Srimangal a cesta do (Madhab)kundy.

2. února 2008 v 8:23 | Rosta (a Lena)
Stalo se vam nekdy, ze brouzdite prstem po mape, zejmena, jste-li v cizi zemi, merite pomalu plynouci cas, usrkavate caj, kafe, pivo, colu, mliko, pripadne jina povzbuzovadla, utirate si rymu, kterou jste chytli pri poslednim nocnim presunu, ospalky pritom drobite do jidla, ktere je sice vsech moznych chuti, ale vy citite jen palive koreni a najednou se vas prst zastavi na magickem jmenu, ktere na vas z mapy probleskne, co, primo vas ozari, propleskne, zataha za usi a znenadani necitite unavu, necitite postipane nohy a odrena chodidla, ale jen touhu..., touhu, ktera nas vsechny zene dal..., touhu videt to na vlastni vocadla, jejichz rozsirene zornicky dostaly prave novy smer.. Jo, tak to se nam stalo, kdyz jsme prohlizeli mapu a uvideli magicke jmeno MADHABKUNDA! Ja vim, reknete si, je to prilis lascivni, prilis primocare, trochu surrealisticke, trochu dada, kapku z jineho sveta a kapku zahadne... ale neda vam to, musite se do toho ponorit, chcete vedet vic a nakonec... nakonec to, pratele, musite videt. Protoze ze Srimangalu to bylo pouhych sedesat nebo sedmdesat kilometru, meli jsme jasno, rano sedame na bus, tlaskame se cestou mistni babovkou, ktera mi moc chutna, protoze do ni nedavaji chilli (Lena: ja teda preferuju 'murki dzur' neboli kureci polivku, i kdyz je trochu vic paliva, mnam, ale ta babovka se taky da), pozorujeme krajinu, z pocatku prales, pak cajove plantaze a ryzova policka a lebedime si, jak se priblizujeme nasemu vysnenemu cili. Bohuzel, autobus jede pomalu, nekdy temer krokem, zastavuje kazdy pulkilometr, aby nekoho nacpal dovnitr do uz tak preplnene kraksny. Kdyz je kolem poledne a my jsme ujeli zhruba tricet kilometru za bezmala tri hodiny jizdy, jsme mirne nervozni, protoze musime jeste nekolikrat presedat. Pak se ozve rana a autobus je razem na trech kolech, pneumatika bouchla. Cestujici vystupuji, ale nikdo se neznepokojuje, proc taky, tohle se tady stava celkem bezne. Jenze to uz je pul jedne a my se musime nejpozdeji kolem treti hodiny zacit vracet, pokud to zpet do hotelu chceme stihnout v nejakou rozumnou dobu. Chlapek se vrta v kole, vymenuje prasklou gumu za mene popraskanou a Lena pronasi vetu, ktera mi bude znit celou cestu tam v usich: "Tak se mi zda, ze tahle cesta do kundy je pekne na picu." :-) (Lena: Jo, to jsem fakt rekla. Prislo mi to trefne vystizne, kdyz uz jsme zabrousili na pole tohohle slovniku, zejo.) Uplyne hodina a my presedame v nejake prd..., do predrazeneho tuk-tuka a uz dost nasrani bereme posledni bus, ktery nas vyhodi uprostred vesnice, kde nam mistni rikaji, ze do Madhabkundy nic nejede, ze si musime vzit taxi. Uf, chvili to vydejchavame, pak odmitneme platit premrstenou sumu vysmatejm chlapkum a jdeme pesky. Lena krabati oboci cim dal vic, kdyz skrze zuby ucedim, ze to bude v pohode a ze cestou neco stopnem, kleje uz dost nahlas. Nanestesti nic nejede... Ujdeme ale asi kilometr a zastavuje nam bus plnej mladejch muslimu, kteri jedou stejnym smerem. Madhabkunda je totiz nejvetsi a nejvyssi bangladesky vodopad, oblibena to destinace "kulturnich zajezdu".
Uz ve dve hodiny stojime u brany k vodopadu. Mistni plati vstup 5 taka, my 70. Ridic autobusu, ktery z nas nejdriv zkousel vylakat tucny baksis, ale pak to vzdal a misto toho se s nami zacal kamaradit, chtel vsechno vyresit tim, ze nam koupil normalni listek, ale u brany jsme bohuzel neprosli, pry potrebujeme specialni ticket, kdyz jsme cizinci. Nic si z toho nedelame, kdyz jsme se sem jeli tak dlouho, a vysolime 70 taka neboli jeden dolar. Zasmejeme se, ze tomu vybetonovanemu chodniku k vodopadu rikaji "eco park", primhourime oci nad vsude roztrousenymi pytliky od chipsu apod. a predstavujeme si, jake to musi byt, kdyz se po monzunech pres vodopad vali hektolitry za vterinu (nebo proste spousta vody). Rosta si dela par fotek a ridic signalizuje, ze se vraci zpatky k autobusu. Vzhledem k tomu, ze nase sance dostat se zpatky do nejblizsi vesnice je miziva (Bangladesani jsou stejne skladni jako Indove, do dodavek, ve kterych jsme v Pakistanu jezdili v 11 lidech - na sedackach pro 8 - se jich veslo 15, a tak uz by dalsi dva pasazery vzali asi tezko), jsme se rozhodli utuzovat kamaradstvi s ridicem a sli jsme s nim zpatky k autobusu. Pozval nas na caj a babovku (Lena: to si Rostak smlsnul, ja bych radsi to kure), chvili se snazil opravovat klaxon, ale neuspesne (takze jeho poskok potom vzdycky, kdyz jsme se chystali predjet nejakou riksu, ktera ne a ne uhnout, musel vystrcit hlavu z okna a neco zahulakat), pak se usadil na lavicku, snazil se z nas vylakat nejake informace o Evrope a na oplatku nas naucit par slov v bangla (oba pokusy bohuzel vzhledem ke komunikacni bariere dopadly dost neuspesne), a tak jsme cekali jsme na osazenstvo busu. V pul ctvrty jsme trochu znervozneli, kdyz porad nikdo nesel: autobus totiz miril opacnym smerem a mohl nas priblizit jen do nejblizsi vesnice, kde jsme potrebovali presednout na dalsi bus nebo vlak. Ve ctyri se Lena osmelila zeptat, v kolik se vlastne odjizdi. Pry v pul paty a at se jdeme najist. Ve vyvarovne uz sedelo cele osazenstvo busu a za par minut se servirovala ryze a... konecne to kure. Bohuzel se kluci islamsti potrebovali po jidle jeste pomodlit, takze jsme odjizdeli uz! ve ctvrt na sest... Pro poradek podotykam, ze se tady smraka kratce po seste a jde to opravdu rychle - v pul sedmy je tma jako v pytli.
Po pul seste jsme vyskocili ve vesnici se zlodejskymi taxikari, abychom se dozvedeli, ze vlak (ktery nas mel dovezt primo do Srimangalu) tam ted vubec nejezdi a nejblizsi zastavka je ve vesnici Kulaura. A ze musime jet taxikem, protoze ted nejede ani bus. No, tak jsme opet vyrazili pesky. Rostak totiz tvrdil, ze je to za rohem, asi nejak zapomnel, ze jsme predtim z te vesnice jeli hodinu. Zkratim to, na korbe nakladaku cesta do Kulaury trvala jenom chladnych dvacet minut. V Kulaure jsme se dozvedeli, ze uz zadny autobus do Srimangalu nejede - muzeme pockat na vlak, ktery jede v 10 (mozna?) a nebo zkusit autobus do jineho mesta, ktere sice neni tak ulne po ceste, ale zato lezi na nejfrekventovanejsi silnici v okrese. Jeste nebylo 7, v temne dire se nam trcet nechtelo, a tak jsme zvolili druhou variantu - a meli jsme opet stesti na pohadkoveho dedecka, ktery mel cestu stejnym smerem. Na prestupu nas posadil do riksi, domluvil cenu, sam si vzal jinou riksu a uz jsme supajdili na jiny autobusak na opacnem konci mesta, kde stal nachystany bus do Srimangalu. Cestu k nemu bychom bez deduly absolutne nenasli. Zcela necekane jsme tak do naseho hoteloveho pokojiku dorazili uz v 9! Sami bychom tohle nikdy nezvladli a druhy bus by nam urcite ujel...Takhle jsme si dali druhou vecu a celi stastni se ulozili pod nasi antikomari sitovinu. Za poznamku stoji, ze kdyz kouknete do mapy Bangladese, najdete tam tech kund celou radu, ale myslim, ze uz asi zadnou nebudeme zkouset:-)
Ve Srimangalu jsme krome prochazky cajovymi plantazemi, ktere se rozprostiraji na kilometry ctverecni, objevili i prales, ktery tam zustal zachovan na cca 1500 ha. Dovadej tam opice, rve spousta krasnejch ptaku a taky spradaj site pavouci, ktere jsem tradicne ja pri prodirani bambusovym porostem vyfasnul mezi oci. Vzhledem k tomu, ze mnozi z nich (jak uvidite na fotkach) jsou docela rozmerni, nebylo to nic prijemneho, i kdyz Verka by zaplesala a ty fotky jsou hlavne pro ni:-) Parkrat jsme se s Lenou v pralese ztratili, ale zase jsme se nasli:-) (Lena: teda Rostak se ztratil, ja jsem presne vedela, kudy se dostat zpatky, jenze kdyz Rostak sel furt rovne za nosem na vychod a tvrdil, ze prave dokoncujeme okruh, ktery jsme zacali na zapade... nemela jsem nervy zkouset v tom pralese nocovat. I pres den jsme totiz potkali docela dost mene peknych a mene plachych zviratek... treba pijavice:)). Prochazky to byly ale krasne a hlavne klidne, protoze mistni turisti se hloubeji do pralesa boji, takze absolvuji tak tricetiminutovy (rozumej patnactiminutovy, pokud nejdes ve strevickach na podpatku) okruh s pruvodcem, pripadne jizdu na chudakovi slonovi, kteremu se z toho kolecka musi motat siska. Prales nas uplne nadchnul a jeste vic touzime videt pralesy v Malajsii, takze na ne treba dojde...
Par dni jsme ted stravili v Dhace, ktera nas nadchla svym chaosem, mnozstvim levnych a nadherne nazdobenych cykloriks, krasnejma lidma a pohostinnosti Bengalcu. Jen obcas Lena trousi sve vrazedne pohledy, kdyz na ni nekdo dlouho vejra, ale snazi se u toho usmivat:-) Dnes vecer berem vodni raketu (neboli kolesovy parnik) do Khulny, takze pokud se nepotopime, zas se za par dni ozvem, i kdyz asi az z Kalkaty, protoze se nas pobyt v Bangladesi rychle krati... Presto mame za ty necele tri tydny tolik zazitku, ze se o ne musime nejmin jeste v jednom clanku podelit!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mamča Mamča | 4. února 2008 v 0:51 | Reagovat

Rostaku, posledni zpravicka byla moc vesela. Rada se k ni vracim. Dik za pobaveni. Omlouvam se, pro Vas to asi neni prave k popukani, ale jak vidim, tak Vam to nebere naladu. Ja bych v podobne situaci silela a to mam prupravu s Iv. Jeste to vydrzte, Thajsko Vas odskodni za vsechny strasti. Poradne si to tam vychutnejte, at Vam to vydrzi do konce druheho polocasu.

2 Cap Cap | E-mail | 4. února 2008 v 21:29 | Reagovat

Teda ten uvod ten je zcela dokonalej. To si budu muset nekam zapsat :-)

3 Viera Viera | 5. února 2008 v 17:24 | Reagovat

Ahoj, tak pavouci to jsou super. Prvni dva jsou z rodu Nephila - nejvetsi pavouci, co si stavej vertikalni site (v tele nektere druhy az 12 cm) a ten treti je krizak Gasteracanha, coz se pozna podle rohu na zadku. Mejte se a pozdravujte v KOLKATE driv nez zmizi z mapy.

4 Speedy Speedy | 6. února 2008 v 21:41 | Reagovat

Ahojky Rosťo a Leničko,

Tak máme po plese, moc se líbil tedy nám mladým. Udělali jsme ho trochu novodobém stylu. (předtančení hip hop rytířské představení a jiné věci) až se vrátíš ,tak ti ukážu fotky jo. Jinak jsme si to náležitě užili. Naše After Party (N2 a H4) byla Jampě to je klub pro teplé, ale bylo to naprosto úžasné někdo odcházel až o půl osmé. Prostě úžasný ples podle nás MATURANTŮ.

5 Rostak Rostak | 7. února 2008 v 13:45 | Reagovat

Tak to je dobre, ze jste to rozjeli, ja bych to s vama roztocil, to je jasny... Jestli se libil vam, tak je to super, vzdyt je to maturitni ples:-) A proto pripijim preslazenym cajem na vase zdravi:-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama