Z(a)traceny raj na ostrove Tioman

3. června 2008 v 16:20 | Rostak
Byl jednou jeden ostrov. Ne, na pocatku tohohle pribehu byl jeden 230 milionu let stary prales, kterej byl samozrejme uplne mimo tenhle ostrov. Dva upajdani, ale nateseni lidickove, kteri ho chteli navstivit, vsak meli smulu. Zprostredkovatele (neco mezi milymi usmevavymi jezinkami a skarohlidy coby malajskymi cernoknezniky znalych woo-do) je totiz lakali na prochazky dzungli (chapej, par set metru od nejblizsiho odpocivadla), na plavani v rece (jasnacka, ze vytekajici z "dzungle") a jine aktivity, ktere se jim (pokud uz od ctrnacti spite pod sirakem), zdaly ponekud bizarni, lehce detinske, az naprosto debilni vzhledem k nabizenym cenam. Velmi rozcarovani premysleli, jak by mohli "utratit cas"(pokud to vubec jde), ktery jim v zemi jmenem Malajsie, zbyval. A ted to prijde! ...Z vln se vyloupl ostrov... Pravda, proti clovickum naprosty staresina (priznejme si, ze uz tu par patku je), obcas trochu znudeny z "beach resortu", diskotek a podobnych hovadin, ktere dokaze vymyslet jen homo imbecil. Presto zustava kapku zahadny, kapku rozverny... chranici si po tisicileti stale stejne zarlive svuj tropicky prales plny pavouku, motylu, ptaku a netopyru, a taky vresticich opic a mytickych jesteru (jasne, ze jsem na spoustu veci zapomnel, napr. na brouky, pijavice atd.). Clovicci si ho vybrali stejne neduverive, jako je on prijal. Na ostrov se dalo dostat jen rychlou lodi, jejiz paluba byla plna podivnych stvoreni obtizenych objemnymi zavazadly, z nichz nezridka couhaly jeste podivnejsi predmety. Rostak a Lena na to vsak nedbali a obdivovali blankytnou vodu (ne, modrozelenou, ne, temne modrou, ne, bilou, neeeeeee! Prominte, vypravec trpi nedostatkem barevne invence), rozeklane ostrovy a skakajici zvedave ryby touzici spatrit nove prichozi. Po pristani clobrdy vyzvedla superrychla lod, ktera je vyvrhla na nevelkou plaz, kde stravili celkem sest noci a sedm dni. Jeji presny nazev ponecha vypravec v tajnosti (nenechte se zlakat titulkem). Clobrdum se tam zalibilo na prvni slapnuti. Kdyz otevreli dvere sveho docasneho utulku, zirali na promenujici se more (o barvach uz dost, vypravec na to proste nema) povalujici se line par metru od jejich chyse, kterou sdileli s kejhajicimi gekony, mravenci, hbitymi komary a ve vetru se stale kejvajicim strasidlem kudlankou (nekteri obyvatele zili obcas i pod chysi, o tom ale dale). Jidlo na ostrove bylo vynikajici! Pokud si clovicek odmyslel cenu, ktera (po kolikate uz) byla mimo poutnicky budget, jak anglomilci rikaji, chutove bunky se uz dopredu hadaly, zda daji prednost sladke palacince (co vypadala jako kolac od maminky) nebo toustu s kuratkem ci ovocnemu salatku... More splouchalo, pisek lakal ke hrejivym hratkam a Lena se nenechala nezlakat... Rostak si mezitim vytycil smely cil, pokorit nedaleke skalisko mlcky cnici k obloze (pravda, pry v neprostupne dzungli, co ale na tom?), celkem trikrat se vydal do hloubi pralesa, kde kazdou chvili sundaval roztodivne chlupate osminohe tvory ze sveho ksichtiku (pijavice, ktera si mezitim rozestlala v jeho pupiku, si nevsiml), klouzal a padal po vlhkych sutrech (ty brdo, nikdy predtim si nemyslel, ze by tropickej prales byl tak "neprirozene" vlhkej), funel a hekal... zpocenej a mokrej (dvakrat na nej sprchlo) a samozrejme nikdy ke skalisku (ac se fakt moc snazil) nedosel. Zato celkem trikrat brodil reku nebo jeji pritoky (dosud si tim, co vlastne brodil, neni jist), spatril jeden vodopad, desil svym zarostlym, otrhanym a pak i zapachajicim zjevem opice a sam se k smrti vydesil, kdyz mu pres hlavu skocila iguana (jester s pohyby draka a mrstnosti lasicky). Lena mezitim pokojne louskala dalsi a dalsi roman, popijela cajik, obcas neco zakousla z dobrouckych pochutin od domorode mama, telo nastavovala hrejivym paprskum slunce a obcas vklouzla do vln, kdyz zkoukla more, jez melo ji sympatickou zeleno.... ale uz dost! Rostak se cely cas marne pachtil ke skalisku, marne lovil svym kalasnikovskym fotopristrojem plache jestery... nic, prales se mu smal... sem tam mu vmetl do tvare nejakyho toho spidera s dlouhejma nohama (bohuzel to nikdy neocenil)... Zplihly se vracel k chysi, naprosto nechapajici kdo tu skalu prendal a kde je momentalne sever, spinavy, zablaceny a smrduty, kdyz na ceste (par metru od chyse) uvidel jednoho jestera... Okamzite ho zasypal privalem fotovystrelu... Jester zdanlive ospaly nechapave ziral, co to ten clobrda dela. Pak mu frnknul... Rostak ale zjistil, ze spolu se svymi podobne pratelskymi kamarady bydli par metru od chyse, kde clovicci prebyvali. Pcha! Hnat se za nimi do zelene propletene zmete vetvi a korenu! Kdepak. Vyrovnano. Od te doby, kdyz Rostaka popadl fotograficky zapal, vzal fotak, houkl na Lenu: "Jdu za svejma kamosema." A bylo to. More bylo tak pruzracne, ze kdyz vas libla ryba do palce, videli jste, jestli se do toho zlomyslne neuprdla. A tak cas line plynul... Koupani, jidlo... koupani... jidlo, pardon, sluneni... a zase jidlo? Obcas byl rytmus narusen pozorovanim pavouku, jesteru a brouku, kteri si ustlali z nebe primo pred vami. Cas od casu (pokud mel zrovna dobrou naladu) jste si mohli potrast klepetem s krabem, kterej o sobe pohybem dal vedet. Jinak jste ho nenasli. Jeden clobrda se take rozhodl vyzkouset podivnou cinnost zvanou snorchlovani. Pujcil si brejle, ktere mu vubec nesedely, dychaci trubici, jez byla kvuli nezbednym vlnam casto potopena a zachrannou vestu, aby mohl na hladine fakt jen lezet. Pozoroval tak rozlicne hemzeni v hlubinach, dotykal se ryb, videl mrtve i zive koralove utesy... a zapomnel na cas, proto trochu zmrznul... Jak zmrznout v tropickem raji, inu, i to jde, kdyz v mori zapomenete pred zapadem slunce na cas. Pratelil se take s metrovym zralokem, ale jen kratce, zdrhnul... Kdo? No, to je prece jesne, kujoni! Zralok prece:-) Ehm, ehm... To je fajn, ze vypravec muze fabulovat, jak chce... Mozna, ze jsem na neco zapomnel, treba na kohouta kokrhajiciho o pulnoci nebo o te zraloci snidani pozorovane z plaze jsem taky nerekl, jo, a tom sykajicim drakovi, to jsem taky nezminil... Byl nebo nebyl jeden ostrov?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martina Martina | E-mail | 5. června 2008 v 8:25 | Reagovat

Zdravim vas, cestovatele, sice se nezname, ale hltam vase uzasne pribehy z vaseho asijskeho putovani a tesim se, az pribyde dalsi a dalsi pribeh. Styl vaseho psani je presne muj salek kavy, plny vtipu, vybornych postrehu, zamysleni a vubec...proste parada!!! Taky cestujeme stejnym stylem jako vy, jen vam zavidim to odhodlani, ze jste se vydali na rocni cestu!! Letos jsme se chystali do Barmy, lec nam ji trochu splachl cyklon a vojenska junta se taky moc netvari, takze se rozhodujeme mezi Malajsii a Indonesii. Co byste doporucili nejvice? Nebudete po navratu delat nejake promitani nebo nejake povidani v Praze?

2 Petr a Lucka Petr a Lucka | Web | 6. června 2008 v 8:39 | Reagovat

Nazdar rostaci,

take hltame plnymi dousky jako Martina vase krasne povidani a zda se nam ta Asie uz tak vzdaalena. Sice tu po NZ pobihaji Indove, Bangladesani, Thajci a Cinani, ale uz jsme proste zapadli do toho uspechaneho zapadniho stereotypu SAKRA. Prace v oboru v nedohlednu a pred nami mraky materialu z cest na zpracovani (to proste nedame ani za deset let :-) ). Tak Good Luck na cestach jak rikame my novozelandani.

3 viera viera | 6. června 2008 v 14:13 | Reagovat

Ahoj, tak koukam, ze se mate dobre, skoda, ze sem nejela taky. Pekny fotky varanu (to cemu rikas iguana).

4 evening cocktail dresses evening cocktail dresses | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 3:28 | Reagovat

This is my first time i visit here. I found so many informative stuffs on your blog, especially its discussion. Form the tons of comments and posts, I guess I am not the only one having all enjoyment here. Keep up the good work.
http://www.movedress.com/flower-girl-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama