jdi vycpat! Za tuhle spinavou diru chces 10 USD? Jsi lhar, autobus o kterym jsi rikal, ze dnes uz nejede, si prihasi za deset minut. Tohle muzu koupit vedle za polovic, Ne, tvoji segru za zenu si fakt vzit nemuzu, uz jednu mam, apod. Rozhodne bych zrusil kapitoly entertainment a shopping, jen zabiraji misto. To je snad cestovatel dementni, aby sel do toho nejdrazsiho butiku ve meste? LP podezrivame z toho, ze casto s majiteli uzavira dohody, my vas dame do knihy a tohle ubytko, tahle vec, tahle vecere bude gratis nebo s vyraznou slevou, jo? Jinak totiz nechapeme, proc tak casto ve vyberu hotelu slapne vedle. Anebo se stava LP pruvodcem pro snoby... Jaky mate svuj zazitek s LP vy? Koncim, hrozne jsem totiz zatouzil po Es Teah Manis (silene dobry sladky caj s ledem). O touhach zas nekdy priste...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Petr a Lucka Petr a Lucka | Web | 3. července 2008 v 10:08 | Reagovat

Nazdar Rošťáci,

To nám mluvíte přímo z duše. Kupříkladu v Gaye v Indii s námi rikšáci nechtěli ani smlouvat, protože viděli, že máme tu modrou "cestovatelskou bibli" pod paží. A jak řekl mazaný rikšák: V LP máte přesně jasně napsaný kolik to stojí  do Bodghaye, tak jakýpak smlouvání. Neřád jeden. V Bundi a na dalších jiných indických vypečených turistických místech se nahaněči do hotelů oháněli okopírovanými stránkami té ďábelské knížky se slovy: V LP jsme uvedeni jako nejlepší guesthouse ve městě. Či v Číně hotel, který byl uveden v LP jako ten nejhorší ve městě, se honosil na svém vývěsním štítě recomended by LP, zřejmě si čínští majitelé s doslovným překladem popisu hotelu hlavu nelámali. Šťastnou cestu přejí LP :-) (Lucie a Petr, ne Lonely Planet)

2 Eva a Karel Eva a Karel | 8. července 2008 v 19:33 | Reagovat

Zdravím,

je to neuvěřitelný, jak tady čas letí a přitom občas koukám na váš web a pořád "stejný" - pořád na cestách a pořád se máte fajn. A to je dobře!

Ze mě se mezi tím stal mudr pudr a přesídlili jsme definitivně do Prahy. Taky mám za sebou třítýdenní cestu po Španělsku... http://santiago.blog.cz - no jo, já vím, tři týdny, to je jen takové malé odplivnutí v porovnání s vaší cestou :-))

Mějte se fajn a v Praze na viděnou.

PS: do Španělska jsem LP nebrala, vlastně jsme šli téměř bez průvodce a bylo to fajn, i když zase nutno říct, odněkud člověk musí brát informace, kde je jaká památka a tak...

3 Marek Bláža Marek Bláža | E-mail | 10. července 2008 v 11:27 | Reagovat

Nazdarek. Tak koukám že se vám to už krátí.... Kdy vlastne přilétáte do Prahy? Říkali jsme s Čapem, že bysme měli dát s váma nějakej srazík, než odjedem pryč. 30.9. letíme do Nepálu, tak tu zase nějakej čas nebudem. Já ještě jedu 17.8. do Rumunska a vracím se za měsíc, tak by bylo dobrý kdyby jsme se sešli nějak do půlky srpna. Tak zatím Rošťáci, už to tam v klidu doklepejte a dejte echo...

4 Radka Radka | E-mail | 11. července 2008 v 16:42 | Reagovat

Rosťo, no tak, trochu optimismu :-)) !!! Zítra jste doma a to se teprv nebudete stačit divit, co se tu za ten rok událo....

Ale máš pravdu, LP už nám taky leze krkem a po Sri Lance jsme si řekli, že už budeme muset změnit značku... Jednou jsme měli RG, ale to bylo ještě horší, tak nevím, nevím. Nicméně teď spíš řešíme kam umístíme dětskou postýlku, než jakou knihu příště zakoupíme ;-) Priority se časem holt mění... Šťastnou cestu domů, i když teď už možná sedíte v letadle nebo jedete na letiště! A doufám, že se toho 16.7. někde v Prokopáku uvidíme!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama