Červenec 2008

Návrat na jinou planetu

31. července 2008 v 23:11 | Rostak
Čas pomalu ubíhá, je to už třetí týden, co jsme se vrátili a stále se nějak nemůžeme srovnat. Prej se tomu říká kulturní šok, já mám ale pocit, jako když jsem přiletěl na jinou planetu. Čumím ženskejm do výstřihů propastných hloubek černé díry, civím na lidi (tolik bělochů pohromadě jsem už dlouho neviděl), na ulici obdivuju čistotu (i když se nad tím mnohý Pražan zasměje), přes sálající sluneční paprsky, které prý dosahují v dnešních dnech tropických teplot, je mi stále zima (prosím, až mě uvidíte, nebijte mě), marně hledám na ulici stánek s občerstvením, kde bych se dobře najedl za třičtvrtě dolaru, v obchodech na mě všechno padá a nechápu, jak je to za ty ceny prodejné, oceňuji výšku dveřních futer, které nechávají mou otlučenou hlavu na pokoji, v bytě chodím jak lev v kleci a po nahlédnutí do prosklených skříní realitních agentur zjišťuji, že těch pár metrů prostoru má cenu několika milionů, znovu a znovu zkoumám natočenou vodu z vodovodu, jazykem ji převaluji v ústech a pomlaskávám si, jak je výtečná, aniž bych ji musel filtrovat, se zdráháním se sprchuji teplou vodou, pročítám a listuji oblíbenými kusy v knihovně a přemítám, kdy jsem je asi tak četl, kroutím hlavou nad lidma, kteří se opalují na kusu betonu na říční náplavce a ženský si se vztyčenou hlavou vykračují k občerstvení topless, když přecházím ulici, žasnu, že mě auta nesejmou, ale dávají mi i přednost a neustále večer zkoumám žárovku, protože už tolik hodin svítí a stále jde proud, a to je divný, ne? Jistě si mnozí říkáte, k sakru, už jsou tu tak dlouho a ještě se neozvali... Kámoši, prosím vás, mějte trpělivost... Jsem teď takový sociální debil, ve společnosti se cítím naprosto nepatřičně, číšníkovi v restauraci dávám s vítězoslavným úsměvem pět korun dýško a na otázky, jak se máš, reaguji s vrčením... Léňa pomalu obchází budoucí zaměstnavatele, já se vrátil zpátky do školy, kde jsou považte nejen nové lavice, židle a tabule, ale ve všech třídách visí i plazmové televize! Zřejmě to posune naši zaostalou výuku někam do středu 21. století. Okamžitě jsem hned v Pákistánu, kde na otlučeném stole učitele leželo jablko a rákoska... Tu mi bohužel asi nepovolí... Časem vyberu nejlepší fotky a udělám pro vás výběr toho, co se nás nejvíce dotklo za srdce. Teď jen stále zkoumám, v jaké dimenzi jsem se to vlastně ocitl. Teď kromě toho momentálně přemýšlím, zda nezaložím blog roztržitého učitele:-)))

Cestovani (s) Opustenou planetou

2. července 2008 v 15:56 | Rostak
Myslim, ze ke konci nasi cesty dozral cas k tomuhle clanku, ktery ve mne bobtnal uz radu mesicu. Budu v nem mozna trochu sentimentalni, kapku filosoficky, trochu (sebe)ironicky, dost nastvany a hlavne zklamany, proto vas upozornuji predem, ze nasledujici radky nebudou zrovna dojemne. Mnozi lide (tim nechci rici, ze mezi ne patrite:-)) si mysli, ze vyjet na rok do ciziny (zvlast mimo nas stary dobry kontinent) je s nadsazkou jako vzit raketu na Mesic. Mimochodem, kdybyste vedeli, kde by to slo, hlasim se!!! Dnes uz prakticky na svete nenaleznete misto, ktere se ve starych stredovekych mapach oznacovalo latinskymi slovy Hic et nunc, ktere se nekdy buhviproc preklada jako "Tady ziji lvi." Pritom vyjadruje Tady a Ted. Pokud je TED vse na Zemi "zmapovane a zakreslene", je mozne to videt ze satelitu, zpravy, (zejmena ty spatne), obehnou nas bramboroid behem nekolika vterin, pokladam si otazku, proc vlastne clovek cestuje? Vzdyt si o tom muzu precist. Cele stohy knih a National Geographiku mohu v klidu a lezerne prolistovat v lenosce, ucucavat svuj oblibenej ananasovej dzus a poslouchat k tomu treba ... (doplnte si sveho vlastniho favorita/ku). Desire... Touha, ta mrcha, uz jsem o ni mockrat psal, neda nam spat... zene nas kupredu, nuti nas touzit. Buddhiste, jogini, reholnici, filozofove i Nietsche, vsichni se ji chteli zbavit a stejne tu mrcha furt je! Co nadelat... Nakonec je zdrojem vseho, co jsme vytvorili, je puvodcem vsech vasni, byla kompasem Kolumbovi i hrobem mnohych dobrodruhu, kteri prisli po nem. Lidska touha zanechala stopy vsude, kam jen se rozhlednes. Ticilete "civilizace" se rozpadly v prach (to, co po nich zbylo, oznacujeme honosne jako kulturni pamatky), a my stale stavime na jejich touze. Touha, to jedine nam zbylo po predcich, to jedine zustava v bytosti, ktera se nekdy chova jako orangutan, je nebezpecna i sentimentalni, tolerantni i nihilisticka. Touhu jsme nikdy nedokazali vykorenit. Jen kvuli ni vzniklo soukrome vlastnictvi (coz chtej komunisti nelogicky zmenit), proto chceme stale nova auta, i kdyz ta stara stale dobre slouzi, proto vznikly staty (a kvuli touham jinych se dobyvaly a nicily), proto mi studenti chteji kazde tri mesice novy mobil, jen kvuli touze po nove kosili uvazuji, ze tu starou zahodim (pravda, je derava, Lena by to jen uvitala, ale boze, je tak pohodlna), kvuli touze jsme se vydali NA CESTU! Cist o tom vsem proste nestaci, clovek je jednak strasne zvedavy, jednak touzi ty VECI videt na vlastni voci. Touzime videt vsechny ty pikantni zabery ze zakulisi zapachajici politiky, touzime spatrit prece na vlastni voci ty vodou zatopene domy, touzime alespon trochu zahlednout do kuchyne Karla Gotta (ja ne, ale mnozi jo), mackame se v davu, abychom si zblbli reklamou koupili to, co vubec nepotrebujeme, bereme listky do prvnich rad, protoze to prece chceme dobre videt, ne? No, jasne... I my jsme to chteli videt! Zejmena ja jsem touzil TO vyfotit prece, neeeee? Reknu vam, fotograf se nekdy meni v hnusnou egoistickou svini, zvlast, kdyz se necha hnat touhou, jenomze vime, ze ten okamzik za chvili pomine, usmev ustane, krev prestane tect, zbran poklesne... Ta touha... "Nejlepsi" fotky jsem neporidil, zustaly ve mne, vracim se k nim... Pohreb, umirajici clovek na ulici, zebrajici divenka, snici Metro, cachtajici se delfini... Proc clovek cestuje, je docela zajimava otazka. Naprosto banalni, ale kdyz si ji polozim, pres tisic odpovedi rotujicich v hlave, mlcim... Mozna to znovu souvisi s tou mrchou, o ktery pisu. Jakmile okusis ten hrejivy pocit, kdyz ti po trech hodinach stopovani na rozpalene dalnici zastavi auto, mas pocit, ze jsi tu potvoru setras a ona se veze s tebou treba v kufru... vysmata... Je silnejsi a mocnejsi nez kdykoli predtim a tys prohral, i kdyz se samozrejme citis jako king. Nu dobra, uz se vezes... a co chces videt ted? Kam vezmes dalsiho stopa? "Kam sis ten bagl zabalil tentokrat?", zepta se mama. A ja vlastne nevim, to neni dulezite, vzdyt nepotrebuju kompas, mam svoji touhu, ne? Dnes i s malym mnozstvim penez procestujete pulku zemekoule, jsme toho ostatne dukazem. Ted jen kdo bude vasim pruvodcem na ceste? Potrebujete prece informace, kdyz se te touhy TAM jet nemuzete zbavit, ne? No, jasne, sem s nimi! Aha, sednete k internetu, prohlizite fotky, ctete clanky, delate si poznamky, hledate mista, kam jezdi malo lidi nebo lepe nikdo, kdo by se chtel taky se svou touhou delit s ostatnimi, ze jo? Neco se ukaze byt nedostupne (navzdory touze, neuveritelne) ukecavate a nalhavate ji, ze tam teda pojedete priste (i kdyz se brani zuby nehty, mrcha), ale stejne je to malo, potrebujete totiz pruvodce, ktery se vejde do baglu, na kterym obcas spite, obcas do nej z nudy kreslite, zurive nad nim laterite, nebo ho casem naprosto nasrani odhodite. Lonely Planet. Na svych cestach ho pouzivaji tisice lidi... Nevyhnuli jsme se mu ani my. Predpokladejme, ze budete takoveho "pomocnika" vlastnit. Pominu ten naprosto pitomej nazev. "Lonely Planet - Opustena, ci osamela planeta", nevite nahodou kde to je? Rad bych se tam se svoji neuhasitelnou (a zaroven zarlive strezenou) touhou vydal. Protoze, kdyz vandrujete a pouzivate vyse zmineneho "pomocnika", potkate spoustu magoru, kteri listuji v kapitolach shopping a entertainment (k cemu tyto kapitoly potrebuje batuzkar, jsem dosud nepochopil), spoustu pipinek, divnejch typku a jenom par, zduraznuji par lidi, kteri Opustenou planetu berou velmi rezervovane, ne-li jako "nutne zlo". Obchodni politika Lonely Planet promenila radu mist v Asii v naprosto mrtva mista, troufnu si dokonce rict, ze kam slapne hnata Lonely Planet, tam za kratky cas nic neroste, protoze devastuje ceny mistniho ubytovani, zvysuje inflaci, podili se na znecistovani a samozrejme nici mistni kulturu a zvyky. Prikladu bych mohl uvest celou radu: Van Vieng (Laos), Joghpur (Indie), Borobudur (Indonesie), jezero Inle (Myanmar) a dalsi znicena mista turismem s nemalym podilem Lonely Planet. Ted momentalne spime v Bogoru, hlucnem mistecku na Jave. Nikdo by si na nej nevzpomnel, kdyby nemel nejvetsi botanickou zahradu na svete. Kdyz jsme do nej prijeli, mrkli do LP a vybrali si guesthouse v kategorii budget (ubytovani radove do 10 USD, i kdyz tenhle strop uz povazujeme za celkem drahy). Hned prvni ubytko je pry ciste, i kdyz mistnosti jsou male (coz nevadi), rodina je pry pratelska, no spolkli jsme navnadu i s navijakem. Jakmile jsme tam vstoupili, citili jsme, ze je neco spatne. Pokoje dost opotrebovane, spinave, o polovinu drazsi nez LP pise (prestoze vydani je stare par mesicu), nepratelske a opovrzlive chovani, kdyz chceme smlouvat cenu niz (coz je v Asii uplne normalni). Majitele zacnou vykrikovat, ze jsou nejlevnejsi v celem Bogoru, ze jsme kdovico, usklibnou se, kdyz slysi, ze jsme Cesi, atd. Sbohem!! Tady nezustanem ani minutu. Arogantnich parchantu behem cesty potkavame prilis moc, natoz abychom u nich jeste bydleli. Par kroku vedle nich je ubytovani v rodine, ktera je mila, mluvi anglicky, da nam slevu, kdyz slysi, ze chceme zustat tri noci a povazte: velka snidane je v cene! Cena je v podstate stejna, ale pocit bezpeci a pratelstvi rozhodl. (Navic maj peknyho psiho nunaka, pruhovanou kocku, ktera vypada jak tygr, obrovskyho pavouka spradajiciho sve site hned vedle vchodu a zelene brcalovou agamu s koulicima ocima na strome:-) Ackoli poskytuji ubytovani od 80. let, v LP nejsou. Nechapu proc, ale diky bohu!! Podobnych prihod bychom mohli vypravet desitky. Mnozi majitele zarazeni do LP zblbnou pod vlivem prachu, jsou "za vodou" a dalsi zkvalitnovani sluzeb jim je ukradene. A Lonlac je tam klidne radu let necha. V Kaliurangu jsme bydleli u jedne rodiny, kde jsme meli nadhernej vyhled na dymajici Merapi, terasu sami pro sebe a kupou svitoricich vlastovek, ktere tam mely hnizda. Pro LP ale mistni pokoje nemely "charakter", coz nechapeme. Cesta z Yogyakarty do Borobuduru lokalnim busem stoji sedm tisic rupek, v LP ale pisou, ze stoji deset tisic. Kolik myslite, ze chce vometak v autobusu od cizince, pokud na nej neudela dlouhej nos? Jojo, LP zvedl v nekterych mistech inflaci o desitky procent. Bohuzel casto i pro mistnaky. Ceny v LP se srovnaji, na rade mist to zvysilo cenu dopravy. Nemluve o vyslovenych nesmyslech, ktere v pruvodcich najdete. Jako ze v hotelu jsou padaci dvere a tajne chodby do pokoju, kde vam podstrci drogy a podobne hovadiny. Osobne jsme byli nadseni jen ze stareho pruvodce pro Indii, jenz napsal par, ktery tam dlouho zil (a nevydal to LP, ale Footprint) a pro Banglades, jejz napsala holka, ktera byla vtipna, trefna a pozorna a v posledni rade z pruvodce Z Istanbulu do Kathmandu, ktery naposledy vysel v roce 2001. Aktualizace nebude, protoze delat z marketingoveho a obchodniho hlediska pruvodce, ktery vede pres Iran oznacovany mnohymi politiky jako "osa zla", se nevyplati, protoze rada blbecku a pipinek tam proste nepojede (zaplat panbu!). Lonlac by casto mohl byt i polovicni, kdyby se zameril jen na to podstatne; jak se kam dostat, v jake casti mesta jsou nejlevnejsi nebo drazzi hotely (podle toho, cemu date prednost), nebo kdyby prelozil do slovnicku dulezita slova pro unaveneho poutnika. V nabidce by napr. melo byt: Tak s touhle cenou se jdi vycpat! Za tuhle spinavou diru chces 10 USD? Jsi lhar, autobus o kterym jsi rikal, ze dnes uz nejede, si prihasi za deset minut. Tohle muzu koupit vedle za polovic, Ne, tvoji segru za zenu si fakt vzit nemuzu, uz jednu mam, apod. Rozhodne bych zrusil kapitoly entertainment a shopping, jen zabiraji misto. To je snad cestovatel dementni, aby sel do toho nejdrazsiho butiku ve meste? LP podezrivame z toho, ze casto s majiteli uzavira dohody, my vas dame do knihy a tohle ubytko, tahle vec, tahle vecere bude gratis nebo s vyraznou slevou, jo? Jinak totiz nechapeme, proc tak casto ve vyberu hotelu slapne vedle. Anebo se stava LP pruvodcem pro snoby... Jaky mate svuj zazitek s LP vy? Koncim, hrozne jsem totiz zatouzil po Es Teah Manis (silene dobry sladky caj s ledem). O touhach zas nekdy priste...