Muz, ktery snedl Buddhu.

1. března 2008 v 15:33 | Rostak
Vy, kteri mate pocit, ze autor techto radek rad fabuluje, snad tenhle text ani nectete. Ba, vy ostatni, verte, neverte, stalo se kdesi za devatero horami a devatero rekami v zahadne a krasne zemi jmenem Myanmar, ktere vladl zly general. Lena do Barmy moc nechtela, stejne jako do Bangladese jsem ji musel premlouvat a ukecavat, nez kejvla na to, abychom sem jeli. Zeme bengalska ji ale nadchla, doufal jsem, ze tomu bude i tady, v Barme. Jsme tu ted prilis kratce na to, abychom ji mohli nejak hloubeji hodnotit, i kdyz nektere prihody s mistnimi, ale i s cizinci, kterych tu i pres hlavni sezonu prilis neni, jsou jako blizka treti setkani naprosto vzdaleneho druhu. O jeden pribeh, ktery se skutecne udal hned druhy den po prijezdu do Yangonu se s vami chci podelit. Po necelem dvouhodinovem letu nad vychodni Barmou, ktera je pro cizince prevazne uzavrena, coz je fakt skoda, protoze z letadla je na ni naprosto okouzlujici pohled, jsme pristali v hlavnim meste Myanmaru, v Yangonu. Letiste jak kdyby vypadlo z oka sedivym barakum 80. let u nas, nevlidne, studene, odporne... Vubec jsme nemeli predstavu, kam pojedeme, v Barme muzete spat jen v hotelech pro cizince a ubytovani platite pouze v dolarech, jedna mnoha z mistnich specialit, o kterych jeste urcite v nejakem clanku bude rec. Jako vzdy, kdyz nevite mistni ceny, jsme mirne tapali a odhaneli mistni nahanece, kteri mi tady sahaji tak po prsa:-) Jeden z nich byl ale tak mily, ze jsme se nechali premluvit a odvezt zadarmo do hotelu, kdyz nam slibil, ze tam bude slusnej pokoj za deset dolaru. Vzhledem k tomu, ze z letiste je to do centra asi 13 km, usetrili jsme za taxik, za ktery mistni vydridusi chteli 6 USD. Cestou jsme jako vzdycky cumeli na lidi kolem, je to vzdy trochu tajemne vstoupit do cizi zeme, o niz navic vite to, ze je nesvobodna. Hotylek to byl prijemny, zalibilo se nam tam od prvni chvile a taky tam zacal tenhle pribeh. Nejdriv jsme si dali ale sprchu. Teplou!!! No, ja vim, ale my jsme ji po zhruba 6 mesicich meli tak 4x, takze si snad nejakej ten vykrik do tmy muzu dovolit.-) Zeme i vzduch sala na plny pecky, pres den je na slunicku urcite kolem 40 stupnu, je to ale mnohem sussi vedro nez v Thajsku, ktere se navic v noci zahadne meni v dusne a vlhke klima, ktere jako by mavnutim proutku pred svitanim zmizi, no proste uz jen pozorovat pocasi je tu celkem narocnou intelektualni cinnosti. Vzhledem k tomu, ze jsme prijeli dopoledne, dostali jsme i snidani, ktera je vetsinou v cene ubytovani a neni jen tak ledajaka! Ovoce, vajicka, dzus, toustiky...parada! Takze tu jsme slupli a prijemne nasyceni a prohrati horkou sprchou jsme na par hodin upadli do stavu hlubokeho spanku. Odpoledne jsme se ale vydali na prochazku do mesta, ktere je sice mestem hlavnim, ale vypada jak provincni mestecko z Nemocnice na kraji mesta, nebo tak neco. Lide se usmivali, presto vsude citite strach a napeti, rada mistnich se s vami vubec nebavi, problemy s komunikaci budeme zazivat od pristani neustale. Jak jsme si stezovali, ze v Bangladesi je problem se domluvit, protoze mistni anglictinu nepouzivaji, tady v Barme je to tisickrat horsi... Zaplatime 10 USD za vstup do slavne Shwedagon pagody, kde zustaneme az do vecera. Mrknete pak na fotky... Uzasne misto, kde brouzdi davy mistnaku i turistu. Pagoda zlatne pod modrym nebem, a kdyz prichazi zapad slunce, uzasne meni barvu. Pri prochazce zpatky do hotylku menime prachy, coz se ukaze jako dost problem, ale o tom snad taky jindy. Zacnu nasledujicim dnem...
Po uzasne snidani a sprse si naplanujeme prochazku mestem. Hotelovy personal je prijemny, mluvi dobre anglicky, a tak se ptame na celou radu veci, informace tady jsou pro turisty zivotne dulezite, protoze rada komunikaci je pro cizince uzavrena a vojaci vas klidne vrati i desitky kilometru nazpatek, i kdyz je vase vysnene misto nadohled. Tlacham s recepcni a koukam ji pritom do vystrihu (samozrejme neumyslne, jenze kdyz je clovek o dve hlavy vyssi, fakt nevim, kam mam klopit oci), kdyz se ozve hrozna rana a strechou, ktera kryje par kavarenskych stolku pred hlavnim vchodem, proletne polonahy muz. Tezkopadne se zveda z betonoveho stolu, na ktery dopadl, a cely zakrvaceny a odreny se mota na travniku, kde ho zachytne par mistnaku, nez se zhrouti na zem. Z recepce na to koukaji vsichni uplne vydeseni, to uz ho ale pokladame na zem a ja mu soupu pod hlavu batoh, ktery rudne krvi z odrenin a trznych ran. Nikdo nechape, co se stalo, ze zacatku jsem si myslel, ze je to zlodej, ale pak se ukaze, ze je to kluk z Madarska, ktery je tu na dovolene se svoji zenou. Ta uz je u nej, drzi ho za ruku a nesouvisle neco rika. Snazime se s Gabrielem (tak se ten nestastny letec jmenuje) mluvit, ale prochazi sokem, takze kontrulujeme tep a dech a mluvime jeden pres druheho. Pomalu mi dochazi, co se stalo, on proste z okna skocil! Z druheho patra! Proletl kovovou konstrukci, chatrnou plastovou strechu rozbil na cucky, zelezne vzpery jsou ohnute, absolutne je neuveritelne, ze si nezlomil vaz. Na provizornich nositkach ho neseme do sanitky, kde se vzpouzi a snazi se vyskocit. Je maly, ale statny, takze s nim maji dva muzi co delat. Jeho manzelka Dora jede do nemocnice s nim...
Po odjezdu "sanitniho" dzipu jsou vsichni v soku. Nekdo si to foti, mistnaci z blizka se to prijdou podivat, holky z recepce nekam telefonuji, my ostatni cizinci se snazime se z toho neprijemneho zazitku nejak vykecat. Pozdeji mi dochazi, ze jsme s tim klukem vecer pred tim mluvili, mel na skvirku pootevrene dvere a naprosto nesouvisle si s nami povidal. Byl uplnek a tak jsme jen tak v zertu prohodili, ze je namesicny a k tomu mozna zhuleny. Samozrejme nikam nejdem, vratime se na pokoj, klepou se mi ruce... Kdyz po par hodinach jdeme uz vazne pryc a myslime si, ze je to za nami, slysime u vychodu naprosto nelidskej rev. Vychazi z prizemniho pokoje, kde v otevrenejch dverich maj strceny hlavy recepcni a v ocich hruzu. Ptam se, co se deje. Pry uz je Gabriel zpatky. To mi doslo, jen nechapu, co se deje. Otevru dvere, on lezi na luzku, celej sedrenej, v tvari nepritomny vyraz a vyluzuje naprosto priserny zvuky, za ktery by se gorila nemusela stydet, no nekecam, hyena je mnohem libozvucnejsi. Dora ho objima, snazi se na nej mluvit, ale evidentne je ten kluk mimo. Zavru dvere, vystrcim cumily ven a dam mu ruku na celo. Je zpocene, on nepritomne rve... Nevim, co citil, ja vedel, ze problem neni v hlave... Snazim se na nej mluvit anglicky, Dora rika, ze rozumi, ale vubec si nejsem jistej... Lena ji bere pryc a zustavame sami. Je obtizne popsat, jake to je, uklidnovat naprosto ciziho polonaheho chlapa, o nemz nevite, jestli nechtel pred chvili spachat sebevrazdu. Mam na nem ruce, ktere mi neustale hladi, ja na nej hovorim, ale nevypada to, ze me moc vnima, coz je skoda, protoze vedu nekolikahodinovy anglicky monolog. Kdyz po chvili usne a nechapave recepcni venku se ptaji, jestli nahodou nejsem mnich! :-), prohlizim si jeho rentgenove snimky. Mam zvlastni pocit... Po chvili jistotu. V oblasti zaludku je na snimcich jakesi razitko, ktere pripomina sediciho buddhu. Zprvu neverim vlastnim ocim, rikam si, ze to nemuze byt pravda... Ten chlapek sezral buddhu! Kdyz prichazi Dora s Lenou, ptam se vic... Vse zacalo uz pred par dny v severnim Thajsku, odkud oba prileteli. Kdesi na trzisti si asi za pekelnou cenu koupili tri masivni stribrne privesky s buddhy, z nichz kazdy symbolizuje zakladni meditacni pozici. Pry jim nekdo rikal, ze to bylo hodne stare. Hm... Ja vim, vypada to neuveritelne, ale jeste vyckejte... Po par dnech Gabriel trpel nesnesitelnymi bolestmi hlavy, ktere vsak mival pomerne casto. Mel pocit, ze ho nekdo sleduje, pronasleduje... Nemohl spat... V zachvatu zurivosti roztrhal Dory pas... Pak jednoho buddhu snedl... Nevim, myslim ze k nirvane lze dospet i jinak, ale zrejme mel pocit, ze ho to ucini stastnym nebo si jen proste myslel, ze se tim vse, co zacalo od te doby, co privesky zakoupili, vyresi. Bolesti mel dal a zrejme v zachvatu a v presvedceni, ze muze letat, alespon tak to Dora rekla, vyskocil z toho okna. Ostatni uz znate... Zaplatili jsme za Doru 15 USD za nekolik telefonatu do ciziny a doufame, ze nasledujici den odleteli smer domu. Jestli se tak skutecne stalo, se dozvime, az se zase do Yangonu za par tydnu vratime. Kazdopadne to bylo docela zajimave uvitani do zeme, kde meditace neni cil, ale prostredek k tomu, jak osvobodit dusi. Ptate se, co stalo s ostatnimi buddhy? Zatim je mam v baglu, co s nimi, zatim nevim...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rostak Rostak | 1. března 2008 v 15:36 | Reagovat

Blazo, rad bych Ti odpovedel, ale Tvuj mail se mi stale vraci! Doufam, ze s Capem mate dobre a po navratu jste se z prace nezblaznili:-)))

2 Viera Viera | 5. března 2008 v 13:04 | Reagovat

nektere veci maji nektere vlastnosti....

3 Radka Radka | E-mail | 7. března 2008 v 11:25 | Reagovat

Rosťo, Rosťo, Ty musíš mít vždycky něco extra ;-)

Tak na sebe v Barmě dávejte pozor a pozdravujte tam! Koukám, že se nic moc nezměnilo.... My za ten Shwedagon Paya odmítli dát těch 10 USD a taky jsme tam byli :-)) Doufám, že jste dobře proměnili dolary na černém trhu v centru!

V neděli se chci jít podívat, v rámci projektu Jeden svět, na diskusní program o Barmě, tak jsem docela zvědavá. A Šikula je zase v Africe.. ahoj Radka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama