Indonesie - nadherna zeme, jen kdyby tu lidi tolik nekradli...

14. června 2008 v 7:28 | Rostak
Ahoj protinozci:-) Ani jednomu z nas se tentokrat do psani moc nechtelo, takze ten cernej Petr zbyl zas na me. Indonesie byla nase posledni zeme pred navratem domu, pokud nepocitam tech par dni v Thajsku pred odletem, kterej se uz zas priblizil... Slibovali jsme si, doufali jsme a celkove jsme si moc prali, abychom tu stravili nadhernej mesic bez votrapu, zlodeju a vubec velkejch pruseru. Zacalo to dobre, let z Kuala Lumpur byl uzasnej, pozorovali jsme koralovy ostruvky rozsety v mori, delty rek vlevajicich se z pevniny do more, no parada... Po pristani na Bali jsme si vzali taxik do nedalekeho Denpasaru, pak jsme nasli slusnej hotylek za cca 8 dolaru, vymenili jsme prachy (zase z nas byli milionari), podarilo se nam usmlouvat dobrou cenu pres prvni naprosto nemoznou nabidku, takze jsme meli radost. Pomalu jsme se rozkoukavali a planovali co a jak s casem (no pro vas nuda), vrhli se do naprosto unavne dvoudenni cesty na Flores, a tim to cele zacalo. Zacnu malym expose: po cele Asii se vas snazi mene nebo vice natahnout pri transportu, jidle, nakupovani, ubytovani atd., zkratka pri vsem, kdy platite (nekdy o tom ani neuvazujete). Obvykle to zacina nejakou absurdni cenou, napr. chcete si vzit taxi par kilometru, vite, ze stoji maximalne 1 dolar a chlapek si rekne o pet. Nasadite kyselej nebo vysmatej ksicht (podle toho jakou mate zrovna naladu) a reknete cenu 1 dolar (v mistni mene samozrejme, protoze kdyz platite v dolarech, vzdycky zaplatite mnohonasobne vic). Typek si rekne treba o 4 dolary, ja pak uz ho obvykle posilam do haje a jdu k nekomu jinymu, on za vami haleka nizsi cenu, ale vetsinou vezmeme stejne nekoho jineho. Nebo jinak: chlapek rekne nehoraznou cenu a vy se mu vysmejete (ale s mirou, aby neztratil tvar), reknete mu: "My friend, sorry, but I'm not first time in ...." (dosadte si libovolnou zemi) a chlapek se tak v 50 % pripadu zastydi a houkne: "Ok, sorry, I was just trying... you now?" Vy se zasmejete, pritakate a placnete si. Je jasny, ze kdyz mluvite mistni reci, je to uplne o necem jinym. V Indonesii se lokalni cenu prakticky nedovite a kdyz, tak vas za ni nevezmou (pokud to neni statem provozovana linka). Prvni rozcarovani bylo, kdyz nas naprosto odmitali vzit za mistni nebo aspon primerenou cenu (vsichni si stezuji na drahy benzin, coz je ale blbost, kdyz stoji pul dolaru, na druhou stranu v poslednich mesicich sly ceny hodne nahoru, za zminku stoji i pripomenuti, ze Indonesie je treti nejzkorumpovanejsi zeme na svete). A uz se to vezlo, mnohokrat nas natahli, protoze za mistni cenu nas do busu proste nevzali... Mnohokrat jsme prestupovali, spali v noci na nadrazi (Lena, ja hlidal), jeli 3x trajektem... strasny, tak unaveny jsme uz dlouho nebyli, zejmena ale proto, ze mistni vsude hulej jak fabriky!!! Fakt neuveritelny, v tehle zemi se kouri uplne vsude (dokonce jsme citili kour i cestou letadlem z Labuan Baja zpatky na Bali, prestoze letusky stale opakovaly, ze se jedna o nekuracky let!), po dvou dnech cestovani jsme citili skutecnou otravu nikotinem, cestou na Flores jsme nedobrovolne vykourili nekolik krabicek. Nastesti na trajektu jsme se vzdycky trosku prospali, ale jinak jsme po cca 48 hodinach dorazili do Labuanbaja totalne unaveni a votraveni. Domorodi kuraci jsou naprosto bezohledni, kdyz jsem nekolika z nich tipl cigaretu v jedinem miste, kde se na lodi nekourilo, tvarili se nechapave, casto se smali a ja se jen musel drzet, abych jim jednu nevrazil. V Labuanbaju jsme jeste ten vecer koupili dvoudenni vejlet lodi se snorchlovanim na Komodo a Rincu. Cena za jednoho byla 45 dolaru, k tomu jsme museli pripocist 20 dolaru vstup za osobu do narodniho parku a zhruba 5 dolaru za pruvodce (bez vypsani listku, 'of course'), takze zadna lace, ale bylo to s jidlem, snorchl a brejle s ploutvemi jsme si pujcili a hrozne jsme se tesili na komodsky draky a koupacku, tak jsme si rikali, ze to za to stoji... Na lodi jsme byli jeste s jednim anglicky mluvicim parem, kterej byl celkem bezproblemovej, ne ze bychom byla stejna krevni skupina, ale nelezli jsme si na nervy, a to bylo hlavni. Vypravet o komodskej dracich snad ani nejde. Predstavte si varany (fakt to nebyla iguana, Verko?:-) az o tri metry delsi a desitky kilo tezsi nez je iguana (komodskej drak muze mit az 140 kg), pancirem zdobeny, drapy vytaseny:-) Kdyz chtej, pohybuji se zatracene rychle, az 20 km za hodinu, a kdyz vas kousnou..., je zle. Nechapal jsem, jak je mozny, ze varan (sice velkej, ale stejne vuci krave furt docela malej) ulovi vodniho buvola. Predstavoval jsem si, jak s nim zapasi a hned bych vsadil na tu rohatou hlavu:-) Jenze, drak se proste k buvolovi (nebo k cemukoli jinymu, zere vsechno vcetne turistu) proste priplizi zezadu (jeho maskovani v suche trave nebo listi je naprosto dokonale, umi byt temer neviditelny, proste jen nehybne lezi a vyckava, kdo na nej slapne, jako se to stalo malem Lene) a jednoduse ho kousne. Pak jde s kamosema na pokec nebo chyta bronz… Jeho jedovate sliny, ci lepe receno, jeho zabijacky bakterie, vykonaji po par dnech praci za nej. Buvol zaklepe paznechtem a natahne brka... A jde se na hostinu Vzhledem k tomu, ze citi korist na dva kilometry daleko, sejdou se u mrsiny zpravidla cele familie draku a hodujou a klabosej, znate to, ne? Na ostrovech zijou krome jesteru jedovaty hadi, zabavny vopice, jeleni, vodni buvoli, spousta ptaku a pavouku. Proste je se na co divat. Je vlastne skutecne pozoruhodny, kolik toho muzete videt, kdyz drzite zobak. No, co dal... jidlo na lodi fantasticky, posadka (dva hosanci max. kolem 20) se fakt snazili, snaseli dobroty, delali caj atd., ze jsme se vlastne az stydeli, kdyz jsme se o nase prachy furt tak bali, balili je na dno baglu, brali si je na ostrov s sebou atd. Druhej den, kdyz jsme se vraceli do pristavu, jsme se zastavili jeste na jednom snorchlovani. Bagl s prachama jsme opet zavazali, sice se mi neco nezdalo, ale duverujte furt svym instinktum, ze jo? a skocili do vody. Snorchlovani bylo zas uzasny, voda skvela, jen ten divnej pocit zustal. Ok, pri navratu na lod jsem rozvazal batoh, kruci, byl zavazanej nejak jinak, ne? Ne, to se mi jen zda... Koukam na balicek s prachama, jsou tam, hm... fakt se stydim, takova neduvera, kdyz nam dva dny delaj pomysleni. Jenze, po navratu do hotelu mi to neda a chci prachy prepocitat. Kurva! 100 USD chybi. Hajzlove, ulevim si! Jdeme zpatky na lod, ale lod je v tahu. Chlapci na brehu se blbe smejou a ptame se, co hledame. Ignoruju je, ale nejradeji bych jim naplival do ksichtu. Lod pry odjela tankovat na nejakou plaz. Hovno! Jsem naspeedovanej, nasranej na nejvyssi miru a kdybych je mel pred sebou, vymazal bych je z vesmiru! Jdeme do kancelare k holcicce, ktera nam prodala vejlet, je z toho uprimne vysokovana jako my. Nejdriv se ji to nezda, ale kdyz ji ukazeme notysek, kde mame vsechna cisla bankovek napsany (je to jedna serie), uveri, i kdyz je z toho fakt prepadla. Jdeme za majitelem lodi, muslimem ze Sulawesi, ani on tomu uverit nemuze. Nojo, kurva, ale prachy jsou v hajzlu (pardon, ale fakt mi to pomaha, kdyz si ulevim, od toho sprosty slova jsou, ne?) Vahame, zda zavolat mistni zkorumpovanou policii nebo pockat, az lod prijede. Cekame, pomalu prichazi tma, kdyz jdu znovu do pristavu, lod prave priplula... Kdyz hajzlikovi reknu, at navali prachy, jen se mi vysmeje a rekne, at si ho prohledam a lod taky... To je na me moc, fuckuju... reknu, at jde na breh, ze pujdem na policii. To uz je kolem nas kupa chlapku z ostatnich lodi. Udelaji kruh. Ja se stale z hajzlika z lodi snazim vymamit nase prachy, drzim ho za tricko, on se mi smeje do oci. Au! Kurva, nekdo me prastil zezadu do spanku, az se mi na chvili zatmelo pred ocima. Zavravoral jsem a pustil chlapka a instiktivne jsem promachl pesti smerem, kudy prisla rana... Nic... Zurim... Je to na mne videt a vsichni potencionalni utocnici jdou z cesty. Boze, jak bych se chtel v tu chvili prat a rozsekat jim drzky! Jenze statecnosti prilis nepobrali. Nemam prilezitost, vsichni se klidej z cesty, skacou na lode, do jejichz pritmi by v tu chvili vlezl jen blazen, mohla prilitnout