Nejasna zprava o zemi, na kterou by Buddha zrejme nebyl hrdy.

21. března 2008 v 12:47 | Lenka
Tak uz to nejde dal odkladat. Predevcirem nas letadlo premistilo zpatky do Bangkoku (pripada nam to trochu jako navrat domu, je tady vsechno tak jednoduche a je tu tak dobre jidlo), a tak se musime konecne trochu podelit o to, jak jsme se meli v te Barme (nejak je nam nazev Barma porad prijemnejsi nez nazev Myanmar, ktery pro zemi vymysleli prislusnici vladnouci junty), kde ziji 'nejmilejsi a nejpratelstejsi lide z cele jihovychodni Asie' - alespon tak Barmu chvalili temer vsichni, s kym jsme se pred odjezdem o nasi nadchazejici ceste bavili.
V Yangonu jsme se, krome aktivni ucasti v historce se skokem z okna a snedenou soskou, kterou v minulem clanku vylicil Rostak a o jejimz pokracovani bohuzel nemame zadne zpravy), snazili zjistit nejake informace o moznostech individualniho cestovani bez nutnosti vyuzit nekterou z vladou provozovanych sluzeb (letecka, zeleznicni a lodni doprava). Vedeli jsme predem, ze ceny tehle sluzeb pro cizince jsou vladou stanovene tak, aby vhodne vyzdimaly penezenky ucastniku organizovanych zajezdu duchodcu zejmena z Nemecka a Francie, na coz jsme jednak nemeli fondy, jednak jsme naprosto nemeli chut delat vlade dojne kravy. I na vstupech a jinych poplatcich (mezi nimi absurditou obzvlaste vynika poplatek 10 USD za to, ze ze zeme odjizdite), ktere kasiruje rovnou v americkych dolarech, totiz docela slusne rejzuje.
Dozvedeli jsme se mimo jine, ze by melo byt mozne dostat se do statu Rakhain, ktery hranici s Bangladesi a jehoz brehy jsme pred par tydny pozorovali z lodi behem vyletu na bangladessky St. Martin Island, autobusem po zemi, aniz bychom museli pouzit prepravu vladni lodi za 40 USD na osobu. Rozhodli jsme se tedy nasi cestu zacit opacnym zpusobem, nez vsichni ostatni, ktere jsme behem cestovani v Barme potkali, a vydat se z Yangonu na severozapad, pres mesto Pyay do Magwe, kde jsme meli presednout na jiny autobus smerem na zapad do mesta Mrauk U (cti miau, jako kdyz mnouka kocka), do ktereho se Rostak moc chtel podivat. Bohuzel autobus, kterym jsme jeli, mel opet problem s levym zadnim kolem, nekolikrat se po ceste opravovalo, a tak jsme do Magwe dojeli s mnohahodinovym zpozdenim uprostred noci. Uz davno zkuseni v bivakovani na autobusovych a jinych nadrazich jsme ani nesli zjistovat, za jakou specialni taxu pronajimaji nocnim prichozim pokoje v jedinem hotelu ve meste (mozna je vhodnejsi rict 'na krizovatce' nez 've meste'), autobus na zapad mel stejne odjizdet uz rano v 5. Cestou na autobusak jsme jeste overovali s policajty, jestli je to skutecne ok, ze pojedeme busem a ne lodi nebo letadlem. Pry no problem a listek stoji 2000 kyatu (mistni mena, vyslovuje se cat, na zacatku 'c' jako ve slove cestina). Kvuli neuveritelne hladovym komarum jsme temer nezamhourili oka a uz po ctvrte hodine jsme vyrazili shanet listky. Ukazalo se, ze to nebude zadna sranda. Posilali nas od certa k dablu, az nakonec jeden autobusak rekl, ze jede tim smerem (asi tak na pul cesty) a proda nam listky na zadni sedadla za 7000 kyatu (cca 7 USD) pro jednoho. Mistni ve fronte pred nami platili par stovek. Nevericne jsme kulili oci a snazili se namitat, ze jsme se informovali u policajtu a cena pro jednoho ma byt dva tisice az na konec a ne 7000 na pul cesty, ale byl neoblomny. Bud zaplatime tuhle cenu a ani o kyat min a pak muzeme pet hodin nadskakovat na zadnim sedadle (ne ze by to bylo tak daleko, ale po tech vymolech, kterym rikaji silnice, se obvykle o moc rychleji nez 20 km/h jet neda), nebo nepojedeme nikam. Bylo to tak 'mile a pratelske', ze jsme se rozhodli, ze nebudeme riskovat presun do nejake vesnice, odkud nas pak mozna nikdo nebude chtit vzit dal za min nez treba za dvojnasobek, a radsi jsme se vypravili shanet listek do Baganu, nasi dalsi planovane destinace. Ac listek pro jednoho stal neco pres 2000 kyatu na osobu, autobusak trval na tom, ze nam ho v zadnem pripade neproda za min nez za 6000. Pry tam stejne jiny bus nejede. To uz jsme byli z te mistni 'pratelskosti' rozzhaveni do bela, a tak jsme hodili bagly na zada a vydali se pesky smerem na vypadovku na Bagan. Stop nepripadal v uvahu, vsechna auta vcetne dodavek jezdila naslapana az po strechu (a vetsinou i nad strechu). Nastesti jsme brzy dosli za mesto, kde jsme chytili nejaky bus do nejblizsiho mesta nasim smerem. Pruvodci se nas opet snazil radne zkasirovat, ale diky mistnakovi, ktery se nas zastal, jsme nakonec platili normalni cenu. Sice jsme museli jeste dvakrat presedat a o cenu listku se vzdycky dohadovat, ale hralo nas u srdce, ze se nam podarilo uniknout aspon jednomu nestydovi, kteremu nebylo trapne po nas chtit trojnasobek ceny.
Bohuzel vzhledem k tomu, ze jsme nedlouho predtim prijeli z Indie, kde je normalni, ze se vas vsichni snazi tak nejak natahnout, ale kdyz vidi, ze pokus nevyjde, nemaji problem poskytovat sluzby a prodavat veci i za normalni nebo jen mirne vyssi ceny, a Bangladese, ktera je jeste o tolik chudsi nez Barma a nikdo se nas tam ani naznakem nepokusil takhle natahovat), a taky vzhledem k tomu, ze takhle behem prvniho tydne vypadal kazdy pokus nekam jet, neco si koupit nebo si dat nejake jidlo, nejak jsme vuci tem 'milym a pratelskym' barmancum mirne zahorkli. Nase rozcarovani bylo asi jeste o to vetsi, ze jsme se do te 'zeme opravdoveho buddhismu' tolik tesili. Behem dalsich tri tydnu se to sice trosilinku zlepsilo (nesnazil se nas nestydate zdimat uplne kazdy, jenom asi kazdy druhy a taky jsme tri dny chodili po venkove, spali u lidi ve vesnici a v klastere a nemuseli nic kupovat), ale zas jsme se setkali s jinym rysem 'pratelskosti' - kdyz jdete v Cechach na vandr, potkate na cesticce uprostred pole mistnaka a pozdravite, rekla bych, ze tak osm lidi z deseti, a mozna i vic, na pozdrav odpovi. Ovsem ne tak je to zvykem v krajich barmanskych... dockate-li se odpovedi dvou, je to temer stastne znameni! Snazili jsme se o nasem rozcarovani z toho, ze se vetsina lidi usmiva a chova pratelsky jenom tehdy, kdyz se jim podari vas pekne 'podojit', mluvit - s majiteli hotelu, pruvodcem na treku a dalsimi par anglicky mluvicimi, ktere jsme meli to stesti na ceste potkat. Vetsinou jsme se dozvedeli, ze je to tim, ze po zarijovych protestech spousta turistu (rozumej nemeckych a francouzskych duchodcu) zrusila sve drahe zajezdy, a tak za letosni sezonu Barmu navstivilo az o 80% turistu min nez v predchozich letech. No a kvuli tomu se vsichni, snazi odrit aspon tech par, co prece jenom prijeli. Jeden by predpokladal - malo turistu znamena vetsi konkurenci, prostor pro soutez a snahu nabidnout aspon neco navic? Snazili jsme se pochopit, ale neuspesne. Tahle logika asi funguje jenom v 'zapadnim svete' od Ameriky po Banglades. No a za logiku, ze cizinec musi za stejnou sluzbu platit nekolikanasobne vic, pry udajne muze vlada. Uctuje cizincum drazsi ceny za vlaky, lode a letenky, a tak si 'chudaci' mistnaci mysli, ze je to snad nejake narizeni... ovsem preplatky z jejich byznysu smeruji do kapes jejich, ne vladnich, ze :)
Aby to ale nevyznelo, ze si myslime, Barma je opravdu hrozna zeme, do ktere je lepsi nejezdit, to bychom neradi. Je tam k videni opravdu spousta nadhernych pamatek (zejmena stovky pagod v Baganu nas opravdu uchvatily) a v nekterych castech zeme je moc pekna krajina. Bohuzel nemuzeme napsat priroda, protoze jsme behem nasi cesty zadnou nevideli, a to ani behem tridenniho 'treku' k jezeru Inle. Nejvic nas sokovalo, ze v kazde vesnici kazdy vecer zapali aspon kousek strane (obvykle tak strme, ze se na ni neda ani nic pestovat, ale, jak nam vysvetlil nas pruvodce, ve vysoke trave a rosti by mohla zit nejaka zvirata, ktera by mohla ozirat urodu na polich). Kdyz jsme pred nekolika tydny preletali z Kalkaty do Bangkoku, porad jsme se divili, proc ze strmych udoli mezi kopecky porad stoupaji sloupy dymu, a rikali jsme si, jestli nebojuji s nejakymi lesnimi pozary. Tak ted uz to vime... zblizka je to jeste smutnejsi pohled, nez z letadla. Trochu jeste zbyva dodat, ze jsme az do te doby nevideli tolik ustrasenych pejsacku (ani v muslimskych zemich, kde pejsci rozhodne nepatri mezi oblibena zviratka), natoz treba nekoho, kdo by stenatko polil horkou vodou jenom kvuli tomu, ze ocuchava kolem cajovny. Nu, buddhiste, jak maji byt :(
Presto bychom se do Barmy radi jednou vratili a podivali se do mist mimo hlavni turisticky okruh, kam se dnes bud nesmi nebo je nutne letet predrazenym letadlem. Taky porad doufame, ze uz priste nebudeme mit takovou smulu na lidi (rikame tomu smula, proste jsme asi prijeli ve spatny cas a jeli jsme po spatne trase). Snad se barmanci dockaji svobody a neschramstne je Cina, i kdyz oboji z dnesniho pohledu vypada ponekud prilis idealisticky. Moc bychom jim to prali.
A ted z veselejsiho soudku. Dneska se nam podarilo ziskat laoske a kambozdske vizum, takze pozitri se rozloucime s Bangkokem, par dni stravime v severnim Thajsku, a pak hura do Laosu! V Laosu snad potkame Petra s Luckou (mrknete na jejich blog tady, taky uz projeli hezkej kousek Asie) a ti nam pekne poreferuji (doufame), jak to v Laosu a Kambodze chodi. Vzhledem k tomu, ze se nas dneska pokusili natahnout uz na kambodzske ambasade (chteli, abychom za vizum zaplatili skoro dvojnasobek ceny, ktera je uvedena primo na stitku viza!), zrejme to taky bude stat za to. Ale co, za Angkor a Planinu dzbanu to vecne handrkovani urcite stoji!
PS: V poslednich dnech Rostak nasazel nove fotky do galerie, tak na ne muzete mrknout. Bohuzel u toho dost upel, protoze cely pobyt v Barme mel uvnitr fotaku necistotu, a tak je na vsech fotkach vice ci mene patrny flek. Snad pujde aspon z nekterych fotek odstranit... Kdybyste se nekdo dobrovolne prihlasil jako skolitel prace s Photoshopem, urcite bychom skoleni neodmitli... Nastesti cisteni fotaku u Nikonu v Bangkoku probehlo uspesne, a tak Rostakovi zlepsila nalada a muzeme se tesit na dalsi pekne obrazky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr a Lucka Petr a Lucka | E-mail | Web | 22. března 2008 v 8:54 | Reagovat

Nazdar poutnici

Tak to jste meli tedy pekny cestovatelsky zahul v Barme. To v Laosu to neni az tak hrozne a hlavne kdyz je clovek zvykly smlouvat tak jde vsechno. I stop je docela v pohode. Hlavne ale vam davame nabidku ohledne koupi kola. Nechcete zmenit styl cestovani :-) ? Skladaci kola je idealni prostredek, slozi se pekne do autobusu, stopovat se s nimi da a hlavne se vyhnete otravnym riksakum ve meste. My se jich chteli zbavit asi v Luang Prabangu, ale prijde nam lepsi je strelit nejake bile tvari nez mistnakovi, ktery si namasti kapsy zase na nekom jinem. Pokud by jste meli zajem napiste nam na email a my vam sdelime podrobnosti. Je to jen nabidka, pokud nechcete my si radi zasmlouvame zase s nejakym obchodnickem v Luang Prabangu. Cestam zdar.

P.S.: doporucujeme navstivit v severnim Thajsku prapodivny bily chram u Chiang Raie, ma velice zvlastni moderni kresby uvnitr.

2 Volodja Volodja | E-mail | 22. března 2008 v 13:02 | Reagovat

Čauky cestovatelé, hltám ty Vaše zprávy co to jde už od začátku, ale na reakci jsem se zmohl až teď...

Super, super, super...nic víc nemůžu napsat. Závidění je slabé slovo...jste fakt kabrnáci a takovéto poznávání je to pravé ořechové.

Když jsem dočetl ten poslední příspěvek, že se chystáte do Kambodže...zkusím Vám lehce helpnout. Můj moc dobrý kamarád z Qataru (jinak je z UK = rozuměj Kingdom:) )by měl aktuálně pracovat jako šéfkuchař v hotelu Orient Express. Zkusím ho sehnat a dát Vám kontakt. Kdyby něco a hlavně on bude znát místní "zvyky" je tam už skoro rok.

Tak zatím

Volodja

3 Volodja Volodja | E-mail | 22. března 2008 v 13:16 | Reagovat

Cambodia kontakt

Ještě mi nedal vědět, ale měl by být v:

La Résidence d'Angkor, Siem Reap

Jmenuje se: Chris Buttler

Volodja

4 Marek Bláža Marek Bláža | E-mail | 24. března 2008 v 23:12 | Reagovat

Nazdar Rostaci. Ctu vase zajimave clanky z sediveho panelaku 3+1:-)  Jestli pojedete na sever Thajska tak doporucuju pujcit si motorku v mestecku Pai a jet do Mae Hong Son. Na ceste je taky hodne vodopadu, ale kdyz jsme tam byli tak byly vyschly.  Je to fakt pekna cesta a je tam hodne jeskyni primo u silnice. Pak doporucuju oblast okolo Chiang Rai, pekna je  vesnice Mae Salong, a pak jsou zajimavý vesnicky k hranicim s Barmou, tam zijou spis takový místnáci, taky. Tak kdyz bude cas tak se tam urcite podivejte. Zatim se mejte Bláža

5 Marek Bláža Marek Bláža | E-mail | 24. března 2008 v 23:14 | Reagovat

Nazdar Rostaci. Ctu vase zajimave clanky z sediveho panelaku 3+1:-)  Jestli pojedete na sever Thajska tak doporucuju pujcit si motorku v mestecku Pai a jet do Mae Hong Son. Na ceste je taky hodne vodopadu, ale kdyz jsme tam byli tak byly vyschly.  Je to fakt pekna cesta a je tam hodne jeskyni primo u silnice. Pak doporucuju oblast okolo Chiang Rai, pekna je  vesnice Mae Salong, a pak jsou zajimavý vesnicky k hranicim s Barmou, tam zijou spis takový místnáci. Golden Triangl neni moc zajimavy a Mekong tam vypada jako Berounka po desti. Tak kdyz bude cas tak se tam urcite podivejte. Zatim se mejte Bláža

6 Radka Radka | E-mail | 25. března 2008 v 10:17 | Reagovat

Ahoj Lenko a Rosťo,

tak to mě fakt mrzí, že ta Barma asi nevyšla úplně podle vašich představ. Holt časy se mění a to co popisujete jsme tam před těmi 4 roky, nebo kolika vůbec nezažili. Jediný turist.ceny v MHD byli kolem Baganu, ale to bylo v pohodě, většinou jsme to rychle srazili na mísťnácký, lidi byli šíleně milí, usměvaví, zdravili nás... co se dá dělat. Tak hlavně ať se vám podaří v pohodě projet Kambodžou a Laosem!

Radka

P.S. To vypalování strání, s tím jsme se v Barmě nesetkali ani jednou, zato na Sumatře vypalovali jak diví :-((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama