Duben 2008

Clovek revoltujici aneb vzpoura na hranici.

26. dubna 2008 v 5:39
Mam pro vas sqvele zpravy. Za prve, tenhle clanek budu zase psat ja, nas coz se jiz urcite tesite, za druhe, bude jako obvykle misty chaoticky (zatim to uspesne maskuji surrealitou), za treti, mam cas si to poradne pripravit, takze bude dloooouuuhy, co by posledni bod povazuji za dulezite zminit, ze to pisu v PRISERNYM vedru, takze kdyby text nebyl dokoncen, autor se doslova a do pismene vyparil:-) Prestoze se nase putovani uz davno prechylilo do druhe poloviny, coz je zejmena pro maminky dobra zprava, stale nas dokazou nektere veci poradne rozhodit, a to si obcas (rozumej, v tech slabsich chvilkach) rikame, ze uz nas po tom trmaceni hnedtak neco neprekvapi... Ja se v nekterych vecech stavam cim dal vetsim extremistou (samozrejme pod vlivem okolnosti), dalo by se rict, jenze nekdy je to fakt tezke byt principialni, chovat se mravne, chapat vsechny domorodce okolo a navic s klidem stoika rikat po Xte tuktukari, ze fakt jeho predrazene sluzby nevyuzijete. Protoze Laos nas nijak prilis neuchvatil (dokonce, nestydime se to rict, vzpominame obcas se slzou v oku na Barmu), pobyt v teto zemi jsme urychlili a dnes vas uz zdravime z Phnom Penu:-) Jak si jiste vzpominate, jeli jsme smerem na jih do Paxse, kde jsme si mysleli, ze navstivime jeden vodopad, ktery dle pruvodce "je uchvatny". Ackoli uz (a to se vracim na zacatek) bychom vuci takovemu liceni meli byt pozorni, obcas na to naletime, i kdyz tentokrat to mozna byla zvlastni shoda okolnosti. Z Vientiane jsme vlastne ujizdeli proto, ze tam fakticky neni co k videni a take proto, ze jsme byli uz dost unaveni z neustaleho polejvani vodou, symbolizujici prichod laoskeho noveho roku. Ja jsem stale tajne doufal, ze udelam nejake zajimave fotky z kmenovejch vesnic (protoze dosud nic), a tak, kdyz jsme si nasli misto jmenem Tat Lo, kde mel byt krasny vodopad, projizdka na slonech a prima lidi s levnym ubytovanim, nezabzucela varovna kontrolka a spolkli jsme to i s navijakem. Ze zacatku to vypadalo dobre. Nasli jsme si malej levnej bungalow s pritulnymi psiky, nase oblibene jidlo (no, zejmena moje, protoze Lene k zavislosti na mangu jeste dost chybi), sticky rice+6-8 mangacu k tomu:-) bylo na trhu levny, vodopad byl skutecne temer uchvatnej a dve starsi slonice byly fakt nufaci... jenze cas plynul.... Varovat nas mely nektere rady stanku, ktere kazdy den byly delsi a delsi, odpadku a lidi pribyvalo... Proste mistni si udelali "festival" primo u vodopadu a slavnost noveho roku spocivala v chlastani, povalovani se vode (v satech) a v pojidani jidla, ktere tam na nekterych pultech lezelo uz par dni a hlavne: ve vyrvavani muziky, ktera jela v podstate nonstop. O polejvani vodou nemluve, ze jo. Takze ackoliv jsme si zajezdili na slonu, coz bylo pres to, ze je to sakra turisticky, moc prima, nufali jsme neboha vydesana zviratka z kravalu a prosli se po okoli, meli jsme toho za par dnu naprosto po krk. Ale protoze uz nejsem Mirek Dusin, obcas jsem jim to dal taky poradne sezrat, treba kdyz nas chteli zkasnout nad vodopadem za to, ze prejdete bambusovej most, tak jsem fakt myslel, ze chlapek pujde do vln (nedali jsme mu samozrejme ani zbla), nebo kdyz vas z projizdejiciho auta zezadu necekane zlejou barevnou vodou na cerstve bilou vypranou kosili a kabelu s fotakem a vy po naprostem konsternovani prekonate sok a dobehnete nakladak a celou vodu na nem vylejete sokovanym mistnakum za krk. Pak je to fifty fifty. Pravda, kdyz jsem sel ve ctyri rano pozadat ozralky, aby tu hudbu vypnuli, ze uz toho mam plne zuby (nechapu jak, ale Lena spala) a jim to prislo moc funny, az do te doby, co jsem jim s vymluvnym pohledem a vyhrnutymi rukavy vytahl draty z reprobeden, obcas to bylo na hrane, ale s blbci je komunikace nekdy prilis slozita. Jasne, nekdy to bylo fajn, kdyz se na vas nekdo smeje od ucha k uchu uz 20 metru dopredu a drzi kbelicek s vodou, je to fer... ale vemte na to jed, ze nekdy projde deset mistnaku a nic a vas zezadu jako cizince zlejou tuplem. Lena takhle parkrat zchytla davku vody do obliceje skrze otevrene okno, kdyz jsme jeli busem, coz kdyz spite, tak to fakt neni o co stat:-) Byli jsme ale v pasti, do ktere jsme se sami chytli, protoze oslavy noveho roku jsou pry takove vsude a nic moc nejezdi, museli jsme tu par dni pretrpet. Co vam mam povidat, kdyz jsme odjizdeli, zmenilo se Tat Lo a jeho okoli na slusnou skladku... Ja bych fakt za delani bordelu rezal ruce, byl bych takovej osvicenej diktator, kdyz by nekdo delal v prirode bordel, rekl bych: "Ok, chlapce, ted ti uriznem ruku, muzes si vybrat kterou. Chapes, ze tohle svinstvo tady bude jeste par set let lezet (plasty) a musim te proto potrestat." A on by rekl: "Neee, to nemuzes, to nejde, jak ja chudak k tomu prijdu?" A ja bych delal chvili drahoty, jako ze premyslim, jestli mu nemam nakonec uriznout obe a pak bych rekl, ze kdyz sesbira tunu odpadku v lese a roztridi, takze mu tu ruku neufiknu, to je fer, ne? Lehce otraveni z Tat Lo jsme se posunuli do Champasaku, kde jsme par dni relaxovali, pozorovali Mekong a navstivili rozpadajici se chram Wat Phu z konce 10. stoleti. Pote jsme stravili par dni na ostrove Don Det na jihu Laosu v oblasti, ktere se rika Ctyri tisice ostrovu. Protoze turistu tam moc nebylo, bylo to k politovani nejlepsi misto, ktere jsme v Laosu navstivili. Krasna priroda okolo, zatim moc neznicena, uzasnej zapad slunce, dva nadherny vodopady a nejlevnejsi ubytovani a jidlo v celem Laosu. Par dni jsme se jen poflakovali, lezeli v hamakach, krmili rybicky, hladili psy a kocoury, kterym se to moc libilo, popijeli koktejliky, varili si kafe a vymysleli "valecnou" strategii na hranice, jak neplatit "poplatek jeden dolar za osobu" zkorumpovanym celnikum na obou stranach laosko-kambodzsky hranice. Lonely Planet pise o tom, ze je to "processing fee", coz je peknej "bullshit", protoze zadny takovy poplatek neexistuje a bohuzel v pruvodci neni ani slovo o tom, ze je to nelegalni. Prestoze mate platna viza, nebo si o ne na miste zazadate, vyzaduji na obou stranach hranice za razitko do pasu poplatek jeden dolar, coz je v podstate smesna suma, pokud si neuvedomite, ze denne muze tu hranici prejit v prumeru kolem dvou set lidi. 99,9% lidi bez rozmyslu plati, proc si delat problemy, ze? Nejake to promile sice vnitrne zaplatit nechce, ale stejne zaplati, ja jsem ale rezolutne rekl, ze nic platit nebudem, i kdybychom na te celnici meli prespat (nejdriv jsem rekl, ze celnika profackuji, coz Lenu dost vydesilo). Na ceste jsme totiz videli prilis mnoho lidi, kteri tvrde pracuji a maji za to jen 1 dolar denne nebo ani to ne. Byla to principialni otazka, proc platit, kdyz na to ten zelenej mozek nema pravo? Z cizincu, s kterymi jsme mluvili, platili prakticky vsichni, nekteri i vic (treba na laoskej Novej rok), my jsme ale byli rozhodnuti nedat jim ani cent (ja jsem byl rozhodnutej je v pripade potreby i nakopat, to uz jsem ale Lene radeji nerikal). Protoze se na hranici z Don Detu dalo dojet minibusem za ctyri dolary, ale do mnohem vzdalenejsiho Stung Trengu za sest, zvolili jsme cestu minibusem az do Stung Trengu, laosko-kambodska hranice je totiz uprostred lesa a dopravit se do prvniho mesta v Kambodzi by nas vyslo o dost draz, je mozny, ze bychom tam i zbytecne ztvrdli. Chvili jsme predtim zvazovali i to, ze si vezmeme minibus jen hranici, aby ostatni turiste mohli jet, pokud bychom se dostali do dvojiho ohne, ze by na nas krome celniku byli jeste nastvani lidi, s nimiz bychom byli v aute, proto, ze tam kvuli jednomu dolaru blbnem, ja jsem ale odmitl i myslenku, ze by to nekdo mel zaplatit za nas a rikal jsem, ze pokud bude bus drzet basu, tak nam to proste da. No proste musi... Pripravili jsme si dva docela nasiraci transparenty vyrobene z kartonoveho papiru na nichz stalo anglicky napsano: "Don't bribe. It's illegal!" a "Just 1$... can help someone live 1 day longer. Think! Give where needed! Not here". (Zadnou pozornost / uplatek. Je to nelegalni!, Pouhy 1$... muze nekomu pomoci zit o jeden den dele. Premyslej! Davej tam, kde je to potreba. Ne zde.) Nekteri lidi z Don Detu nam drzeli palce, ale uprimne si myslim, ze nas uz videli ve vezeni... Rano, pote co jsme se preplavili na breh, jsme sondovali, kdo z dalsich cizincu jede na hranici, abychom se ho pokusili "zpracovat" pro nasi vzpouru proti zavedenemu systemu. Narazili jsme na australsky par, ktery byl ze zacatku smrtelne vydeseny, protoze oni viza dopredu nemeli, navic celou dobu v Laosu platili jak mourovaty za vsechno mozny a nemozny (do toho si pobroukavali, jak je v Laosu levne), proto pro ne jeden dolar nic neznamenal. Kdyz si to ale nechali vysvetlit, souhlasili s tim, ze do toho s nami pujdou. Dorazili jsme na laoskou hranici a sli k drevene budce, kde lezerne sedeli dva celnici. Jeden z nich vzal nase pasy, otevrel pasy a bez mrknuti oka si rekl jeden dolar za osobu. Vedel jsem, ze to rekne a ze me to rozcili, stalo se... Australani a Lena se ptali proc? Pry za razitko... Stekl jsem na nej, ze je to nelegalni, ze o zadnem poplatku nic nevim a ze mu nedame ani cent. Celnik se nasupil, zavrel zasuvku s jednodolarovkami, pasy nechal lezet na stole a sel si sednout ven. Mel jsem chut ho nakopat, ale prekonal jsem to, vytahli jsme nase transparenty a opreli je o celnici. Chlapkove delali, ze tam nejsou, sedli jsme si, ja udelal par fotek a znovu celnikovi rekl, ze to co dela, neni legalni a ze mame cas. On na to odvetil, at jdeme do Kambodze pres jinej prechod. Tim me rozcilil do bela, chtel jsem ho nakopat, ale Lena rekla, at vyckam, ze jsou nervozni... Byli... I kdyz to tak nevypadalo, vypadali rozpaciti a kdyz jeden z nich zjistil, co je opreno o budku a co tam fotografuji, tak to zkopal a snazil se to ztopit. Ja jsem mu ale cedule vytrhl a dal je zpatky. Takova hra na kocku a mys. Trvalo to tak pulhodinu nez se uracil prijit, vzal pasy a bez kecu o dolar je orazitkoval a vratil. Prvni boj jsme vyhrali a s pocitem zadostiucineni jsme odkraceli hrde k autu s ostatnima, kteri bez kecu zaplatili. O Australanech, pro ktere to bylo cool ani nemluve. Na kambodsky strane to bylo stejne. Stali jsme ve fronte lidi, kteri davali pasy a platili automaticky jeden dolar, coz me vytacelo. Ti lide meli tu bankovku uz pripravenou! Celnik si o ni jeste ani nerekl a oni ji uz drzeli v ruce (nojo, pisou to v Lonely Planet). Pak ji hned prostrcil skvirou ve stole, takze ani nemusel suplicek vytahovat. Dumyslne:-) Lena prohodila par slov ve francouzstine s postarsim olivrejovanym chlapkem, kterej vypadal jako dzentlmen, no rozhodne si to o sobe myslel. Pochvalila mu franinu a on byl blahem bez sebe. Kdyz vyplnila papiry (ja mezitim transparenty zmoulal zavrene v ruce) a podavala celnikum nase pasy, opakovala se stara pisnicka, dej mi jeden dolar. Lena delala blbou a ve francouzstine se "dzentlmena" ptala jako proc? Za co? Pry za razitko. Jak za razitko? To musi byt nejake nedorozumeni... atd. Me to po chvili prestalo bavit, takze jsem nahlas rekl, ze francouzsky nerozumim, ze nechapu, proc to tak dlouho trva a jestli se muzem bavit v anglictine. Celnik mi znovu vysvetlil, ze chce jeden dolar za osobu, coz me dozralo a rekl jsem ze mu nedam ani cent a ze je to nelegalni. Mzourali po sobe s "dzentlmenem", do kteryho Lena furt hucela a kterej se zrejme zacal stydet, protoze v duchu musel uznat, ze jsme je prevezli, a presvedcil mladochy, kteri tam sedeli jak tupci, aby nam ty pasy dali. Takze jsem jim ty papiry ani nakonec nemusel omlatit o hlavu. Ja vim, mozna je to boj s vetrnymi mlyny, ale tentokrat Don Quijote zvitezil. A za idealy, ktery maj fakt smysl. Ve Stung Trengu jsme stravili jednu noc, pak vydali rano do provincie Ratanakiri, kde jsme se sli vykoupat do 700 000 let stareho krateru zatopeneho vodou a koupel byla fakt skvela! Nasli jsme tam takovej nufaci klacek (Lena rika kmen velikosti krokodyla), na kterym jsme blbli, mistni na pujcenych pneumatikach, vzhledem ale k tomu, ze v soucasne dobe je v Kambodzi doslova vrazedny vedro a teploty dosahuji ctyricitek, zdrzeli jsme se tam jenom jeden den a predevcirem jsme dorazili do Phnom Penu, kde chceme pobyt par dni, navstivit par templu, "vrazedna pole" a pamatnik S-21, doklad o Pol Potove hruzovlade. Pak asi zamirime do Sihanoukville na plaz, kde se budeme par dni valet nez pojedeme do Siem Reapu na Angkor. Na nejake ty treky v tomhle vedru to fakt nevypada:-) To bylo asi tak vsechno, mejte se bajecne a diky za vsechny komenty:-)

O jidle, pavoukach, kamennejch hrncich a domech na bombach...

11. dubna 2008 v 8:30 | Rostak
Cestovat delsi cas ma sva uskali. Kdyz pominu to, ze jste odlouceni od svych maminek, kamosu, pohodlne postylky a oblibenych dobrutek jako je treba svickova na smetane, jahodove knedliky, jogurtiky a syry..., boze, jak nam chybej syry!!!!, jste stale vice unaveni neustalym balenim baglu, takze vetsinou ho po prichodu na pokoj jen tak svihnete do kouta, sebou prasknete na postel, ktera se tvari, ze je prave ciste ustlana a zacnete meditovat pod vetrakem, nez vam vypnou proud...napriklad... Mimo jine cim dal vice srovnavate zeme, kterymi jste projeli, porovnavate jejich kulturu, zvyky a samozrejme i lidi. Rict o Laosu, ze je chuda zeme, je slapnuti do pekne hluboke kaluze. Po temer ctrnacti dnech mame jednu jistotu: Laos neni levny pro batuzkare. V nekterych ohledech je drazsi nez Thajsko a dokonce mozna i vic nez Barma, coz uz je dost silny kafe. Rada lidi cestujicich jako my, je z toho dost v soku. Nevime proc, ale tak nejak koluje mytus, ze Laos je nejlevnejsi zemi z jihovychodni Asie. Ale nejlevnejsi pokoj sezenete kolem 5 USD, coz je ale vetsinou dira, s ubytovanim v Indii se to za tu cenu neda srovnat. Jidlo je drazsi nez v Thajsku a za radu potravin chteji obchodnici absurdni ceny, ktere prevysuji ceny v Evrope. Podel silnic kolem mest a ve mestech obzvlast vyrostly haciendy a vily, za nez by se zadny papalas nemusel stydet a mistni maji pomalu vic penez nez my. Zatimco v Barme jezdily po ulicich padesat let stare sunky, tady to jsou novotou zarici drahe Toyoty a Nissany s nahonem na ctyri kola. Inflacni spirala dosahuje neuveritelnych rozmeru a mistni ji svym lezernim pristupem a jednanim k cizincum jeste roztaceji. Nejdriv jsme si mysleli, ze vysoke ceny platime jen my, ale "stejne" castky caluji i mistni, na coz jen nevericne valime bulvy. Laos se behem nekolika malo let stal oblibenou destinaci pro "zlatou mladez", rozumej, je to cool! Ostatne, to je taky duvod, proc jsme tady my, ze jo? Barma, kterou jsme ale misty proklinali, byla o dost fotogenictejsi. V Luang Prabangu se nam sice libilo, presto nechapeme, proc je to v Unescu, je to jen takovy lenivy francouzsky venkov, nicmene okoli je moc pekne, da se tam jezdit na rozvrzanem kole, ktere ale musite nejdriv dost pracne hledat, abyste ho dostali za rozumnou cenu a pak.... je tam fantasticke jidlo! Bagetky, rybicky, koktejliky, cerstve ovoce, zkratka... pro zrouta hojnost! Zitra zacina laoskej novej rok, ale mistni s tim blbnou uz skoro tejden, specialne prave v Luang Prabangu, kde musite davat bacha, aby vas nekdo necekane nezlil kyblem vody. Jednak je to super zabava pro vsechny, dokonce i mnichy, jednak se tim privolava dest, ale reknu vam, klickovat mezi "nosici vody" je docela vycerpavajici:-) Jinak se mame docela dobre, Lena zkoumave patra po pokojich, zda ho neobyva nejakej velkej strejda pavouk, kterej ji vydesil, kdyz na ni bafnul cestou do koupelny. Byla z nej dost v soku, ja taky, kdyz jsem se ho snazil lapit a on na me zacal skakat, jak kdyby byl gumovej (Verko, uz jsi nekdy videla nejakou skakavku dosahujici prumeru 10 cm s nohama pokrcenejma v pohotovostnim rezimu? bleee)... No, nakonec zalezl (ja jsem statecne rekl, ze jsem ho splachl) do odpadu a jeho o neco mensi kamos zmizel za postel, takze sem tam mozna Lena zamhourila pres noc voko. Zajeli jsme take na dva dny do Phonsavanu, coz je blizko tajemnych Plain of Jairs (planin dzbanu). Kamenne dzbany, o nichz nikdo nevi, k cemu slouzi a jak jsou stare, maji uzasnou atmosferu, nejvetsi z nich vazi pry 600 tun. Je to v oblasti, ktera byla v letech 1964-1973 hodne bombardovana, takze kratery od vybuchlych bomb a upozorneni na nevycistenou oblast muzete v oblasti planin videt prakticky vsude a po celem severnim Laosu muzete narazit na zvlastni architekturu, kdy mistni stavej doslova domy na bombach, coz je dost bizarni, viz galerie. Problem je, ze zhruba kazda treti bomba nevybuchla a tak se tu pyrotechnici nebudou jeste par set let nudit. Pro vas, ktere to zajima, doporucuju mrknout sem: UXO nebo sem: CPI nebo sem: MAG. Ted jsme stravili dva dny ve Vientienu, ktery je dost nudny a hlavne je tady hrozny vedro (fakt nechapu, co budem delat vic na jihu) a pred "nosici vody" zbabele prchame do Paxse, coz nam bude trvat asi tak sestnact hodin busem pres noc. Doufame, ze najdeme na jihu misto, ktere nebude tak turisticke. Jinak brzo sup do Kambodzi:-)

Ozvena z Laosu

2. dubna 2008 v 17:01 | Rostak
Puvodne jsme mysleli, ze do Laosu teprve pojedeme, ale ejhle, uz jsme tu. Jak vsichni vite, prvni dojem je vzdy osemetny, presto na nej prevazne date, proto jsme zatim z Laosu dost rozcarovani. No, povazte sami: prekrocili jsme branu do Indociny, vzali z thajskych hranic predrazenou barku za 20 bahtu na osobu a 10 za zavazadlo a vylodili se na druhe strane Mekongu uprostred podivne prihranicni vesnicky jmenem Huai Xai, kde se asi vsichni zblaznili, protoze nejen ze na vas vyhrkli cenu v batech, jako kdybyste ani nebyli v Laosu, ale veskere jidlo a sluzby zde byly tak predrazene, ze z toho bylo cloveku nevolno. Ale abyste pochopili proc, musite vzit lod do Luang Prabangu. Barka je dlouha jak tejden, ale uzka, nicmene tak 80 lidi s obtizemi pojme, pokud si hacnete, kam vam je libo a nevadi vam, ze drevena lavice je tak uzka, ze na ni sedite jen pulkou zadku. Pro vas, kteri to po nas chteji zopakovat: nejpohodlnejsi je to na zemi na karimatce hned za kapitanem:-) Lod byla plna "pipinek" a "zlate mladeze" pro kterou neni problem si koupit pivo za 20 000,- kipu, prestoze normalne stoji 8 000,-. Banany, stoji normalne jeden za 100,- kipu, kupuji za 1 000,- Vybornou plnenou bagetu s kuratkem a zeleninou za 10 000,- prestoze normalne stoji polovic. Neprijde jim divne, ze vsude si mohou koupit chipsy Pringles, nejdrazsi bramburky, ktere znam! Presto je muzete koupit prakticky vsude a nabizeji vam je bose deti!!! Nektere pipinky si nechaji vytahnout na breh (cca 30 schodu) svuj kufr! o rozloze hokejove branky za 200 batu! Hlavne, ze vetsina z nich ma polstarek, koupeny za drahe penize ve vesnici, protoze tak se to prece pise v pruvodci, ne? No, proste tihle volove (pardon) tu akorat kazi ceny. Kdyz jdete na trh a ptate se: How much is it? Odpoved zni: How much you want? Brr, neco je spatne... Na lodi si pusti Ipod s reprakama a chlastaj pivo jedno za druhym a k tomu kouri travu. V zemi, kde vas prechovavani drog muze stat krk! No nic, koukate po pralese podel Mekongu, ale vidite jen pahyly, zmrzacene stromy a nove a nove zarodky bananovych plantazi... Ale, abych nebyl tak uplne pesimisticky, z lodi je na co koukat. Prekvapili nas vodni viry v Mekongu, ktere dokazi lodi poradne zacloumat, plavce by dozajiste stahly, ale i ruzovi vodni buvoli (Verko, nekecam:-)). No nic, dame par dni relax v Luang Prabangu a uvidime. Zatim se mejte.