taky kudla, ze jo? Fuckuju a jdu zpatky k holcicce z cestovky. Volame policii. Naladu mame pod psa. Policie prijela i s tema dvema. Pri vyslechu nam prelozej tak kazdou 20 vetu, spousta z nich radeji sleduje fotbal v televizi, proste k smichu. Prej nic neukradli... hovno! Znovu ukazujeme, ze vsechny seriova cisla mame napsany... hroznej udiv! Ach jo, proc kdyz clovek potrebuje ruku zakona, narazi na vymytej mozek? Na policii je spousta civilu, nekteri ozrali, ach jo. Nikam to nevede, chlapci zapiraj, my absolvujem po x te stejne vysvetlovani. Typky si tam nechaj, ale nic neslibujou... Rozcarovani, sklesli, podvedeni, zklamani, otraveni a nasrani jdeme do hotelu. Holcicka nas vezme druhej den k vedme. Expose II: Pred tydnem naseho prijezdu do Denpasaru se v mori ztratila skupinka potapecu, ktere odnesl silny morsky proud, aniz by si toho nestastnici nejak vsimli. Lod, ktera s nimi vyplula, je hledala, ale marne. Po dvou dnech marneho patrani pozadali mistni lide jednu vedmu z nedaleke vesnice, zda by jim nemohla pomoci. Rekla, ze jsou nazivu na ostrove, ktery je z Labuan Baja vzdaleny sest hodin plavby! Zachranna lod je tam skutecne nasla. Neuveritelne? Neskutecne? Cista pravda. Povida si o tom cely Flores. Ok, nakoupime nejake darky, hlavne cukr, kondenzovany mliko, sladkost pro deti a kafe, veledulezitou ingredienci. Mame z toho trochu obavu, trochu jsme napnuti, taky si rikame, co je to za shit, ale kdyz nam otevre dvere, je jasny, ze je to pravda. Zhruba sedesatileta, mirne prosedivela, ale ciperna zenska, z niz sala neuveritelna energie, usmevava, proste uzasna. Pijem kafe a myslime na ty dva hajzly a kde jsou nase penize. U toho zertujem, pozorujem deti, ktere si hrajou se stenatky… mistnost je hrozne mala, sbita z prken, tahle rodina rozhodne velke penize nema. Nedopitou sklenici s logrem vylejem na tacek, vedma ji obrati a zkouma… Cekate kouzla? Cary mary? Bublifuk? Cernou kocku pres rameno, povesenyho netopyra a bradavici, of course? Nic takovyho, uprimne byl jsem jako vy byl trochu zklaman, ale pak to prislo... Starenka vedela o tom, ze jsme po ceste ztratili prachy (v Indii, nasi vinou), visime ji na rtech…, holcicka preklada… potvrdila, ze prachy ukradli hosanci z lodi. Pro me nic novyho, ja to rikal celou dobu, ale jeji slovo ma fakt vahu! Bohuzel happy end to nema. Penize jsme zpet nedostali, i kdyz jsme se jeste snazili. Nakonec jsme s holcickou na lodi vykonali voo-doo ritual, majitel dal chlapkum padaka, tak aspon nejaka satisfakce, ale trpky pocit zustal. Okradeni jsme ale zdaleka nebyli sami, jednomu klukovi vytahli ve spanku v busu 108 eur, jinemu paru se v noci vplizil zlodej do pokoje, holcicce z cestovky potopili lod v pristavu… Nicmene jsme na Indonesii nezanevreli, zeme je to nadherna, jen kdyby tu kurva ty lidi tolik nekradli… Na Bali jsme se z Labuan Baja vratili malym vrtulakem, predstava, ze absolvujem stejnou umornou cestu s domorodymi smokers, se nam prilis nezamlouvala. Dnes navic zacina na Bali tradicni festival, tak snad bude mozny psat i o necem lepsim… At se vam libej fotky draku, mejte se krasne a drzte nam jeste palce, at tech par dni do prvni parby s vama (nevim jak to udelame s tema dvema na Novym Zelandu) jeste nejak zfouknem. R. & L.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr a Lucka Petr a Lucka | Web | 16. června 2008 v 9:33 | Reagovat

schovejte nam vinko a chlebicky do lednicky a na vanoce jsme u jako na koni :-) . Nam se blyska na lepsi casy, zatim jen blyska. Mozna budem tvrdnout do vanoc v nejvetsim meste NZ - Aucklandu :-(

Nesmutnite kvuli 100 dolarum, hlavne ze jste stale zivi a zdravi. Tak at vas nezklati kulturni sok doma. Dejte zpravu o znovuprizpusobeni se ceskym podminkam.

2 Radka Radka | 24. června 2008 v 13:33 | Reagovat

To mě mrzí, že vás okradli. Ta cesta na Flores je fakt zoufalám, my to jeli tam i zpátky :-)) Psala jsem Léně, že lidi na Floresu jsou takový jiný, divný, no prostě nám se tam fakt nelíbilo.. na rozdíl od Sumatry, Jávy a Bali! Tak hlavně, ať už jste v pohodě!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama