Delhi, Jaipur a Pushkar

23. října 2007 v 13:10 | Lenka
Tak se opet hlasime, tentokrat uz z poustnateho Rajasthanu. Nic moc se nedeje, ani Rostak skoro nefotil, a tak nam dny tak nejak uplyvaji a vlastne ani neni o cem psat. Ale slibili jsme aspon obcasne zpravy, tak tady jsou :)
Z Dharamsaly, odkud jsme psali naposledy, jsme jeli nocnim busem do Manali. O je, to byla jizda! Deset hodin potme na lavici potazene kozenkou vymerene akorat pro dva vychrtle hubenoury :)
O Manali se vsude ve vsech pruvodcich, ktere jsme meli v ruce, pise, jake je to uzasne misto, kam se uz od kolonialnich dob jezdi ochlazovat prislusnici stredni a vyssi vrstvy, oblibene misto libanek indickych novomanzelu a navic misto s nejvetsi koncentraci buddhistu-tibetanu v severozapadni Indii. Vedeli jsme, ze jedeme trosku po sezone a za nam mozna bude trochu chladneji, ale presto jsme byli opravdu hooodne prekvapeni (neprijemne).
Nejdriv jsme docela solidne zmrzli v autobuse, i kdyz jsme se vybavili - ponozkami a fliskami. Autobus nas vyplivl asi v pul ctvrte na nehostinnem autobusaku. Nekteri mistni hotelieri nam vytrvale nabizeli nocleh za skutecne vyjimecne ceny, a tak jsme se rozhodli, ze pockame do rana. Sla nam neuveritelna para od pusy, ale zabalili jsme se do spacaku a spolecnost nam delalo par uzasnych, i kdyz trochu zablesenych pejsanku, a tak se to dalo vydrzet. Opravdu jsme se tesili na to, az rano vysvitne slunicko, ale bohuzel nevysvitlo - oblohu prikryla deka a skoro cely den lilo. Na spani jsme nasli misto, ktere by bylo docela prijemne, kdyby bylo aspon trosku hezky... ale nebylo. Vychystali jsme se teda na tibetsky trh (Rostak porad shani dalsi dzi, i kdyz uz oba mame krasne nove na krku) a na prohlidku 'tibetske ctvrti'. Bohuzel trh se ze vseho nejvic podobal nasim vietnamskym trznicim a v 'tibetske ctvrti' vypadal tak trochu tibetsky jenom klaster. Mysleli jsme si, ze budou taky poradat nejake oslavy u prilezitosti toho, ze dalajlama prevzal v Bilem dome cestnou medaili, ale bohuzel - bud se nic nekonalo a nebo jsme byli hlusi a slepi - po nejake oslave ani pamatka. Trosku nas uspokojila navsteva blizke vesnice Vashist, kde maji horky pramen s nadrzkou, v niz se Rostak samozrejme vycachtal, ale vecer jsme uz moc radi zas nasedli do busu a vydali se do tepla a trochu bliz te opravdove Indii - s malou zastavkou v Delhi.
V Delhi, ktere jsme si pamatovali jako jedno z nejprotivnejsich mist naseho minuleho pobytu, nas prekvapil neuveritelny klid. Obchodnici nas do svych obchudku jen slusne zvali a kdyz jsme rikali, ze opravdu z jejich kramku nic nepotrebujeme, s usmevem odpovidali 'no problem'... Asi vedi, ze turistu je v Delhi moc a nakonec si u nich stejne nekdo neco koupi. Bohuzel Rostaka se v Manali chytila nejaka rymokaslovita choroba, a tak pulku z doby stravene v Delhi prolezel. Poprve za nasi cestu jsem mela pocit, ze se muzu po ulicich v okoli naseho hotelu na pohybovat uplne sama bez jakehokoliv stresu, ze me bude nekdo nesnesitelne otravovat (ne snad, ze by me predtim porad nekdo nesnesitelne otravoval, ale toho pocitu jsem se nikdy nemohla zbavit). No a kdyz se Rostak probral, vydyndala jsem na nem, aby mi v bazaru koupil posledni dil Harryho Pottera, na ktereho jsem se od cervence tesila, ale nikde jsme na nej cestou nenarazili. Takze jsem si uzila opravdu bajecny den!
Po dvou dnech jsme konecne nasedli do meho oblibeneho vlaku, na ktery jsem se tak tesila, a vyjeli smer Rajasthan. V Jaipuru (neboli 'ruzovem meste', jak se mu prezdiva kvuli fasadam natrenym cihlovoruzovou barvou) jsme jeste nikdy nebyli, a tak jsmebyli zvedavi, co to bude za zazrak. Uz dopredu jsme vedeli, ze to bude hodne turisticke misto (Jaipur, podobne jako Taj Mahal v Agre, nevynecha zadny z desetidennich poznavacich zajezdu pro bohatsi zapadany), ale tolik turistu a tak vlezle obchodniky a deticky naucene automaticky natahovat ruku s pokrikem 'helou, ten rupiis', jakmile se priblizi nejaky turista, jsme necekali (nebo aspon ja ne). Obzvlast po tom necekanem klidu v Delhi.
Zaroven jsme meli ale stesti, protoze v den, kdy jsme do Jaipuru prijeli, zacal jeden z mnoha rijnovych festivalu, a tak jsme cely vecer pobihali kolem pruvodu slonu (mimochodem, docela zazitek, jit metr vedle obrovskych slonu, kreri tu a tam vyboci z rady, utrhnou chobotem vetev z nejblizsiho stromu, pripadne se vysmrkaji Rostovi do rukavu :)), vysnorenych koniku a kapely, ktera hrala falesne a mimo rytmus, ale s o to vetsim nadsenim. V Jaipuru jsem byla prozmenu 'nemocna' ja, takze Rostak vyuzil volneho odpoledne k navstevam stibrnickych kramku v okoli hotelu (uplne nevedomky jsme se ubytovali uprostred sperkarske ctvrti; a ty kousky... skoda, ze mame pred sebou jeste dlouhou cestu a musime setrit!). Pod zaminkou, ze je fotograf a foti kameny pro cloveka, ktery je pak prijede nakupovat, si nechal v kazdem sperkarstvi ukazat ty nejlepsi sutracky, ktere meli na sklade.
No a vcera se nam indicke drahy, ktere jsme az dosud opevovali temer pokazde, kdyz jsme s nekym mluvili o cestovani, predvedly nad vsechny ocekavani. Na vlacek (soucasti jehoz jmena bylo oznaceni "super fast expres'), kterym jsme se meli presunout do dve hodiny jizdy vzdaleneho Ajmeru, jsme cekali ctyri a pul hodiny! No, vlastne pet a pul, protoze jsme na vlak sli samozrejme napred, ale za to indicke drahy nemuzou, zejo. A tak jsme do Pushkaru dorazili namisto zkraje odpoledne az za tmy. Ale presto nam pralo stesti, nasli jsme fajn hotel, kam se za tri tydny vratime s Verkou a Janou, a zamluvili pokojiky. Jo, velbloudi trh, to bude jizda! Vsichni o tom mluvi uz ted a chlapik v turistickych informacich se primo rozzaril, kdyz jsme mu rekli, ze tu budeme deset dni, a predhanel se s nabidkou nejruznejsich programu, vetsinou zdarma pristupnych. Moc se tesime, treba na zavod v behu s nadobou na hlave :)
No a do te doby se trosku poflinkame po Gujaratu a ja konecne uvidim Rostovo tolik opevovane Diu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama