Borobudurske rozcarovani

26. června 2008 v 9:25 | Rostak
Houpacka pokracuje... Nase posledni dny v Indonesii jsou ponekud stereotypni (temer se bojim to slovo napsat). Mezi jidlem a spanim prochazime par obchudku, prece jenom deset kilo dolu znamena, ze trosku budeme muset obnovit satnik. Do Yogyakarty jsme dorazili pred tremi dny, mesto na nas nejaky zvlast velky dojem neudelalo, ale sehnali jsme zde nase oblibene zazvorove zelatka a jidlo na ulici je misty sqvele, takze se to mezi temi vydriduchy da snest:-) Protoze do Jakarty nas ceka jeste dlouha a umorna cesta, rozhodli jsme se, ze z casovych duvodu pohrbime a odpiskame cernopiskove plaze u more a misto toho zavitame na ohnivou horu - Merapi, do ktere se pustime asi zitra nebo pozitri. V Indonesii nas bohuzel znovu dostihly dvoutydenni prazdniny, na coz mame fakt smulu, a vsude na pamatkach a u more je kupa lidi, kteri se obcas chovaji jak orangutani (i kdyz nevim, jestli jsem ted to inteligentni zvire moc neurazil). Dnes jsme se mrkli na Borobudur, pres tisic let nadhernou kamennou buddhistickou mandalu, skutecne skvostne misto pro meditaci a hledani pokory. Bohuzel Indonesani lezou po vsem, na vsechno se musej posadit, u vseho vyfotit a do toho jim jeste vsude odpadava z rukou bordel. Samozrejme, ze ne do odpadkovych kosu. Takze jsme z toho byli dost otraveni, i kdyz vstupne jsme neplatili (to bychom ho fakt chteli zpatky). Prosli jsme bez zaplaceni trhem, coz uz samo o sobe bylo dost vysilujici. Vsude jinde jsme vstupne poctive platili, ale i v te Indii a Kambodzi (o Pakistanu a Bangladesi ani nemluve) se snazi skutecne hlidat, aby lide stavby nenicili (zvlast, kdyz jsou zapsane v UNESCO), tady jsme ale nevericne sledovali naprosty nezajem kohokoliv z personalu, aby ty nevychovany hovada (pardon) nejak usmernili. Mozna je to i tim, ze prevazne muslimsti navstevnici jsou k buddhismu naprosto lhostejni, pro ne to zadny duchovni rozmer nema... No nic, kdyz vydrzel tisic let, neznicila ho nedaleka sopka ani zemetreseni, mozna jeste nejakej ten patek vydrzi. Presto se stale utvrzujeme v tom, ze se nam Indonesie moc libi. Pokud nenarazite na vykuky, kteri se vam snazej tvrdit, ze ten pravidelny autobus jedouci kazdou pulhodinu dnes uz fakt nejede, nebo ze ta strakata mazanice je "moderni" batika, potkate kazdej den spoustu lidi, kteri jsou usmevavi, poradej a (svata prostoto) nic za to nechtej! Proste jim staci, kdyz vam chutna, kdyz jim podate ruku, kdyz se s vami vyfotej nebo vam upravej cenu dopravy na spravnou miru... Mimoradne poselstvi: zdravime FILIPA! Necht je to kopcolezec se srdcem na dlani a bystrou hlavou:-) Doufame, ze budem moc pripit na jeho zdravi. My uz asi moc clanku nenapisem, ale kdo vi? :-)) Drzte nam jeste palce, at nas nepotka zadnej pruser a za par dni se uvidime. Slunecny zacatek leta preje Rostak a Lena.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Martin a Kateřina Martin a Kateřina | E-mail | 27. června 2008 v 12:03 | Reagovat

Zdareček,

těšíme se na vás. Je opravdu nevídané co všechno se může na cestách stát. Jako třeba s tím deníčkem v Kuala Lumpur. To jsou š´tastné planety nad vašemi packami.

Martin

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama