Květen 2008

Singapore - Welcome to 'fine' city.

27. května 2008 v 16:53 | Rostak
A hups zpatky do Malajsie, dalo by se rict:-) Melaku jsme opustili pred ctyrmi dny, jedno odpoledne bohate postacilo k tomu, abychom se prosli po centru, obdivovali kolonialni architekturu a vysperkovane riksi, jez jsme v Asii uz dlouho nevideli, presto pokud toto mesto cestou do Singapuru preskocite, o nic neprijdete. Nahledli jsme sice jeste do kopie drevene kocabky, na niz sem pripluli Portugalci v prvni polovine 16. stoleti, ale jinak tu krome par trapnejch muzei opravdu nic neni. V Tonyguesthousu (Radko, prej vozi do spitalu kazdou chvili nekoho, proto si na vas nepamatuje:-)) jsme majiteli zanechali peprovy sprej, kterej s sebou tahnem z Prahy (znate to, co kdyby..., hlavne byl urcen proti toulavejm psum v Kurdistanu, jenze kdyz jsme je potkali, stejne jsme ho zrovna nemeli:-)), v Singapuru je jeho drzeni trestne, chteli jsme se proto vyhnout neprijemnemu vysvetlovani a komplikacim na hranici. Jenze se objevily tam, kde jsme je vubec necekali. Po vyckani cca dvacetiminutove fronty na dalsi stempl do pasu jsme s udivem a zlosti zjistili, ze ridic autobusu i s dalsimi pasazery nam proste ujel, prestoze jsme meli zaplacene listky az do Singapuru a on na nas mel pockat (nejeli jsme totiz mistni dopravou z Johor Bahru, ale primym dalkovym autobusem z Melaky). Nastesti jsme tam nemeli zadne veci. To se nam jeste nestalo a rozhodne se nam nesnilo, ze by nas neco podobneho mohlo potkat ve vyspele Malajsii. Ulevili jsme si vodopadem sprostejch slov (hlavne ja, Lena nemohla prekvapenim ani mluvit) a prokletim ridice do devatyho kolene a sli jsme hledat nejakou banku, protoze singapurske dolary jsme vymenene samozrejme nemeli. Nastesti to nebyl problem, ale i tak jsme sockou dojeli do mesta zhruba o 4 hodiny pozdeji, nez jsme planovali. Unaveni jsme vzali prvni hostel, do kteryho jsme vlezli, pobliz stanice metra Bugis. Poprve za celou cestu jsme spali v dormitory za zdanlive nehoraznou cenu 14 singapurskych dolaru za kazdeho, jenze nic levnejsiho v Singapuru neni /pokud je, dejte nam vedet/.(USD se meni v kursu zhruba 1:1,3 za SD.) V mistnosti velikosti nasi predsine (pomalu po ceste zjistujeme, kolik nevyuziteho prostoru doma mame!) byly tri palandy, tedy celkem 6 posteli, klimatizace se zapinala az v sedm vecer, ale spolubydlici byli v pohode a ohleduplni, takze to slo. Vetsinou tam stejne s nami bydlely pipinky, ktere v noci parily, takze prichazely pozde v noci nebo k ranu. Singapur je rozhodne jednim z nejdrazsich mist v jihovychodni Asii, je temer o polovinu drazsi nez Malajsie a pod 50 SD tady pokoj pro dva prakticky nesezenete, a to ani v cinske ctvrti. Zato mistni MHD stoji zhruba jako u nas a dostanete se s ni prakticky vsude. Je docela funny s ni jezdit, protoze jeji zkratka je SMRT (Singapore mass rapid transit) /mrknout muzete na jeji web www.smrt.com.sg/, je pro Cecha k popukani, kdyz cte napisy v anglictine typu: "Bud zeleny se smrti" nebo "Navstivte se smrti Malou Indii" /indickou ctvrt v Singapuru/, apod. Ve meste je jeste vetsi vedro a vhko nez v Malajsii, coz v dusledku znamena, ze kdyz vyjdete z klimatizovanych prostor, jste neustale navlhli, klima zde pripomina pradelnu. Ac nam Singapur udelal zas peknou diru do rozpoctu, zvlaste kvuli vysokemu vstupnemu (prumerne jsme denne utratili 100 SD), navsteva vetsiny mist za to fakt stala. Napr. ve Vedeckotechnickem centru(Science centre Singapore: www.science.edu.sg) jsme na spoustu veci doslova zirali, clovek obcas nevedel, co obdivovat driv, jestli pocitacove centrum, nebo sal venujici se nanotechnologiim, ci pripadna hejblatka a blbinky (ovsem pozor, zcela na vedecke urovni) z oblasti fyziky. Stravili jsme tam cely den a vubec jsme se nenudili. Malokdy mate moznost videt na vlastni oci, jak vznika tornado, vodni vir, ci zkousnout polopaticke vysvetleni vyhod a nevyhod ruznych zdroju energie. Jedno cele oddeleni je venovano zmenam klimatu. Popirajiciho blba to sice asi nepresvedci, ale normalni myslici bytost musi byt zhrozena. Nektere veci z oblasti pocitacu jsme zatim videli jen ve filmech, napr. ovladani prezentace na platne bez mysi, jen pomoci mavani rukou ve vzduchu atd. Mrknout se muzete ostatne sami, i kdyz s prochazkou a osahavanim se to srovnat neda:-) Dalsim fascinujicim zazitkem je prochazka po centru, kde se do vysky tyci mrakodrapy nad kolonialnimi baracky dnesni cinske ctvrti, ktera je sama o sobe okouzlujici. Singapur je moderni Babylon. Kolonializace a neustale miseni ras udelalo sve, takze dnes je to sice jeden narod, ale ziji zde Cinani, Malajci, Indove(zejmena Tamilci) a belosi ze vsech koutu sveta. Obdobne je to s nabozenstvim, z techto 4,7 milionu (scitani v roce 2007) lidi vyznava nejvice buddhismus (42,5 %) a taoismus (8,5 %). Okolo 15 %, prevazne Cinane, Euroasijci a Indove, krestanstvi, zejmena katolickou viru. Protestanstvi je zatim na druhe koleji. V islam veri zhruba 14 % lidi, zejmena indicti muslimove a Malajci, zije zde i mala minorita Sikhu a hinduistu. Za zminku stoji, ze nektera vyznani jsou v Singapuru zakazana, napr. Svedky Jehovovy byste tu hledali marne, jsou na cerne listine. Pravni system Singapuru je prosluly nejen trestem smrti (se svymi 400 exekucemi provedenymi od r. 1991 stoji v pomeru k poctu obyvatel na prvni pricce zebricku zemi, ktere vykonavaji trest smrti a je za to take kritizovan ochranci lidskych prav), zejmena za namorni piratstvi a za drzeni a prodej drog (15g heroinu, 30g morfinu, 30g kokainu, 500g cannabisu), ale obsahuje i veci, nad kterymi lhostejny Evropan jen muze zasnout. Postihuje vysokymi pokutami od stovek do tisicu dolaru ciny jako prechazeni ulice mimo prechod, nedodrzovani zakazu koureni na verejnych mistech, nedodrzovani zakazu parkovani, tanec na verejnosti, nepovolene verejne proslovy na verejnosti, skateboarding, akty vandalismu, odhazovani odpadku, plivani na zem, ale treba take sex mezi homosexualy. Myslet si o tom muzeme, co chceme, ale na druhou stranu je Singapur jedno z nejcistcich mest na svete s nejmensi kriminalitou, po setmeni se muzete po meste pohybovat naprosto bezpecne, coz se o mnoha mestech v Asii a Evrope rict neda. Prochazky po meste byly fajn, i kdyz jsme se shodli, ze Singapur je pomerne hlucny, rada teenageru travi cas mezi obchodnimi centry, kde vyhledavaji zvlaste pocitacove herny. My jsme v ramci "aklimatizace na navrat" zkoukli noveho Indyho a dost jsme se u toho bavili (anglictina s ruskym prizvukem byla fakt skvela, i kdyz mistni z casti filmu moc mit nemohli, protoze rustinu neprekladali) Lena se mrkla jeste do Muzea asijske civilizace www.acm.org.sg, coz ji nadchlo, stejne jako me mistni ZOO www.zoo.com.sg. Nazpatek do Malajsie jsme ztvrdli na hranici jeste dele, protoze uz nekolik mesicu hleda policie nejakyho chlapka, kterej jim pri zatceni zdrhnul, takze vsem (i zenam) zkoumali otisky prstu. Nastesti jim to fungovalo dobre, proto nam nebranili nastoupit na SMRT a trada... do malajskeho Mersinu. Predpokladali jsme, ze tu zkouknem mistni narodni park 260 milionu let stary, ale zatim nam nabizeli jen hrozny turisticky shity, proto se mozna cournem na par ostrovu kolem, nez vezmem letadlo z Kuala Lumpur na Bali. Vycerpavajici hlaseni je u konce, mejte se krasne, nemoknete a drzte nam palce, at vyjde aspon to snorchlovani.

Ztraty a nalezy aneb detektivni patrani v Kuala Lumpur.

21. května 2008 v 16:52 | Rostak
Za tech par desitek hodin se toho stalo tolik, ze poradne ani nevim, kde zacit. Nuze: posunuli jsme si cas opet o kousek dopredu, takze nyni nas, zlatickove, deli celych sest hodin. Prileteli jsme do Kuala Lumpur, ktere nas cestou uvitalo mohutnou turbulenci, takze jsme v letadle obcas nadskakovali, ale jak vidite, dopadlo to v pohode:-). Pod zamracenou oblohou nas privitalo kapku smogovite mesto, kde jsme planovali stravit jen par dni, pak prejet pres Melaku do Singapuru a odtud na Sumatru. Jen co jsme se ale nadechli 86 % vlhkeho vzduchu, vyzvedli uz ponekud zaprasene (a ted navic vecne mokroucke) batuzky a nasedli do autobusu smer centrum, zacalo se to krapanek komplikovat. Vymenili jsme asi 50 USD za mistni ringity v prepoctu 1:3 a namirili si to do cinske ctvrti, kde jsou nejlevnejsi batuzkarske hotylky. Nasli jsme jeden prijatelny o velikosti nasi koupelny za 29 ringitku a sli vymenit dalsi penizky do smenarny, kde Lena zjistila, ze ji schazi nas nakladovy notysek. (Vysvetlivka pro ty, co nevedi: od zacatku cesty si zapisujeme veskerou utratu. Jednak proto, ze na zacatku cesty jsme meli dost napjaty rozpocet, jednak proto, ze doufame, ze tyhle informace oceni pristi cestovatele, protoze aktualnich informaci o cenach na netu moc neni. Konec vysvetlivky). Dost ji to vydesilo, nosi ho v kapsicce, kde je s pasy vzdy vsudypritomny, ale doufala, ze lezi na posteli v hotelu. Nelezel. Byli jsme nestastni, rozladeni a nastvani, protoze v tom notysku krome informaci o cestovnich nakladech, byly veskere emaily a kontakty na bajecne lidi, ktere jsme potkali, spousta poznamek, zasifrovane cislo ke kreditni karte atd. Protoze si Lena nanestesti nemohla vzpomenout, kde ho mela naposledy (ehm, ehm, ja ho napr. vytahoval v letadle), zkusili jsme nejdrive autobusovou spolecnost, s niz jsme jeli 70 km z letiste. Chlapci s vysilackama byli moc mili, uklidnovali nas, ptali se odkud jsme a smali se me sukni z Barmy... Ubezpecovali nas, ze vsechny veci, ktere se v autobuse najdou, ridic odevzda a pak se dostanou do centraly, ale viteco. Kolik znate lidi, ze dostali zpatky to, co ztratili? Osobne jich moc neznam. Trochu povzbuzeni, nicmene stale smutni, jsme cekali, zda se z eteru ozve neco potesujiciho, ale marne. Znovu a znovu jsem do Leni hucel, aby si vzpomnela, kde ho mela naposledy. Jistojiste v letadle... Predstava odletajiciho notesu do nektere z destinaci Air Asia nebyla pravda prilis povzbuzujici, nicmene stale bylo lepsi zajet na letiste nez cekat a tupe zirat vedle chlapka vysilackou. Rekli jsme mu, ze se tam jeste vratime a sedli do busu smer letiste. Jako jedini cestujici jsme stale znovu srotovali mozky, ja hucel do Leni, ona do me, takze nalada pod psa. Jedna z dalsich variant byla, ze ho Lena polozila na prepazku pri vymene penez nebo kdyz kupovala listek na bus. Ochranka letiste nas na smutny kukuc pustila zpatky do priletove haly, kde se vydavaji zavazadla, coz je nevidane! Sli jsme do ztrat a nalezu, do smenarny, tam, kde jsme kupovali listek na bus. Nic! Vsichni byli moc mili, ale nikdo o notysku nic nevedel. V navalu zoufalstvi jsme sli k pultiku Air Asia. Znovu milej chlapek, houkl do vysilacky, nic, nic, nic... No, aspon jsme meli jistotu, ze notysek neuletel treba do Bruneje. Ja jsem proveroval dalsi moznost, ze jsme notysek odlozili do pojizdneho kose na zavazadla, takze jsem trochu zmatene obihal prazdne kosiky, nakukoval do nich lidem sedicich u kafe a do toho jeste prohlizel odpadkove kose v celem prostoru letiste. Divim se, ze me nikdo neodpraskl nebo nezadrzel, evidentne nasupenej, rudej a potem zbrocenej chlapek prohrabujici odpadky a koulici ocima zurive na vsechny strany. Jeste jednou jsme se vratili k holcicce, u ktere jsme kupovali listky na bus. Znovu vysilacka a znovu nic... Totalne otraveni, nestastni a zhrouceni jsme si sedli na lavicku venku, nesmireni se ztratou, ale uz mirne odevzdani a cekali na bus zpatky. Ja mezitim opet prohlizel odpadky, no proste, kdyz vam hlava nebere... Sedime asi deset minut a z haly vybiha holcicka, u ktere jsme kupovali listky na bus. Notysek ridic autobusu nasel a ted lezi na centrale!!! Autobusova spolecnost kvuli tomu podnikla doslova detektivni patrani a po par hodinach o nas vedeli snad vsichni zamestnanci:-) Euforie neuveritelnosti nas pohltila. Okamzite jsme koupili tri bonboniery, z nichz jednu Lena hned zanesla prekvapene holcicce, ktera vypiskla radosti, coz Lena brala jako dobrou satisfakci, a nasedli jsme do busu, v nemz uz mirne tlemici se ridic vedel, kde nas ma vylozit (v centrale na opacne strane Kuala Lumpur), ale nam to nevadilo, protoze jsme byli stestim bez sebe. No, rozdali jsme dalsi dve bonboniery, vsude naprosto necekane reakce, hledani a vraceni notysku brali Malajci jako samozrejmost. My jsme tedy v prvni den najeli cca 300 km (cestu z a na letiste zname jak sve boty), o trojnasobne prekrocenem rozpoctu nemluve, ale zkusenost s lidmi v Malajsii k nezaplaceni. Druhej den jsme stravili mnohem klidneji prochazkou po meste. V chytre knize pisou, ze na prochazky Kuala Lumpur moc neni, ale protoze byl zrovna statni svatek, ulice a zejmena silnice byly dost vylidneny, takze jsme se bajecne prosli, tlaskali do sebe dobroty a dokonce se dostali na vyhlidku na Sky bridge na nejvyssi (a taky mimoradne krasnych)Twin Towers patricich nejvetsi ropne malajsijske spolecnosti Petronas. Pokud chcete, muzete zdarma (jen za zhlednuti celkem trapneho piarkoveho snimecku, pri nemz jsem misty dostaval zachvaty smichu) dostat listek na vyhlidku v 41. poschodi, kam se denne pousti jen omezeny pocet navstevniku, takze odpoledne stojite frontu marne. Vtipny je, ze vytah mine kazdou vterinu jedno patro. Most je ve vysce 170 metru, vazi 750 tun a v poryvech vetru se hybe, coz muze citlivym osobam pusobit zavrate, na nas si ale neprisel:-) V letech 1998 - 2004 byl tenhle mrakodrap nejvyssi budovou na svete. Trebaze primat nejvetsi budovy sveta nyni drzi 509 metru vysoka budova v Tchaj-peji, jsou dvojcata mimoradne krasnou stavbou. V noci je na ne pod svitem reflektoru uzasny pohled, ktery si pri navsteve mesta nesmite nechat ujit. Jinak krome courani mestem a tlaskani dobrot jsme zabrouzdali do dvou parku, z nichz kazdy patri mezi nejvetsi na svete, a to do ptaci a motylove nadhery. Videt volne letat zuborozce nebo Trogonoptera brookianu, jednoho z nejvetsich motylu na svete, je fakt zazitek:-), o kterej se s vama podelime na fotkach, abyste z toho taky neco meli:-) Museli jsme znovu usporadat cestovni plan (pokolikate uz?), protoze jsme zjistili, ze vizum do Indonesie nam pusobi velke komplikace a navic je to drahy, takze zustaneme jeste asi dva tydny v Malajsii (s navstevou Singapuru) a na Indonesii zbude asi mesic (visa on arrival), takze to vidime tak na rychle courani po Jave a Bali, kam mame z Kuala Lumpur na 5. cervna letenku. Ja v skrytu duse jeste doufam v Komodske draky, ale nadeji jim moc nedavam. To je prozatim vsechno, blahoprejem Vierce, ze uz je taky magor (Mgr.) a jdem balit do Melaky.

Angkorsti zarikavaci deste

17. května 2008 v 10:20 | Rostak
Zatimco my se uz trochu nervozne pripravujeme na zitrejsi odlet do Kuala Lumpur, vy urcite stejne netrpelive cekate na dalsi davku vasi oblibene jihovychodoasijske knihovny:-) Jako pred kazdym letem mame zase kapku problem, protoze vetsina nizkonakladovych linek jako je Air Asia, ma vahovy limit na zavazadlo 15 kg, takze zase zkoumave merim tu moji "svini", jak by urcite rekl Cap a domlouvam ji, aby zas trochu zestihlela nebo se delala opticky mensi. Nakonec, v Malajsii nebo v Indonesii planujeme vystup na nejakou peknou sopku, abychom se koukli, jestli mel ten Empedokles pri skoku do krateru alespon peknej vyhled:-) (pro rejpaly, vim ze skocil do Etny) a nase bagliky potrebuji urcitou dietu, jinak nevim, nevim... Z Kambodzi nasavame posledni vuni a prach, kterej nam v zavanech vetru prakticky stale skripe mezi zuby. Ackoli nastalo definitivne destove obdobi a kazdy den bicuji zemi monzunove prutrze mracen a koryta rek se pomalu plni, pres den se jako zazrakem vetsina kaluzi vysusi a nacervenale bahno barvici vse kolem do karminova vam blahosklonne dovoli, abyste se mohli obcas "sklouznout". Cestou do Siem Reapu samozrejme prselo celou dobu cesty, proto jsme se opravnene obavali, zda vubec ty tri dny, ktere chceme na prochazkach kolem chramu stravit, nezmari dest. Vstupne na tri dny neni zanedbatelne, na osobu 40 USD, a tak jsme neustale zarikavali oblohu, aby tu destovou duchnu, ktera nad nami prevaznou dobu visela, vyzdimala pokud mozno az vecer. Po Angkoru se muzete pohybovat na kole, coz je velmi levne, protoze pronajem kola stoji na den dolar, protoze se ale pri prutrzi absolutne nemate kam schovat, pronajali jsme si na ty tri dny tuk-tuk za dalsich 40 USD, coz se zda jako dost penez, ale ridic s vami objede i nejvzdalenejsi chramy jako je Banteay Srei, kam se na kole v destivem obdobi prakticky dostanete, protoze je to z Angkoru cca 35 km. Ridic na nas vzdycky pockal, my jsme mu na oplatku kupovali lahev vody, aby neziznil. Nezkousel zadne triky a na cem jsme se domluvili, to platilo, takze jsme byli zcela vyjimecne s tuk-tukacem spokojeni. Angkor je bezesporu naprostym symbolem Kambodze. Jeho obrazky jsou vsude, muzete si koupit angkorske cigarety, angkorske pivo, tricko s jeho emblemem, hotely a restaurace nesou jeho jmeno a samozrejme je i na bankovkach a statni vlajce. Neni divu, uz v 9. stoleti n.l. byl Angkor hlavnim mestem Khmerskeho kralovstvi, ktere se jednu dobu rozprostiralo od Barmy po Vietnam. V dobe, kdy v Londyne, tehdy nejvetsim meste Evropy, zilo padesat tisic lidi, v Angkoru to bylo pry kolem milionu obyvatel. Nejslavnejsi chram, Angkor Wat, pochazejici z 11. stoleti je se svoji rozlohou nejvetsi nabozensky komplex na svete. My jsme z nej ale nijak vydreni nebyli, obdivovali jsme sice obrovitost zdi, ale krome vytesanych obrazu z Mahabharathy a Ramajany tam prakticky neni na co koukat, o to vic jsme byli nadseni z buddhistickych chramu Ta Prohm a z Bayonu. Zdi Ta Prohmu se zmocnily obrovske stromy, jejichz spletence korenu davaji uz tak mystickemu mistu novy rozmer. Navic je tezko predstavitelne, ze