Ztraty a nalezy aneb detektivni patrani v Kuala Lumpur.

21. května 2008 v 16:52 | Rostak
Za tech par desitek hodin se toho stalo tolik, ze poradne ani nevim, kde zacit. Nuze: posunuli jsme si cas opet o kousek dopredu, takze nyni nas, zlatickove, deli celych sest hodin. Prileteli jsme do Kuala Lumpur, ktere nas cestou uvitalo mohutnou turbulenci, takze jsme v letadle obcas nadskakovali, ale jak vidite, dopadlo to v pohode:-). Pod zamracenou oblohou nas privitalo kapku smogovite mesto, kde jsme planovali stravit jen par dni, pak prejet pres Melaku do Singapuru a odtud na Sumatru. Jen co jsme se ale nadechli 86 % vlhkeho vzduchu, vyzvedli uz ponekud zaprasene (a ted navic vecne mokroucke) batuzky a nasedli do autobusu smer centrum, zacalo se to krapanek komplikovat. Vymenili jsme asi 50 USD za mistni ringity v prepoctu 1:3 a namirili si to do cinske ctvrti, kde jsou nejlevnejsi batuzkarske hotylky. Nasli jsme jeden prijatelny o velikosti nasi koupelny za 29 ringitku a sli vymenit dalsi penizky do smenarny, kde Lena zjistila, ze ji schazi nas nakladovy notysek. (Vysvetlivka pro ty, co nevedi: od zacatku cesty si zapisujeme veskerou utratu. Jednak proto, ze na zacatku cesty jsme meli dost napjaty rozpocet, jednak proto, ze doufame, ze tyhle informace oceni pristi cestovatele, protoze aktualnich informaci o cenach na netu moc neni. Konec vysvetlivky). Dost ji to vydesilo, nosi ho v kapsicce, kde je s pasy vzdy vsudypritomny, ale doufala, ze lezi na posteli v hotelu. Nelezel. Byli jsme nestastni, rozladeni a nastvani, protoze v tom notysku krome informaci o cestovnich nakladech, byly veskere emaily a kontakty na bajecne lidi, ktere jsme potkali, spousta poznamek, zasifrovane cislo ke kreditni karte atd. Protoze si Lena nanestesti nemohla vzpomenout, kde ho mela naposledy (ehm, ehm, ja ho napr. vytahoval v letadle), zkusili jsme nejdrive autobusovou spolecnost, s niz jsme jeli 70 km z letiste. Chlapci s vysilackama byli moc mili, uklidnovali nas, ptali se odkud jsme a smali se me sukni z Barmy... Ubezpecovali nas, ze vsechny veci, ktere se v autobuse najdou, ridic odevzda a pak se dostanou do centraly, ale viteco. Kolik znate lidi, ze dostali zpatky to, co ztratili? Osobne jich moc neznam. Trochu povzbuzeni, nicmene stale smutni, jsme cekali, zda se z eteru ozve neco potesujiciho, ale marne. Znovu a znovu jsem do Leni hucel, aby si vzpomnela, kde ho mela naposledy. Jistojiste v letadle... Predstava odletajiciho notesu do nektere z destinaci Air Asia nebyla pravda prilis povzbuzujici, nicmene stale bylo lepsi zajet na letiste nez cekat a tupe zirat vedle chlapka vysilackou. Rekli jsme mu, ze se tam jeste vratime a sedli do busu smer letiste. Jako jedini cestujici jsme stale znovu srotovali mozky, ja hucel do Leni, ona do me, takze nalada pod psa. Jedna z dalsich variant byla, ze ho Lena polozila na prepazku pri vymene penez nebo kdyz kupovala listek na bus. Ochranka letiste nas na smutny kukuc pustila zpatky do priletove haly, kde se vydavaji zavazadla, coz je nevidane! Sli jsme do ztrat a nalezu, do smenarny, tam, kde jsme kupovali listek na bus. Nic! Vsichni byli moc mili, ale nikdo o notysku nic nevedel. V navalu zoufalstvi jsme sli k pultiku Air Asia. Znovu milej chlapek, houkl do vysilacky, nic, nic, nic... No, aspon jsme meli jistotu, ze notysek neuletel treba do Bruneje. Ja jsem proveroval dalsi moznost, ze jsme notysek odlozili do pojizdneho kose na zavazadla, takze jsem trochu zmatene obihal prazdne kosiky, nakukoval do nich lidem sedicich u kafe a do toho jeste prohlizel odpadkove kose v celem prostoru letiste. Divim se, ze me nikdo neodpraskl nebo nezadrzel, evidentne nasupenej, rudej a potem zbrocenej chlapek prohrabujici odpadky a koulici ocima zurive na vsechny strany. Jeste jednou jsme se vratili k holcicce, u ktere jsme kupovali listky na bus. Znovu vysilacka a znovu nic... Totalne otraveni, nestastni a zhrouceni jsme si sedli na lavicku venku, nesmireni se ztratou, ale uz mirne odevzdani a cekali na bus zpatky. Ja mezitim opet prohlizel odpadky, no proste, kdyz vam hlava nebere... Sedime asi deset minut a z haly vybiha holcicka, u ktere jsme kupovali listky na bus. Notysek ridic autobusu nasel a ted lezi na centrale!!! Autobusova spolecnost kvuli tomu podnikla doslova detektivni patrani a po par hodinach o nas vedeli snad vsichni zamestnanci:-) Euforie neuveritelnosti nas pohltila. Okamzite jsme koupili tri bonboniery, z nichz jednu Lena hned zanesla prekvapene holcicce, ktera vypiskla radosti, coz Lena brala jako dobrou satisfakci, a nasedli jsme do busu, v nemz uz mirne tlemici se ridic vedel, kde nas ma vylozit (v centrale na opacne strane Kuala Lumpur), ale nam to nevadilo, protoze jsme byli stestim bez sebe. No, rozdali jsme dalsi dve bonboniery, vsude naprosto necekane reakce, hledani a vraceni notysku brali Malajci jako samozrejmost. My jsme tedy v prvni den najeli cca 300 km (cestu z a na letiste zname jak sve boty), o trojnasobne prekrocenem rozpoctu nemluve, ale zkusenost s lidmi v Malajsii k nezaplaceni. Druhej den jsme stravili mnohem klidneji prochazkou po meste. V chytre knize pisou, ze na prochazky Kuala Lumpur moc neni, ale protoze byl zrovna statni svatek, ulice a zejmena silnice byly dost vylidneny, takze jsme se bajecne prosli, tlaskali do sebe dobroty a dokonce se dostali na vyhlidku na Sky bridge na nejvyssi (a taky mimoradne krasnych)Twin Towers patricich nejvetsi ropne malajsijske spolecnosti Petronas. Pokud chcete, muzete zdarma (jen za zhlednuti celkem trapneho piarkoveho snimecku, pri nemz jsem misty dostaval zachvaty smichu) dostat listek na vyhlidku v 41. poschodi, kam se denne pousti jen omezeny pocet navstevniku, takze odpoledne stojite frontu marne. Vtipny je, ze vytah mine kazdou vterinu jedno patro. Most je ve vysce 170 metru, vazi 750 tun a v poryvech vetru se hybe, coz muze citlivym osobam pusobit zavrate, na nas si ale neprisel:-) V letech 1998 - 2004 byl tenhle mrakodrap nejvyssi budovou na svete. Trebaze primat nejvetsi budovy sveta nyni drzi 509 metru vysoka budova v Tchaj-peji, jsou dvojcata mimoradne krasnou stavbou. V noci je na ne pod svitem reflektoru uzasny pohled, ktery si pri navsteve mesta nesmite nechat ujit. Jinak krome courani mestem a tlaskani dobrot jsme zabrouzdali do dvou parku, z nichz kazdy patri mezi nejvetsi na svete, a to do ptaci a motylove nadhery. Videt volne letat zuborozce nebo Trogonoptera brookianu, jednoho z nejvetsich motylu na svete, je fakt zazitek:-), o kterej se s vama podelime na fotkach, abyste z toho taky neco meli:-) Museli jsme znovu usporadat cestovni plan (pokolikate uz?), protoze jsme zjistili, ze vizum do Indonesie nam pusobi velke komplikace a navic je to drahy, takze zustaneme jeste asi dva tydny v Malajsii (s navstevou Singapuru) a na Indonesii zbude asi mesic (visa on arrival), takze to vidime tak na rychle courani po Jave a Bali, kam mame z Kuala Lumpur na 5. cervna letenku. Ja v skrytu duse jeste doufam v Komodske draky, ale nadeji jim moc nedavam. To je prozatim vsechno, blahoprejem Vierce, ze uz je taky magor (Mgr.) a jdem balit do Melaky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Viera Viera | 22. května 2008 v 14:53 | Reagovat

diky za prani...

2 Jakub Bůžek Jakub Bůžek | E-mail | 27. května 2008 v 9:45 | Reagovat

No, koukam že si rosťo užíváš :-) A kdy hodláš návrat a pozdravit se s novýma maturantama? :-) Maturita byla fajn, ale někteří byli rádi , že jsi tam nakonec nebyl i když nás tím strašili, že se v září na reparáty vrátíš :-)

Tak hodně zdaru a někdy se třeba ozvy i klidně na můj mejl. Tak se drž draku :D

3 Rostak Rostak | 27. května 2008 v 14:59 | Reagovat

Jakube, neser, ty delas pravopisny chyby i na blogu cestinaru:-) Ja se skutecne na zari vratim, zbylo na me neco? :-))) Kolik z vas to nakonec udelalo?

4 Jana Jana | E-mail | 30. června 2008 v 21:57 | Reagovat

Ahoj tuuuuristi,

tak kde ze se to nachazite ted? Priznam se, ze jsem vase toulky desli (spis dlouhou) dobu nesledovala. Ze zacatku jsem se tu a tam mrkla, ale nikdy me nenapadlo nic duchaplnyho co bych Vam napsala. No ale pak stacilo par tydnu vynechat a clovek ztracel prehled. I kdyz ty vase clanky se daji cist i bez navaznosti. Specialne tenhle. Takova vyprava za notyskem ... plne se dokazu vzit do vasich pocitu. Nicmene priznam se, ze posledni pulrok jsem vas blog nenavstivila. A to ciste ze sobeckych duvodu. V praci na to proste neni cas a kdyz prijdu domu, tak pocitac je ta posledni vec na kterou mam naladu. A tak uz si dobre dva mesice rikam, ze bych vam mela napsat, nebot, mozna ze uz se ti Lenko doneslo, se v srpnu vdavam. Presne tedy 15.8. v patek ve 13:00. Samozrejme jste na svatbu zvani (presneji na vecerni raut a grilovani pro omladinu, oficialni obed jsme pojali pouze s rodicema, babickama, tetama, strejdama a svedkama, no mozna trochu nuda :o)). Tak jsem se chtela zeptat, jestli uz vubec budete zpatky v domovske kotline a jestli se dostavite. Potrebne informace dodam. Fungujete i na normalnim mailu? A hodlate "vydat" svuj lodnik denik taky knizne? To mam totiz vesti sanci si ho precist. No tak uzivejte zbytek vasich toulek Asii a dejte vedet jak na tom budete. Mozna radeji na mail (jana.brychova@ahold.cz) nez tady.

Ahoj Jana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama