Únor 2008

Bangkok aneb turistickej nebepekloraj

20. února 2008 v 8:35 | Rostak
Nez chytim slinu, tak budu jen tak tlachat, jo? Zitra ficime do Barmy, kam nam i pres pohledy pro politicke vezne, ktere jsem tam loni poslal, dali vizum:-) No, ale kdyz si vzpominam, ze pani na ceske poste absolutely netusila, kde tahle zeme lezi a mlela neco o Jizni Americe, tak mozna ty pohledy neopustily postovni prepazku Prahy 10. Vydani viza do Myanmaru (vojenska Junta pouziva tenhle blbej nazev) neni automaticke, a tak to byla chvilka napeti, protoze mame letenky do Yangonu koupene uz asi dva mesice predem a nevime, co bychom s nimi delali, kdyby nas vysplouchli:-) V mezicekani jsme se zatim jen tak placali v Bangkoku, kterej je, pro vas, co jste Thajsko jako my jeste nenavstivili, fakt blazinec, sice jinej nez indickej, ale stejne blazinec. Organizace je tu sice uzasna, pro turisty udelaji vsechno, ale nektere ceny jsou vic nez nekrestanske a ani smirlivy a milosrdny Buddha by je neplatil:-) Thajci jsou skutecne privetivi, kdyz si odmyslite nadhanece turistu a zlodejske taxikare, usmivaji se, snazi se vam pomoci, i kdyz vam nerozumi ani zbla a pri tom se nekdy potutelne smeji. Jejich anglictina je vetsinou mizerna (jeste vic nez moje) a ma nemoznej prizvuk, takze Lena mi obcas neco preklada. Napr. blue vyslovuji jako blaw apod. Bydlime pobliz ulice Khaosan road, jasne, tu proslavenou z filmu Plaz, kterou se prodirate parkrat sem a tam davy turistu, az pak znechucene chodite jinudy. Protoze je Bangkok prestupni stanice pro navstevu Barmy, Laosu, Kambodzi a Vietnamu, jsou tu fakt davy neprebernejch typku a typic, ktere na sobe nosi cokoliv, co doma nemuzou: potetovani, ozrali, vysmati, nafoukli, rozjareni, sjeti, v objeti mistnich krasek, seladoni, pavice, sem tam nejakej ten ozralej teenager... Takze lze spatrit tricka s Che Guevarou, s priblblymi napisy, s rudou hvezdou, s motylem, se psem, s kockou (...) s cimkoliv, co si jen dokazete predstavit... obuti v nejmodernejsich sandalech, v trepkach, v kozackach! v holinkach, v lodickach, v kanadach a v trekovych botech se znudene prodiraji zhruba tremi turistickymi ulicemi a kupuji vsechno, co jim padne pod ruku, nohu a taky hlavu... Na druhou stranu se da rict, ze vetsinou jsou ceny v prepoctu na nase penize (po smlouvani) celkem smesne, takze se nelze cemu divit, kazdy chce privezt nejaky ten suvenyr, ze? My jsme se ubytovali v jednom z nejlevnejsich hotelu, ktery jsme tady nasli, ale noc byla kruta, ano, tusite spravne, Rostak se stal dalsi, jiz ani nepocitam kolikatou obeti vrazedneho utoku stenic, kterych tam bylo, jak jsme bohuzel zjistili az v noci, mraky. Takze moje hlava rano vypadala jako sity balonek, ano, cesticky ci lepe receno steneci hypergalakticka dalnice na me hlavicce. Nevim, jestli me nemaj proste radi, nebo naopak zas maj, nebo me chtej vymazat z mapy, fakt si nad tim hlavu lamu. Lena jich asi taky par schytla, vetsinou to ale rekne, aby mi to nebylo lito:-) Proto jsme rano vymenili hotel i kdyz nektere stenice zalezly do batohu a v podstate ty mrchy hubime jeste dnes. No, tak to jen tak na okraj... Bangkok nas ale uchvatil. Skvele jidlo, co skvele, fantasticke, famozni, gurmanska zranice!!! za par bahtu. Papame vetsinou na ulici, neco jsem pro vas vyfotil, abyste si taky uzili:-) Dokonce jsme si dali po par mesicich i pivo, ktere nas samozrejme hned odrovnalo, jojo, clovek odvykne. Takze jidlo jsem zhodnotil, ted kultura, kruci, proc jsem s ni nezacal prvni? Pro ty, co studuji umeni nebo architekturu, je Bangkok doslova kulturnim rajem. Jedna z nejbuddhistictejsich zemi na svete ma asi bambilion (tohle me stale oblibenejsi sluvko jsem si vypujcil od E.W.-) buddhu, jen v Bangkoku jich jsou tisice v neprebernych velikostech a variacich: stojaci, lezaci, sedaci atd. Chramy jsou tak uzasne a zlate az oci prechazi, az se trochu obavam, ze mame kapku prebuddhovano, a to zitra jedeme do Barmy. Pred par dny v Thajsku zemrela kralovna, proto je zeme ve smutku, cela rada statnich budov je zahalena v cerne a bile a portrety kralovske rodiny se prodavaji na kazdem rohu. Panovnik je zboznovan a za jeho pripadne kritizovani nebo zesmesnovani se vam muze dostat par pres drzku nebo v horsim pripade az patnact let vezeni. Z hlediska kulinarskeho (zatracene, zas ten zaludek se hlasi) ji Thajci cokoliv, co se hybe, obcas je podezivam, ze vazne zerou uplne vsechno: svaby, kobylky, cervi, stiry, cvrcky, kureci paratky (zvlast oblibena pochoutka) a taky jsou blazni do amuletu. Nojo, na krku rada z nich nosi talismany, veri na voodoo {vudu} a uhranuti, a tak muzi nosi amulety, aby se libili zenam, zeny nosi amulety, aby se libily muzum a zcela vazne a dlouho zachmurene a znalecky zkoumaji naprosto nepochopitelne veci kapesnima lupama a ruznejma jinejma sklenejma priblizovadlama. Na ulicich je rada prodejcu tehle zarucenych talismanu a vsichni je kupujou. Nekteri, hlavne muzi, pak vypadaji jak vanocni stromecek. Kam se na ne hrabu ja, paradnik, se svejma koralkama:-) Bangkok uz neni povestne smogove mesto, naopak, pusobi jako moderni, trebaze ponekud hlucna metropole, a musim taky napsat, ze me doopravdy vytaci, kdyz s hledanim odpadkoveho kose ujdete i par kilometru. Vetsinu dulezitych centralnich casti mesta spojuji vodni cesty rychlejma stihlejma vodnima raketama, ted to vazne muzu napsat a sedi to. Busem se dostanete prakticky kamkoliv, jen si musite dat praci s jeho zastavenim, stavi jen na mavnuti. Co nas ale sere, ze Thajci jsou uplne nemozni v pouzivani igelitovejch tasek a pytliku, davaji je vam temer ke vsemu a na cokoliv, na co v obchode nebo pri nakupovani jidla na ulici narazite. Jaky to pomer se "zaostalou" Bangladesi, kde je prodej tohohle plastovyho sajrajtu zakazanej. Kose se nepouzivaj, vetsinu odpadku vidite naskladanou vecer u silnice, kde to v noci uklideji popelari. Cela rada lidi stredniho veku (safra, to uz jsem asi i ja) ale i duchodcu chodi rano nebo vecer cvicit, zejmena oblibene tai-chi, takze k memu prekvapeni byl park v 6 hodin rano plnej cvicicich a ruzne se klaticich lidi:-)) To by bylo asi tak vsechno, nevime, jak to bude v Barme vypadat s internetem, takze budte v klidu, mozna se ozvem s nejakym tim cancem az za mesic:-)))
Vsimli jsme si, ze uz "jste si" konecne zvolili prezidenta, to jsem rad, ze to neni Bahnak:-) Prej je u vas taky neco jako jaro, to je dobre, my uz mame zmrzle kosti z Indie prohrate a nekdy bychom uvitali i teplotu mensi nez 28 stupnovy sloupec. Takze zdravas, zdar a silu preje Rostak a "nepokousana" Lena.

Kolkatske intermezzo

11. února 2008 v 14:11 | Rostak
Vzdycky, kdyz opoustime nejakou zemi, zazivame zvlastni pocity. Videli jsme vsechno dulezite? Otevreli jsme vsechny stranky pruvodce? Navstivili jsme skryta a tajuplna mista, o nichz pruvodce nepise nebo cudne mlci? Nezapomneli jsme tam (ze zacatku, ted uz si davame bacha) neco? Jakej pocet kousancu od stenic si Rostak odnesl tentokrat? (Nevim jak, ale z nejakeho zahadneho duvodu na Lenu nelezou anebo je vsechny smerovkou v noci posila na me.) Za par hodin odletame do Bangkoku a ja jsem stejne jeste hlavou v Bangladesi. Tech par dnu v Kolkate jsem se zotavoval z PRAKu, mel jsem trochu blbej pocit, ze jsme do Puri nejeli kvuli mne, ale par zazitku uprostred smogoveho mesta to docela vynahradilo. Treba kdyz sedite na lavicce v uzke ulicce a papate vase oblibene nudlicky a kolem vas se prozene splasene stado ovci nebo koz... nebo kdyz koupite na pamatku za prehnanej peniz od "lidskeho riksaka" jeho rozlamanou rolnicku, kterou zvoni misto klaksonu, aby si v davu udelal misto. Nebo kdyz vidite plache psi nunanky rozsete po ulici, ktere se k vam podari nalakat, abyste si je mohli pohladit. Kdyz koupite diteti na ulici jidlo a ono vam podekuje...a podobna drobna setkani, ktera vas chytnou za srdce.
Pred nekolika dny jsme cetli na Hedvabne stezce jeden naprosto blbej clanek o Bangladesi a uvedomili jsme si, kolik stereotypu si cestovatele (pokud ten honosny nazev vubec mohu pouzit) v sobe nesou. Oba jsme se shodli, ze tak pratelskou zemi, ktera je pravda misty trochu prelidnena, muzeme srovnat snad jenom s Pakistanem, Indie je uz turismem trochu zkazena. Zeme bengalska je nadherna svymi lidmi, kteri, i kdyz nemluvi moc dobre anglicky, vam zpravidla vzdy pomohou, pokud je o to pozadate, jejich pohostinnost je typicky muslimska a fotit ty krasne tvare se primo vybizi. Jeden nas pritel z Pakistanu nam psal dojemny dopis o tom, jak sam sve stereotypy nad nami (cizinci) zlomil, protoze my jsme vzdy splnili, co jsme slibili (poslali mu fotky, napsali dopis a podobny "kraviny"), zatimco dva kluci z Francie, ktere s nami hostil, se mu za par mesicu, prestoze uz jsou doma, vubec neozvali. Ja vim, rikame, ze Cesi jsou takovi a makovi, Nemci poradni, Italove hlucni, Indove spinavi a muslimove pry chtej rozpoutat "svatou valku"... Jasne, ze prehanim, vzdyt to pisu ja, ale tak nejak to s tema stereotypama je.. tak jako ja (jak mi Lena opravnene tukla hrebik na moji otlucenou hlavicku) prehlizim, ze Indie ma sve supermoderni restaurace, ktere muzete bez problemu srovnat s temi nejdrazsimi v Evrope nebo ve Spojenych Statech a misto toho fotim zejmena zivot na ulici, ghetta atd. Ale vzdycky je dulezity si to aspon uvedomit. Takze jeden didakticky zvast bych mel zase z krku...(ctenari prominou). My sednem za par hodin na letadlo, ktere by nas zitra v poledne (thajskeho casu) melo vyhodit v Bangkoku, takze dalsi vase oblibene texty vyplodim(e) v Thajsku. Pry jsou Thajci usmevavi a mili, ale vzhledem k viz predchozimu textu jsme mirne obezreli, nicmene se na ne tesime:-) Treba se taky uz dozvime, koho budeme mit za prezidenta, jestli Losnu nebo Maznaka:-) Proboha, jenom ne toho Bahnaka... Prozivame to drama s vami, ja uz z toho mam vohlodany vsechny nehty...

Vodni raketa neni kometa, "panska rymicka a kaslicek", prezranej krokodyl a komancove jako pridavek

8. února 2008 v 13:32 | Rosta
Dekujeme za vase srdecne pozdravy z rodne hroudy, clovek by chtel skoro napsat hrudky nebo hroudicky. Az teprve ted mi doslo, jak je ta nase ceska zahradka mala. Verte nam, pratele, mnohokrat nam ukapne slza, kdyz cteme "dobrodruzne a temer hororove" headlines ze zpravodajskych serveru typu aktualne, idnes, lidovek a ja casto prelitnu i "plasanablesana", jak mu soukrome prezdivam. Trochu se v soucasnosti ponekud nudime a nevim, jestli jsem se psavsky ponekud nevycerpal, proto dusledne dbejte UPOZORNENI: pokud se vam dale bude zdat, ze je tenhle clanek nejak zmatecny, choulostivy, vasim ocim z nejakeho duvodu nevhodny, pripadne budete autora podezrivat, ze neni zcela zdrav, zejmena dusevne, na hlavu, preskakuje z tematu na tema, je "sometimes" neslusny, pripadne si z vas dela prd... atakdale, nebudete daleko od pravdy, o to jiste vas muze (ne)tesit, ze se nalezate na vasi (ne)oblibene strance;-) Ok, uvod je vzdycky nejhorsi, je pravda ponekud kostrbaty, mozna jej jeste zaverem nejak ucesu, nicmene jej ted prohlasuji za hotovy a polehoucku se plazim ke stati (zadam pripadna pezetka, aby si z toho v ZADNEM PRIPADE NEBRALI VZOR K MATURITE). Mozna, ze jsme se o tom jiz nekde v nejakem zapisu zminili, ale v Asii je naprosto bezne, ze se z komara udela velbloud s predlouhym chobotem a zahnutym zobakem. Proto jsme se ani moc nedivili, kdyz jsme v Dhace nastoupili vecer na kolesovy, notne rezavejici parnik, ktereme se buhviproc honosne rika "vodni raketa". Cesta z Dhaky do Khulny trva podle vod(ovod)niho radu zhruba ctyriadvacet hodin, pokud, ehm, ehm..."nepadne mlha, ze by se dala krajet a ani ten brcalnik neni videt"(ach jo, skoda, ze uz tohle nekdo napsal), bez prehaneni (ovsem berte samozrejme na zretel, kdo to pise) si nevidite na spicku nosu. Lodicka je to docela velka, nez ji prejdete ze zadku na prid, par minut vam to potrva. My jsme si koupili listek do zadni casti II. tridy, kde jsme meli k dispozici kajutku s dvema docela pohodlnejma tvrdejma postelema, ktere byly vsak ciste ustlane a lodni majordomus nam otviral dvere (pozn. c.I.: za malej baksis by vam asi utrel i zadek, ale to jsem zrovna nezkousel, zacala u me totiz tzv. "panska rymicka akasilek", jak mi Lena k memu nijak velkemu nadseni sdelila. Duverne, pro pany, kteri to jako ja, slysite poprve a vase polovicky vedle vas se zacinaj uculovat, zacala u me srac...., coz ovsem zdaleka nevystihuje podstatu tohoto nesmirne zajimaveho jevu. Pozn.c.II.: aby se to nepletlo a zkratilo, dale budu psat jen o "PRAK(u)".) I. a II. trida se lisi jen tim, ze jsou, nebo nejsou AC, pro rejpalky dodavam, ze Ist class je samozrejme na pridi. My vsak klimatizaci nepotrebujeme, bangladesske a indicke pocasi v soucasne dobe proziva nebyvale vykyvy teplot (napr. 5.2. 2008 namerili v Bombaji nejchladnejsi unorovy den za poslednich ctyricet let, nevidanych 9 C, v Delhi je zase vedro a mistni komunisti si lamou hlavu, ze se pocasi meni driv nez plany na petiletku). "Hepci, chrchly, hepci...", rano beru dvere kajuty utokem, chvili mi v te mlze trva, nez najdu dvere... psttt... Po vystreleni z praku se snazim relaxovat, jak jen to jde, chodim po zadi, vyndavam fotak a zatimco Lena je v limbu, coz ji proklate zavidim, snazim se skrz to mliko, ktere podezrele vypada jako to, co vyplesklo z meho zazivaciho traktu, neco videt (Chacha, tohle souveti by mi zavidel i W. Faulkner:-). Bohuzel nic, clovek by napsal i hovno, pokud by se prak nezacal zas napinat... Slysite hlasy, citite kour cigaret, dusot bosych nohou, splouchani padel a kokrhani vodniho radstva a vidite ... uplny, ale ouplny NIC. Kocabka stoji, komari maji zchliply krovky, protoze je zima jak na ranni refyzi a zaloudecek se pomalu uklidnuje, takze kracim na caj, kterej je zatracene odpornej, presto ho nepokryte vyzahnu a mnohokrat si na nej jeste nepratelsky vzpomenu. Prohodim par vrelych slov s nasim ruskym sousedem, (z lenosti mluvime anglicky) ktery je "na ceste" uz dva roky a jenz podle slov sve sympaticke pritelkyne vubec nepracuje, a jdu se protahnout na luzko, protoze mi tuhne za krkem, v chrbte, v koleni atd. Moc to nepomuze, a tak probudim Lenu (co mam taky tak delat, ze jo) a jdeme vylezt na strechu. Nas parnicek ma totiz rezavou strechu, po ktere se da chodit krizem krazem, pokud si bez jakychkoli opor troufnete a jste dost otrli, abyste si sedli na spinavej rezavejici (o to notneji asfaltem politej) kus plechu, pricemz se kolem vas seskupi dav Bengalcu, kteri nejenze na vas cumej z patnacti centimetru s otevrenou pusou, ale sednou si bez jakychkoli strachu pred vas, takze i kdyz jste na strese, z jiste prekrasneho vyhledu mate hovno (sorry, ale ted se mi sem fakt hodilo, zkousel jsem i jiny synonyma, ale zadny bohuzel neni tak zvucny a sami uznejte, piste, ze z prekrasneho vyhledu mate vykal...). Obcas padne par par frazi typu: "Which country?" "Europe" odpovidam. Nic. Pomaham: "Czech Republic." Nic. Pak to prijde jako blesk z cisteho nebe: "Chicken public?!" Rehtame se, Lena na ne ale ceni stale vice obnazujici se zuby, i proto se z bezpecnostnich duvodu presuneme blize ke kraji, takze cumily mame na chvili za zady. Moturek uz zase slape a lod si to sine, pardon, leti jako "raketa" po vodnim kanalu, kterej se zuzuje, pak zas rozsiruje, pak zas zuzuje a tak. Kolem nas mijime lodi velke jako dum i male dlabane kocabky nebo vory, pripadna jine neidentifikovatelne UFO. Nezda se vam to, ale je to fakt, nekecam. Kapitan nam dovoli si sednout na visutou prid, takze hacame primo spicce a zejmena ja se cejtim jako "kral vsech mori", pripadne jako ta cudna slecna z Titaniku, chrchly, chrchly, hepci, snuf, snuf... Za par hodin je mi blbe, mota se mi siska a PRAK se zacne znovu napinat. Bohorovne prohlasim, ze si jdu lehnout, zkoumavej pohled odbydu idiotskym usmevem a po navratu do kajuty se slozim na postel a cukaj mi vsechny nervy v tele, kosti drncej jak, kdyz hrajes na harfu a PRAK zarikavam, co to jde. Jsem v praku asi dve hodiny, Lena me vzbudi, nasadim usmev a rikam, ze je mi ok, tak, jak mi nikdy nebylo...chrchly, frfly, tfuj... Znate to, panove, je to skoro vzdycky (ne)prustrelne... Blee, humus, lakmus, funus... Dojedeme do Khulny, najdem prvni hotel, kterej nam padne pod ruku, uz ani nepredstiram, ze je mi "trochu" blbe. Ulehnu s Ercefurylem... Na rano jsme si naplanovali vejlet do Bagerhatu, vzdaleneho "ztraceneho" mesta plneho zajimavejch mesit a pavouku, jak se pozdeji ukaze. Uz z toho vidite, ze autor neni pri smyslech... Uz povazuje pavouky za hodne pohledu, i kdyz je ma vecne mezi vocima. O Bagerhatu vam toho pisatel moc nerekne, protoze mu bylo uz nefalsovane blbe, obtizne kamufloval potaceni, boleni bricha a bodavou bolest na prsou, da-li se tomu vychrtlemu hrudnicku jeste tak rikat. Kdyz k tomu jeste pripoctu staly idiotsky usmev, z ktereho byl nervozni uz i riksak a obcasne placani z cesty, je jeste klika, ze jsme natrefili na nadseneho cykloriksouna, kterej to s nama zhruba za tri hodiny objel za 100 taka, coz i na to, ze jel kolem deseti kilometru, povazujeme za slusnou sumu. Nicmene samozrejme on to tak pri placeni pozdeji tak nevidel, prestoze jsme se na cene predem dohodli, ale to uz je zivot. Lena do me vzdycky pri projizdce dloubla (jemne, pravda), aby mi ukazala tu zajimavou kyticku, psicka nebo kuzlatka (mimochodem, tady je ted prekozovato, rohata skvrnata skacou a mecej a hlavne se pletou pod nohy a pod kola aut vsude kolem), pripadne neco jineho, ja ale uz po par hodinach myslel jen na to se nekde rychle a decentne, osamocene a hlavne intimne (boze, jak nepatricne slovo do prelidnene Zeme bengalske) vy.... Chrchly, chrchly, mlask, plesk, patla, matla, ble, ble, ble... Allah do me prast, nebyly-li ty (fiha, ta cestina je fakt pecka, ja vam to, pezetka, furt rikam) mesity zajimave, ja jsem mel bohuzel proste, skromne, dalo by se rict naprosto prizemni prani. At vydrzi, at vydrzi.... Jen si dovolim podotknout, ze cestina stale nema dostatecne dramatickou pomlku pro tak drasticke a nalehave pripady, jako je napriklad tento, zaslete prosim tuto poznamku do Ustavu pro jazyk cesky. Pritom jsem si na jedne mesite vsiml dvou zajimavejch pavouku (uz z toho lze usoudit, v jakem stavu jsem byl, kdyz povazuji ty chlupate, nohate a podivne rozprskle tvory za zajimave, ze?), ktere jsem vyblejskl, takze se dyztak hlasim jako objevitel, i kdyz nejsou v lihu a na pitevnim stole, ok, Verko? Dekuji predem...:-) Perlou dne, ktery jeste bohuzel zdaleka neskoncil, byl pro nas krokodyl, kterej se line povaloval u jezera, kde byla spousta lidi v nemozne nazehlenej hadrech. Stale nechapu, jak muzou Indky a Bengalky chodit uprostred odpadku v lodickach. Ja uz v te dobe budil soucit na sto metru, spinavy, smradlavy, pachnouci troska... Puvodne jsme k jezeru mirili proto, ze jsme si vsimli lidi, kteri byli uhranuti krasou lotosovych kvetu, ale az kdyz nas pustili po vyslapane cesticce uprostred jezera, spatrili jsme tvari v tvar obrovskeho krokodyla, k nemuz me hned nejakej pitomec tahl za ruku, abych si ho pohladil. Horecka a prak me nohy sice oslabily, ale verte, ze v tu chvili jsem na okamzik zakorenil. Krokodyl sice zdanlive line povaloval okem ze strany na stranu, jako kdyby ho nikdo nezajimal, ale podle me sjizdel kazdej pohyb, jenom byl prezranej, aby taky ne, kdyz jeho bricho vypadalo, jako kdyby slupl mamu, slupl tatu "a tebe, vole, pokud se me dotknes, sezeru taky!" Ze dvorilosti jsem cvakl par fotek a uz po nekolikate jsme rekli riksakovi, ze chceme jet na autobusove nadrazi. Chvili to trvalo, nez pochopil... Bleeeeee, sisli, misli, bzum, bzum, moty, moty, ale nakonec nas tam odvez. Cestu zpet do Khulny si prilis nepamatuji, nic zvlastniho: narvanej bus, cuky, cuky... prak uz znovu napinal gumu a moje nebohe utroby az nadoraz...
Praskl jsem sebou na postel a z donuceni (idiotstky usmev uz davno nefungoval), jsem se zmeril. 38,7 C. "Hm, meri blbe, spicka je vohnuta" (Verka privezla novej plastovej, ale nejak jsme zvohli spicku), povidam. Ze jsem predtim absolvoval zdvorilostni navstevu latriny z ucty k vam, co to ctete po jidle, pomlcuji. Mlask, plask, crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr..... Kdyz ten pitomej zvohejbanej plast ukazal po nekolikatym mereni 39,1 C, rozhodli jsme se navstivit nemocnici. Me uz v te dobe museli nenavidet vsichni aktivisti proti globalnimu oteplovani, tak jsem byl horkej... (Verte ale, ze jsem s vami!) trebaze Lena me nabalila do ponozek a saly. Po prichodu do nemocnice nas oba u vratnice zuli, Lena neco vztekle brblala, ted nevim, jestli tam padlo i vymazani z mapy, ja se jen zoufale tlemil. Posadili nas (ja bych si i lehnul, ale nebylo kam) do cekarny s tim, ze doktor prijde zhruba za pul hodiny, coz do ceskeho prekladu muze znamenat za hodinu, zitra nebo nikdy. Pulhodka jeste ale neuplynula a asistent nas zval zdvorile dovnitr. Proti nam sedel prijemny sympaticky muslim kolem petactyriceti, zeptal se na obtize, proklepal a prohmatal me kostnate boky a propadle bricho a poslechl si me skripajici plice. Kdyz rikal: "Dychaj", myslel jsem si, ze uz fakt blouznim, z nej ale vylezlo, ze studoval v Rusku a nekolikrat navstivil Prahu. Po vysetreni, u nehoz jsem se pod vlivem praku samozrejme tvaril, ze urcite umru, napsal recept, predepsal sirokospektralni antibiotika a jeste nejake pilule a prohlasil, ze je to kombinace nachlazeni, zmeny teploty a brisni infekce z nejakeho zkazeneho jidla. Pozdeji jsme si v novinach precetli, ze se na to v Indii i bezne umira a nejaka filmova bollywoodska star s tim ted byla hospitalizovana ve spitalu, zkratka nejaka mistni specialita. Nechtel zavysetreni zadne prachy, jen nam mile popral dalsi cestu a dal telefonni cislo, kdyby byly nejake komplikace. Jen podotykam, ze za pouhou navstevu u nej platili pacienti tri sta taka na osobu, coz je v prepoctu zhruba sto ceskych, a na stole, pokud se vam poplatky za navstevu vaseho lekara v nasi rodne hrudce zdaji vysoke.
Do rana teplota zazrakem mediciny ustoupila, prak se sice jeste trochu vozejva, ale je to uspesne, prosim zatukat, za mnou. Ted uz jsme zase v Kalkate, kde jsme prozili 6. unora jednodenni stavku vyhlasenou kvuli strelbe do protestujicich v severnim Bengalsku. Komunisticka strana ohlasila stavku v celem Bengalsku, takze napr. v Kalkate jezdilo z 23 000 registrovanych taxiku 800, ze 700 autobusovych spoju 250 atd., kramy zavreny, proste uspesne ochromene mesto. Uz i v novinach si zacinaji nekteri komentatori vsimat, ze to pro image Indie vubec neni dobre. Komunistickych partaji je tu nekolik, hlasi se ruzne k ruznym vrelym odkazum jako k marxismu, ale i k maoismu a leninismu. Jedna ze stran ma prima vlajku s bengalskym tygrem, jasne ze rudou a jasne, ze tam nechybi kladivo srp, takze jsem se rozhodl ji ziskat jako suvenyr:-) To je zatim asi tak vsechno a ja si jdu zase lehnout. Na zaver me slohove prace prohlasuji, ze jsem ji vypracoval svedomite a sam, ciste za ucelem a jakychkoli postrannich umyslu objasnit vam vsem, kteri jste nevedeli nic o zahadnem jevu zvanem PRAK, projevujicim se pry jen u muzu, co to je. (Pokud se vam tohle souveti zda blbe, mate pravdu, maturant to vetsinou zaverem totalne zvora.) Tedy: P.R.A.K. neboli PRAK slovy (cituji Lenu) panska rymicka a kaslicek se objevuje zcela zahadne a pry nesporadicky (predstavuji si to neco jako ptaci chripku, obcas na to nekdo zhebne:-) V Bengalsku se uz par dni neprodavaj kurata, nevim, jestli v tom funguje nejakej ptaci prak, nicmene ja jsem rad, ze aspon ta zelenina a nudle, ktere tady ted v Kalkate furt zeru, se v mych utrobach meni na prijatelny bac, bac, pripadne blumf... Mejte se krasne a chlapi, pozor na PRAK!

Srimangal a cesta do (Madhab)kundy.

2. února 2008 v 8:23 | Rosta (a Lena)
Stalo se vam nekdy, ze brouzdite prstem po mape, zejmena, jste-li v cizi zemi, merite pomalu plynouci cas, usrkavate caj, kafe, pivo, colu, mliko, pripadne jina povzbuzovadla, utirate si rymu, kterou jste chytli pri poslednim nocnim presunu, ospalky pritom drobite do jidla, ktere je sice vsech moznych chuti, ale vy citite jen palive koreni a najednou se vas prst zastavi na magickem jmenu, ktere na vas z mapy probleskne, co, primo vas ozari, propleskne, zataha za usi a znenadani necitite unavu, necitite postipane nohy a odrena chodidla, ale jen touhu..., touhu, ktera nas vsechny zene dal..., touhu videt to na vlastni vocadla, jejichz rozsirene zornicky dostaly prave novy smer.. Jo, tak to se nam stalo, kdyz jsme prohlizeli mapu a uvideli magicke jmeno MADHABKUNDA! Ja vim, reknete si, je to prilis lascivni, prilis primocare, trochu surrealisticke, trochu dada, kapku z jineho sveta a kapku zahadne... ale neda vam to, musite se do toho ponorit, chcete vedet vic a nakonec... nakonec to, pratele, musite videt. Protoze ze Srimangalu to bylo pouhych sedesat nebo sedmdesat kilometru, meli jsme jasno, rano sedame na bus, tlaskame se cestou mistni babovkou, ktera mi moc chutna, protoze do ni nedavaji chilli (Lena: ja teda preferuju 'murki dzur' neboli kureci polivku, i kdyz je trochu vic paliva, mnam, ale ta babovka se taky da), pozorujeme krajinu, z pocatku prales, pak cajove plantaze a ryzova policka a lebedime si, jak se priblizujeme nasemu vysnenemu cili. Bohuzel, autobus jede pomalu, nekdy temer krokem, zastavuje kazdy pulkilometr, aby nekoho nacpal dovnitr do uz tak preplnene kraksny. Kdyz je kolem poledne a my jsme ujeli zhruba tricet kilometru za bezmala tri hodiny jizdy, jsme mirne nervozni, protoze musime jeste nekolikrat presedat. Pak se ozve rana a autobus je razem na trech kolech, pneumatika bouchla. Cestujici vystupuji, ale nikdo se neznepokojuje, proc taky, tohle se tady stava celkem bezne. Jenze to uz je pul jedne a my se musime nejpozdeji kolem treti hodiny zacit vracet, pokud to zpet do hotelu chceme stihnout v nejakou rozumnou dobu. Chlapek se vrta v kole, vymenuje prasklou gumu za mene popraskanou a Lena pronasi vetu, ktera mi bude znit celou cestu tam v usich: "Tak se mi zda, ze tahle cesta do kundy je pekne na picu." :-) (Lena: Jo, to jsem fakt rekla. Prislo mi to trefne vystizne, kdyz uz jsme zabrousili na pole tohohle slovniku, zejo.) Uplyne hodina a my presedame v nejake prd..., do predrazeneho tuk-tuka a uz dost nasrani bereme posledni bus, ktery nas vyhodi uprostred vesnice, kde nam mistni rikaji, ze do Madhabkundy nic nejede, ze si musime vzit taxi. Uf, chvili to vydejchavame, pak odmitneme platit premrstenou sumu vysmatejm chlapkum a jdeme pesky. Lena krabati oboci cim dal vic, kdyz skrze zuby ucedim, ze to bude v pohode a ze cestou neco stopnem, kleje uz dost nahlas. Nanestesti nic nejede... Ujdeme ale asi kilometr a zastavuje nam bus plnej mladejch muslimu, kteri jedou stejnym smerem. Madhabkunda je totiz nejvetsi a nejvyssi bangladesky vodopad, oblibena to destinace "kulturnich zajezdu".
Uz ve dve hodiny stojime u brany k vodopadu. Mistni plati vstup 5 taka, my 70. Ridic autobusu, ktery z nas nejdriv zkousel vylakat tucny baksis, ale pak to vzdal a misto toho se s nami zacal kamaradit, chtel vsechno vyresit tim, ze nam koupil normalni listek, ale u brany jsme bohuzel neprosli, pry potrebujeme specialni ticket, kdyz jsme cizinci. Nic si z toho nedelame, kdyz jsme se sem jeli tak dlouho, a vysolime 70 taka neboli jeden dolar. Zasmejeme se, ze tomu vybetonovanemu chodniku k vodopadu rikaji "eco park", primhourime oci nad vsude roztrousenymi pytliky od chipsu apod. a predstavujeme si, jake to musi byt, kdyz se po monzunech pres vodopad vali hektolitry za vterinu (nebo proste spousta vody). Rosta si dela par fotek a ridic signalizuje, ze se vraci zpatky k autobusu. Vzhledem k tomu, ze nase sance dostat se zpatky do nejblizsi vesnice je miziva (Bangladesani jsou stejne skladni jako Indove, do dodavek, ve kterych jsme v Pakistanu jezdili v 11 lidech - na sedackach pro 8 - se jich veslo 15, a tak uz by dalsi dva pasazery vzali asi tezko), jsme se rozhodli utuzovat kamaradstvi s ridicem a sli jsme s nim zpatky k autobusu. Pozval nas na caj a babovku (Lena: to si Rostak smlsnul, ja bych radsi to kure), chvili se snazil opravovat klaxon, ale neuspesne (takze jeho poskok potom vzdycky, kdyz jsme se chystali predjet nejakou riksu, ktera ne a ne uhnout, musel vystrcit hlavu z okna a neco zahulakat), pak se usadil na lavicku, snazil se z nas vylakat nejake informace o Evrope a na oplatku nas naucit par slov v bangla (oba pokusy bohuzel vzhledem ke komunikacni bariere dopadly dost neuspesne), a tak jsme cekali jsme na osazenstvo busu. V pul ctvrty jsme trochu znervozneli, kdyz porad nikdo nesel: autobus totiz miril opacnym smerem a mohl nas priblizit jen do nejblizsi vesnice, kde jsme potrebovali presednout na dalsi bus nebo vlak. Ve ctyri se Lena osmelila zeptat, v kolik se vlastne odjizdi. Pry v pul paty a at se jdeme najist. Ve vyvarovne uz sedelo cele osazenstvo busu a za par minut se servirovala ryze a... konecne to kure. Bohuzel se kluci islamsti potrebovali po jidle jeste pomodlit, takze jsme odjizdeli uz! ve ctvrt na sest... Pro poradek podotykam, ze se tady smraka kratce po seste a jde to opravdu rychle - v pul sedmy je tma jako v pytli.
Po pul seste jsme vyskocili ve vesnici se zlodejskymi taxikari, abychom se dozvedeli, ze vlak (ktery nas mel dovezt primo do Srimangalu) tam ted vubec nejezdi a nejblizsi zastavka je ve vesnici Kulaura. A ze musime jet taxikem, protoze ted nejede ani bus. No, tak jsme opet vyrazili pesky. Rostak totiz tvrdil, ze je to za rohem, asi nejak zapomnel, ze jsme predtim z te vesnice jeli hodinu. Zkratim to, na korbe nakladaku cesta do Kulaury trvala jenom chladnych dvacet minut. V Kulaure jsme se dozvedeli, ze uz zadny autobus do Srimangalu nejede - muzeme pockat na vlak, ktery jede v 10 (mozna?) a nebo zkusit autobus do jineho mesta, ktere sice neni tak ulne po ceste, ale zato lezi na nejfrekventovanejsi silnici v okrese. Jeste nebylo 7, v temne dire se nam trcet nechtelo, a tak jsme zvolili druhou variantu - a meli jsme opet stesti na pohadkoveho dedecka, ktery mel cestu stejnym smerem. Na prestupu nas posadil do riksi, domluvil cenu, sam si vzal jinou riksu a uz jsme supajdili na jiny autobusak na opacnem konci mesta, kde stal nachystany bus do Srimangalu. Cestu k nemu bychom bez deduly absolutne nenasli. Zcela necekane jsme tak do naseho hoteloveho pokojiku dorazili uz v 9! Sami bychom tohle nikdy nezvladli a druhy bus by nam urcite ujel...Takhle jsme si dali druhou vecu a celi stastni se ulozili pod nasi antikomari sitovinu. Za poznamku stoji, ze kdyz kouknete do mapy Bangladese, najdete tam tech kund celou radu, ale myslim, ze uz asi zadnou nebudeme zkouset:-)
Ve Srimangalu jsme krome prochazky cajovymi plantazemi, ktere se rozprostiraji na kilometry ctverecni, objevili i prales, ktery tam zustal zachovan na cca 1500 ha. Dovadej tam opice, rve spousta krasnejch ptaku a taky spradaj site pavouci, ktere jsem tradicne ja pri prodirani bambusovym porostem vyfasnul mezi oci. Vzhledem k tomu, ze mnozi z nich (jak uvidite na fotkach) jsou docela rozmerni, nebylo to nic prijemneho, i kdyz Verka by zaplesala a ty fotky jsou hlavne pro ni:-) Parkrat jsme se s Lenou v pralese ztratili, ale zase jsme se nasli:-) (Lena: teda Rostak se ztratil, ja jsem presne vedela, kudy se dostat zpatky, jenze kdyz Rostak sel furt rovne za nosem na vychod a tvrdil, ze prave dokoncujeme okruh, ktery jsme zacali na zapade... nemela jsem nervy zkouset v tom pralese nocovat. I pres den jsme totiz potkali docela dost mene peknych a mene plachych zviratek... treba pijavice:)). Prochazky to byly ale krasne a hlavne klidne, protoze mistni turisti se hloubeji do pralesa boji, takze absolvuji tak tricetiminutovy (rozumej patnactiminutovy, pokud nejdes ve strevickach na podpatku) okruh s pruvodcem, pripadne jizdu na chudakovi slonovi, kteremu se z toho kolecka musi motat siska. Prales nas uplne nadchnul a jeste vic touzime videt pralesy v Malajsii, takze na ne treba dojde...
Par dni jsme ted stravili v Dhace, ktera nas nadchla svym chaosem, mnozstvim levnych a nadherne nazdobenych cykloriks, krasnejma lidma a pohostinnosti Bengalcu. Jen obcas Lena trousi sve vrazedne pohledy, kdyz na ni nekdo dlouho vejra, ale snazi se u toho usmivat:-) Dnes vecer berem vodni raketu (neboli kolesovy parnik) do Khulny, takze pokud se nepotopime, zas se za par dni ozvem, i kdyz asi az z Kalkaty, protoze se nas pobyt v Bangladesi rychle krati... Presto mame za ty necele tri tydny tolik zazitku, ze se o ne musime nejmin jeste v jednom clanku podelit!