podobne stromy rostly vsude, od Thajska, pres Barmu, o Laosu a Kambodzi nemluve, a nyni jsou vykaceny. Cloveku se z toho misty fakt chce brecet. Angkor v podstate "objevili" na svych kolonizacnich vypadech Francouzi a doslova ho vysekali z dzungle, ktera ho v te dobe pohltila. V soucasne dobe se na jeho rekonstrukci podili archeologicke tymy hlavne z Francie a Japonska. Otazka ovsem je, jak bude komplex vypadat za dalsich dvacet let. V Angkoru se misi v podivuhodne symbioze hinduismus s buddhismem a ackoli ho udajne v nejvetsi turisticke sezone navstivi az deset tisic lidi denne, nemeli jsme pocit, ze bychom se mackali v nejakych tlacenicich (ale pravdou je, ze vrcholna sezona je davno pryc:)). Komplex je tak ohromny, ze takove cislo jenom schramstne, vetsina lidi, kteri nemaji cas, absolvuji v Angkoru jen kratky okruh, ktery je sice nejzajimavejsi, ale za jeden den z toho zas az takovy pocit nemate. Protoze bylo prakticky neustale zatazeno a svetlo bylo mizerne, fotil jsem hlavne cernobile, takze se Verce predem omlouvam, nebude-li to mit "dusi". Do Bayonu s 216 vytesanymi tvaremi z Avalokitesvary jsme se na me prani vratili dvakrat, to misto me naprosto fascinovalo. Do ted se vlastne s Lenou intelektualne dohadujem (schazi k tomu uz jen to posezeni nad pivkem, ktere nam momentalne nijak neschazi), jaky chram se cloveka dotkne vic. Je stejne pozoruhodne, ze nekdy lide potrebuji postavit neco tak monumentalniho, pred cimz se s respektem sklanite i dnes, jen proto, aby vytvorili "misto" pro meditaci. Prestoze tato mista jsou dnes opustena, nesou v sobe cosi jako vzdor vuci casu, ktery nam milostive dovolil nahlednout do stovky let vzdalene historie a jen se potouchle smeje nad tim, jak pipinky v sukynkach a lodickach v chramech mluvi s pruvodcem o tom, jak dlouho a jak casto doma "medituji". Trosky ted jen obyvaji hadi a pavouci, kterych tam je nepreberne mnozstvi:-) a samozrejme take deti, ktere vam nabizeji hrozne cetky. Pri toulani mezi chramy se vam bude do mysli vtirat otazka, proc tolik kamenu? Kamenum je totiz pripisovan bozsky puvod. Khmerove samozrejme pouzivali i drevo, ktere se pochopitelne nedochovalo, ale samotne chramy byly postavene vzdy z kamene, protoze v kamenech pry bydli bohove. Je ironie, ze kamenna (bozska) stavba Angkoru se nakonec stala Khmerskemu kralovstvi osudnou, protoze prace na nem zamestnavala logicky tisice lidi a kralovstvi samotne financne velmi vycerpavala. Na konci 13. stoleti bylo sidelni mesto nekolikrat dobyto thajskymi bojechtivymi krali, coz vedlo k tomu, ze Khmerane se presunuli do oblasti dnesniho Phnom Penu a oblast Angkoru zcela opustili. Chramy pohltila dzungle a dalsi pribeh uz znate. Zajimavou a opet dosti depresivni navstevou bylo Muzeum min v Angkoru, kde jsme opet se zatajenym dechem cetli pribehy deti a dospelych, jejichz osudy poznamenaly tyhle zakerne zabijacke mrchy. Odhaduje se, ze jich je tu po Kambodzi rozseto jeste kolem ctyr az sesti milionu. Protoze vetsina min je plastovych, blbe se hledaj, a tak se bohuzel stanou nedilnou soucasti zivotu minimalne jeste dvou generaci. Pokud bude o cem psat, ozveme se z Malajsie, kde ted pobudeme par dni, musime par veci nakoupit (chudak filtr odesel, celovka nesviti atd.) a zrejme asi na den nebo dva navstivime Singapur. Vzpominame na Metra, jestli na nej neprsi a lameme si hlavu nad tim, jak usporadat cestu po Indonesii, protoze je jasne, ze tech par tydnu nam nebude (coz je fakt skoda) stacit a k tomu, abychom to nazpatek do Bangkoku stihli, budeme muset koupit minimalne jeste letenku. Jinak vam prejeme, abyste nemokli, abyste si uzivali slunecnych majovych dnu, v novinach necetli zpravy z nadchazejici okurkove sezony (kdyz to tak na webech cteme, mame pocit, ze uz v Cechach par tydnu panuje), komunistum prejeme, aby si na dnesnim sjezdu odhlasovali odchod do vecnych lovist:-) Howg! Lena & Rostak

Na ceste od rozbourenych vod do Angkoru

11. května 2008 v 11:30 | Rostak
Prestoze jsme se ted temer deset dni povalovali na belostnych plazich u more, mame tolik zazitku, ze nevim, jestli je do kratkeho clanecku zase nacpu. No, zkusim to. Do Sihanoukville jsme tak trochu utekli z Phnom Penu, nejak jsme potrebovali vstrebat navstevu hromadnejch hrobu a veznice S-21 z doby krutovlady komancu v Kambodzi. Jak jsem psal uz driv, napisu o tom samostatny clanek, ale ne nyni. Uz dobre dva tydny mame "smulu" na bourky. Nebe se zcistajasna stane cernou dirou, z ktere metaji blesky na vsechny strany, o sile vetru a vedrech vody vylejvanych zhury ani nemluve. Kdyz jsme proto dorazili do Sihanoukville, ani nas nijak neprekvapilo, kdyz nas onen necas znovu dostihl. Presto jsme nebyli nijak moc otraveni, nasli jsme nadherne misto na temer liduprazdne plazi, dobrou restaraci s prijatelnymi cenami a fajn lidi, s kterymi se dalo povidat. Na rannich prochazkach (a pak po zbytek dne) nas casto (Lenu mene, protoze rano se ji nechtelo vstavat:-) doprovazel neuveritelne hodnej bullterier (ac jeho telo a ocasek nesl stopy znacnych boju), ktereho jsme kvuli neustalemu hrabani tunelu do pisku prekrtili na Metra:-) More bylo neuveritelne teple, plaz belostna, na prvni pohled raj... Ale vite, jak to s tim zdanim je... Pote, co jsem prozil dosti bolestivou plavbu skrze hejno obrovskych meduz a mnohokrat se z pisku v mori vysunula krabi klepeta a neomylne se zamerila na muj pravy palec u nohy, uz se mi mistni vody nezdaly tak nufaci jako predtim a napr. plavani k blizkym ostrovum, vzdalenym radove stovek metru az nekolik kilometru, jsem si rozmyslel. Jen to pocasi se menilo jak ponozky, casto se clovek nestacil schovat, jak rychle bourka prisla. Pred par dny byly na mori obrovske vlny a dest a vichr nabral takove intenzity, ze jsme meli misty opravdovy strach o nas chatrny bungalov na kulech. Az mnohem pozdeji jsme se dozvedeli, ze nas zasahl okraj hurikanu, ktery se prehnal pres Barmu a zpusobil tolik nestesti. Vetsinu casu jsme ale fakt odpocivali. Ja sbiral musle, Lena chytala (v destovych prestavkach) bronz a do toho jsem si hral s Metrem, kterej se ode me nehnul na krok. O pojidani mangacu ani nemluve... Zitra stravime celej den v busu do Siem Riepu, kam se tesime na Angkor a snad tam pro vas dame i nejaky ty fotky na net z plazi a z chramu rovnez. Mejte se bajecne, ctenari:-)