Kalkata + vanocni vlakovy flashback

15. ledna 2008 v 16:41 | Lenka
Hura, vsechny zdravotni problemy se nam podarilo nechat v Delhi a ted, po 24 hodinach bajecne natriskanym vlakem jsme tady - v bezkonkurencne nejsmogovatejsim indickem meste, jake jsme vubec navstivili (a vzhledem k tom, ze jsme navstivili i dve dalsi nejvetsi mesta, Delhi a Bombaj, obavame se, ze je to nejsmogovatejsi misto v Indii vubec)... Tentokrat nas Kalkata tak neprekvapila - ac jsme to vubec nemeli v planu, jsme tu totiz vlastne uz podruhe... ale poprve, pred necelym mesicem, vlastne primo o Vanocich, nam pripravila pekne prekvapeni :)
Jak jsme s holkama spechaly z jihu do Varanasi, Khajuraha a Delhi, aby si stihly tahle mista prohlednout a pak nasednout na letadlo zpet do Prahy, hledala jsem podle jizdniho radu co nejlip navazujici vlaky, jimiz bychom se za co nejkratsi dobu dostali z Kottayamu v Kerale do Varanasi. Meli jsme dve moznosti, kde prestoupit na vlak do Varanasi - Bhubaneshwar, hlavni mesto statu Orissa, a nejaky Howrah. V te dobe jsme uz nemeli naseho stareho dobreho pruvodce a v rejstriku LP, ktery jsem si pujcila od Jany, se zadne mesto s timhle nazvem nevyskytovalo. No nazdar, rikala jsem si, kdovi, co to bude za diru, co tam budeme tech dvanact hodin, nez pojede dalsi vlak, delat. Casove byla tahle varianta ale prihodnejsi, nez cesta pres Bhubaneshwar, kde bychom bud museli spat na nadrazi nebo hledat hotel o pulnoci, a tak jsem koupila listky s tim, ze se nejak uvidi. Do toho naseho vanocniho vlaku jsme nasedli 24. prosince vecer. Do rana jsme prejeli cely indicky subkontinent ze zapadu na vychod, do Chennaie (Madrasu). Do odjezdu dalsiho vlaku nam zbyvalo nejakych 16 hodin, a tak jsme se vydali na obhlidku mesta (nebo spis mestskeho pobrezi). U more byla samozrejme spousta lidi a taky spousta odpadku, takze o nejakem koupani vic nez po kolena nemohla byt ani rec. Rozhodli jsme se aspon pro osvezujici prochazku po kotniky ve vode. Jancu to nebavilo, a tak se za chvili oddelila, ale my jsme se docela pekne prosli, prohrali (kdybychom vedeli, jaka bude ve Varanasi a dal zima, tak bychom se ohrivali jeste dukladneji) a pak jezdili podle toho, jak nam radili mistni obyvatele, autobusem sem a tam, ve snaze najit centrum mesta neboli Broadway. Ze Verka od te doby nemuze obyvatelum Chennaie prijit na jmeno a vytvari teorii o vlivu mistniho podnebi na inteligenci, asi nikoho, kdo ji zna, moc neprekvapi :) Vecer jsme pak nastoupili nasi jizdu snu - dve noci a jeden den ve vlaku do nejakeho Howrahu, o nemz jsme nemeli ani nejmensi poneti, co je zac. Nejvetsim vtipem cele cesty bylo, ze jsme na tuhle dlouhou cestu nemeli lehatka, ale jen mista k sezeni.
Tady si dovolim jeste jednu malou odbocku od odbocky, a to ohledne cestovani vlakem. Indove cestuji hodne, a tak je tu celkem bezne, ze kdyz si kupujete listky na vlak, ktery jede 'jenom' za tri dny nebo za tyden, a nemate to stesti, ze jste v nejakem turistickem stredisku, kde se da koupit listek na tzv. 'turistickou kvotu', je obvykle, ze se vam nepodari sehnat mistenku na sedadlo nebo lehatko. Kazda stanice ma totiz svoje kvoty na pocty mist, ktere muze prodat, a jakmile je vycerpa, dalsi mista uz prodat nemuze. Krome kvot jednotlivych stanic jsou na kazdy vlak stanovene jeste jine kvoty, jako napriklad pro zamestnance zeleznic, seniory, bojovniky za svobodu a spoustu dalsich vice ci mene uveritelnych kategorii. Pokud mate smulu, ze v dane stanici se uz na vas misto nedostane, neni ale jeste vsechno ztraceno - koupite si listek a system vas zaradi na tzv. waiting list. Nekolik hodin pred odjezdem vlaku se predprodej uzavira, vsechny nevycerpane kvoty ze vsech stanic se sesypou na hromadu a pak zacne pridelovani mist podle poradi na cekaci listine. Z nasi zkusenosti bychom rekli, ze zamestnanci zeleznic, seniori ani bojovnici za svobodu temer necestuji, protoze jsme obvykle pohodlne ziskali sedadlo/lehatko, i kdyz nase poradi na waiting listu vyrazne presahovalo 72, coz je celkovy pocet mist v jednom vagone :) Bohuzel tentokrat, ac jsme byli v prvni desitce, jsme regulerni mista nedostali, jen jedno lehatko na dva s tim, ze nas pruvodci behem cesty nejak ulozi. Kdyz jsme videli, jak je vlak nalozeny, po pravde jsme byli radi, ze jedeme a mame aspon to sezeni jiste. No a nakonec nam pruvodci opravdu nasel dve volne postele, a tak jsme se aspon trochu prospali, nez jsme brzy brzy rano dojeli do tajemneho Howrahu.
Znalci se uz musi radne bavit nad nasi neposkvrnenosti jistymi informacemi, nicmene pojdme dal. Z nadrazi jsme se dali do reci s nejakou rodinkou, ktera rikala, ze je ze Sikkimu a chysta se nekam na jih na navstevu pribuznych. Rikali jsme jim, ze cekame cely den na vlak a co je tady jako zajimaveho k delani, jak by se dal nejak prijemne zabit cas, jako napr. prochazkou po pobrezi apod. Tatinek naz zklamal, ze k mori je to pres 60 km, ale ze muzeme jet asi hodinu busem do docela prijemne zoo a nebo do nejake Dharamkaly, coz ma byt neco jako centrum. Rosta mezitim nakrmil par kluku, kteri na nadrazi bydleli, a vyzkoumal, ze nadrazi je prekvapive velke. V mezicase se rozednilo, ale byla priserna mlha, a tak jsme z cesty na bus a dal busem nemeli vubec nic. Vyplivl nas na nejake velke krizovatce, pruvodci mavl neurcite rukou a prohlasil: 'Dharamkala'. A tak jsme sli, az jsme dosli na dalsi krizovatku. Objevili jsme kino, KFC a obchodni centrum, vsechno ale zavrene, protoze bylo opravdu jeste hodne brzy rano. Pak jsme potkali par cizincu a sami pro sebe se divili, co tam delaji, kdyz je to jenom takova prestupni dira, ale jeste porad nam to nejak nedocvaklo. Asi ta mlha... nebo ten smog... a nebo chennaiske podnebi :) Kazdopadne nam trvalo jeste peknou chvili, nez nam doslo, kam jsme to vlastne dojeli - primo do Kalkaty! 'Sem jsme prece vubec nemeli jet, nemame ockovani proti cholere!' byla Vercina prvni reakce, ale pak si vzpomnela, ze vlastne nepila zadnou mistni vodu, a tak z cholery nic nebude. Rosta se vydal po svych (rozumej po fotkach) a my holky trochu po obchudcich...
Tentokrat nas Kalkata privitala trosku prijemneji. Je tu nejmin o deset stupnu tepleji nez v Delhi a kupodivu slunicko i pres smogovy prikrov, ktery je hlavne rano a odpoledne opravdu vyrazne viditelny, docela pekne prokukuje a hreje, v poledne skoro i trochu moc. Sice nam dalo trochu praci sehnat pokoj, protoze vlak mel samozrejme zpozdeni a pres prisernou zacpu jsme se do mesta dostali az po 8. hodine vecer, ale nakonec jsme v jedne dost osklive ulicce nasli dost cisty pokojik, ktery nejenze ma okno, ale jeste do nej pres den sviti slunicko! Projeli jsme se metrem (dobra priprava na Banglades, mimochodem), sehnali pruvodce a zitra zase trada dal na vychod. Na dukladnejsi prozkoumani Kalkaty snad zbyde cas pred 12. unorem, kdy nasedneme do letadla smer Bangkok.
Protoze nevime, jak to v Bangladeshi bude s pripojenim, je mozne, ze ted od nas zase chvili nebudete mit zadne zpravy. Tak budte prosim trpelivi a nebojte, ony nakonec prijdou!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama