Říjen 2007

Na ceste do Diu

31. října 2007 v 17:30 | Rosta
Jak jiste vite, v Puskaru jsme zarezervovali hotel na trh s velbloudy, protoze videt cca 12 000 hrbu najednou, se hned tak nevidi:-) Tahle taskarice se kona kazdorocne zhruba v polovine listopadu nebo zacatkem prosince, zalezi na tom, na kdy pripadne mesic v uplnku. V te dobe vyrostou ceny ubytovani do astronomicke vyse, takze jsme povazovali za nutne nase finance trochu zabezpecit:-) Pote jsme se vydali do statu Gujarat, do nehoz cizinci prilis nejezdi, zapadnich turistu tu potkate opravdu malo. My jsme si vybrali nekolik mist, jednak Diu, kde zrovna ted jsme, Jamnagar, do nehoz jsme absolvovali zhruba sestnactihodinovou cestu vlakem, Dwarku, jedno z nejposvatnejsich mist pro hinduisty a Somnath, s chramem zhruba 1000 let starym, ktery je ovsem stridave boren muslimy a znovu staven hinduisty (prozatim naposled v 50. letech 20. stoleti, nebo aspon tak to pisou v pruvodci) . Takova neverending story.
No, ale abyste v tom nemeli chaos (prestoze byste na muj surrealisticky styl psani meli byt zvykli), zacnu od zacatku. Z Puskaru jsme jeli pres Ajmer, kde Lena resila slozity rebus, jak koupit jizdenky tak, abych vyzvedl Verku (Lencina segra) a Janu 14.11. na letisti v Dilli. Na 9. listopadu pripada totiz Diwali, coz je neco jako nas Silvestr, takze kolem tohohle data jsou vlaky natriskane tydny dopredu a my, prestoze jsme kupovali listky s tritydennim predstihem, mame nektere jizdenky na waiting-listu, coz je takova sazka do loterie, jestli nakonec misto budete mit, nebo ne, ale pry jsme jen 35. pod carou, tak to snad bude v pohode:-) No nic, znate to: "Da-li buh", tak to vyjde.
Do Jamnagaru jsme dorazili po zhruba 16 hodinove ceste vlakem a nekolikahodinovem cekani na nadrazi, takze prestoze ve vlaku spite, je to pomerne unavne. Velmi zahy jsme zjistili, ze do Jamnagaru prakticky zapadni turisti nejezdi, proto jsme meli pomerne velky problem s ubytovanim, ktery jsme museli vyresit prijetim hrozne diry, v jake jsme zatim nespali. V Jamnagaru zhruba pred 250 - 200 lety vznikla rada hinduistickych chramu, ktere cni nebo jsou ztraceny v dnesni prekotne betonove zastavbe. V starem meste je musite hledat, coz je nekdy velmi narocne, ale lide jsou mili, usmevavi a zvedavi. Lene se tam moc nelibilo (zejmena proto, ze jinak jsou hlavni ulice hlucne a nejsou tu zadne vyvarovny, takze jsme meli celkem problem co jist, resili jsme to sladkostmi), zato pro fotografa je to raj:-) V noci jsem navic utrpel ujmu, protoze jsem se nenamazal repelentem, protoze ho nesnasim, a rano jsem na sobe napocital pres devadesat stipancu od stenice, pekne v rade za sebou, jak stenice jdou:-) Ajajaj, nasledky stenici dalnice mam na sobe dodnes... Ale tak to chodi, obcas mate v posteli mravence, jindy blechu, nekdy stenice, ale jinak spime dobre:-) V Jamnagaru byla zavrena jak pevnost, tak zajimava opevnena basta, ktera se jim rozsejpa, takze jak jsme jen tak toulali starym mestem, narazili jsme na skolu. Hned jsme tam vlezli a zaci z toho byli dost na vetvi, jak uvidite na fotkach. Skola byla plna schovek a tocitych schodu jak z Harryho Pottera, bajecny, jen nasi bezpecaci by se z toho zblaznili a na ISO 2001 to taky neni:-) Zaci se pohybovali volne po cele skole, bez dozoru, dokonce i na strese s vyhledem, jedine bezpecnostni opatreni byly kamery umistene ve tridach, pry kvuli bezpeci ucitelu:-) Z Jamnagaru jsme se vlakem (jen hodinove zpozdeni) presunuli do Dwarky, kde je ohromny chram zasveceny Krsnovi a putuji sem lidi z cele Indie. Nasli jsme maly hotylek s vyhledem na more za stopadesat rupek, stihli jsme krasny zapad slunce a zustali bajecne tri dny, ktere jsme stravili vychazkami po liduprazdnych plazich, pozorovanim obrovskych morskych zelv, zrejme karet, ale presne to nevime, protoze na nas delaly jen dlouhy nos v uctive vzdalenosti z dvou az trimetrovych vln, postuchovanim legracnich morskych krabu, kteri vypadaji jak tank na chudach, toulanim po meste a pitim lassi, ktere tu maji fakt vytecny. Ja jsem si pri jedne prochazce u more malem rozflakal fotak, kdyz jsem uklouzl po mokrem sutru, nastesti to odnesl jen polarizacni filtr za ctyri tacy (uz jsem ho oplakal) a dira v lokti, ktera boli doted. Dwarka je take misto, kde muzete zblizka spatrit spalovani mrtvych, jez se provadi na rostech hned na plazi. Dozadal jsem se vzdy svoleni rodiny, takze jsem mohl fotit libovolne, jak se mi zachtelo. Presto je treba mrtvym prokazat uctu a mit respekt k rodine pozustalych, kteri sedi kousek od rostu, na nemz se spaluje mrtvola v rubasi a piji caj a pozoruji hranici dlouho do noci. Kdyz jsem to pozoroval a pil caj s nimi, konecne jsem si dokazal predstavit, jake to bylo, kdyz na plazi spalili mrtvolu Percy Bysshe Shelleyho. Myslim, ze jsem nevidel krasnejsi pohreb. Plaze tu maji liduprazdne, jen pobrezi je obcas lemovano sutry, proto musite davat pozor, abyste nevlezli do vody tam, kde jsou utesy. More je ale uzasne, ciste a plne ryb, ktere muzete pozorovat primo ze brehu. Mistni je i krmi, takze kdyz polezete do vody primo na ghatech, budete se mrskat primo v rybim hejnu. Dwarka je ale i turisticke misto, miri sem poutnici z cele Indie, proto jsou ulice plne rozlicnych nabozenskych cetek, latky jsou predrazene a ceny mirne vyssi:-) Cestou do Diu jsme se jeste zastavili v Somnathu, coz je taktez velmi slavne poutni misto, zapadaku je tu pomalo, krome nekolika velkolepych chramu tu ovsem nic zajimaveho k videni neni, postradali jsme zelvy a ubytko najdete primerene cenou i kvalitou pouze v ubytovne pro poutniky. S jidlem je to stejne jako v Jamnagaru a ulice jsou spinave a plne cetek. Na zaver jsem se chytl s policajty kvuli foceni, proto jsme tam pobyli jen jeden den a smerovali do Diu, na ktere jsme se tesili, ja proto, ze se mi tam moc libilo, Lena proto, ze byla z meho vypraveni o nem cela natesena. Bohuzel Diu, ktere jsem navstivil pred sesti lety, uz neni to, co byvalo. Neuveritelnym zpusobem zde necitlive zbourali cast stareho mesta, kde vyrostly nove vily z betonu a cihel. Hotely narostly do vysky a ceny vystoupaly o 150 a vice procent. Gujarat se z nej snazi udelat turistou oblast, zejmena pro bohate Indy, takze cas ukaze, jestli tenhle krasny kout znici. More je spinavejsi nez byvalo, rybari musi jezdit dal do more a muj stary znamy Banu, Ind, ktery mel svuj stanek na trzisti a ja s nim hral po vecerech damu, zmizel buhvikam. A ja mu vezu damu v baglu az z Cech. Mozna si reknete, je to prilis sentimentalni, ale je to tak. Hral jsem s nim tehdy damu na kusu prkna a figury byly z vicek od limonad. Nasel jsem dva zebraky, kterym jsem platil jidlo, kdyz jsem tu byl pred lety. Setkani bylo dojemne. Jsou to mrzaci, ale dnes uz maji svuj vozik a prodavaji na ulici z druhe ruky obleceni, takze si vlastne polepsili. No nic, to jsou prvni dojmy z Diu. Ja se zitra pokusim odtud navstivit Alang, nejvetsi lodni vrakoviste na svete, snad se mi podari proklouznout nebo uplatit strazce, a verim, ze nakonec najdu i Banu.

Delhi, Jaipur a Pushkar

23. října 2007 v 13:10 | Lenka
Tak se opet hlasime, tentokrat uz z poustnateho Rajasthanu. Nic moc se nedeje, ani Rostak skoro nefotil, a tak nam dny tak nejak uplyvaji a vlastne ani neni o cem psat. Ale slibili jsme aspon obcasne zpravy, tak tady jsou :)
Z Dharamsaly, odkud jsme psali naposledy, jsme jeli nocnim busem do Manali. O je, to byla jizda! Deset hodin potme na lavici potazene kozenkou vymerene akorat pro dva vychrtle hubenoury :)
O Manali se vsude ve vsech pruvodcich, ktere jsme meli v ruce, pise, jake je to uzasne misto, kam se uz od kolonialnich dob jezdi ochlazovat prislusnici stredni a vyssi vrstvy, oblibene misto libanek indickych novomanzelu a navic misto s nejvetsi koncentraci buddhistu-tibetanu v severozapadni Indii. Vedeli jsme, ze jedeme trosku po sezone a za nam mozna bude trochu chladneji, ale presto jsme byli opravdu hooodne prekvapeni (neprijemne).
Nejdriv jsme docela solidne zmrzli v autobuse, i kdyz jsme se vybavili - ponozkami a fliskami. Autobus nas vyplivl asi v pul ctvrte na nehostinnem autobusaku. Nekteri mistni hotelieri nam vytrvale nabizeli nocleh za skutecne vyjimecne ceny, a tak jsme se rozhodli, ze pockame do rana. Sla nam neuveritelna para od pusy, ale zabalili jsme se do spacaku a spolecnost nam delalo par uzasnych, i kdyz trochu zablesenych pejsanku, a tak se to dalo vydrzet. Opravdu jsme se tesili na to, az rano vysvitne slunicko, ale bohuzel nevysvitlo - oblohu prikryla deka a skoro cely den lilo. Na spani jsme nasli misto, ktere by bylo docela prijemne, kdyby bylo aspon trosku hezky... ale nebylo. Vychystali jsme se teda na tibetsky trh (Rostak porad shani dalsi dzi, i kdyz uz oba mame krasne nove na krku) a na prohlidku 'tibetske ctvrti'. Bohuzel trh se ze vseho nejvic podobal nasim vietnamskym trznicim a v 'tibetske ctvrti' vypadal tak trochu tibetsky jenom klaster. Mysleli jsme si, ze budou taky poradat nejake oslavy u prilezitosti toho, ze dalajlama prevzal v Bilem dome cestnou medaili, ale bohuzel - bud se nic nekonalo a nebo jsme byli hlusi a slepi - po nejake oslave ani pamatka. Trosku nas uspokojila navsteva blizke vesnice Vashist, kde maji horky pramen s nadrzkou, v niz se Rostak samozrejme vycachtal, ale vecer jsme uz moc radi zas nasedli do busu a vydali se do tepla a trochu bliz te opravdove Indii - s malou zastavkou v Delhi.
V Delhi, ktere jsme si pamatovali jako jedno z nejprotivnejsich mist naseho minuleho pobytu, nas prekvapil neuveritelny klid. Obchodnici nas do svych obchudku jen slusne zvali a kdyz jsme rikali, ze opravdu z jejich kramku nic nepotrebujeme, s usmevem odpovidali 'no problem'... Asi vedi, ze turistu je v Delhi moc a nakonec si u nich stejne nekdo neco koupi. Bohuzel Rostaka se v Manali chytila nejaka rymokaslovita choroba, a tak pulku z doby stravene v Delhi prolezel. Poprve za nasi cestu jsem mela pocit, ze se muzu po ulicich v okoli naseho hotelu na pohybovat uplne sama bez jakehokoliv stresu, ze me bude nekdo nesnesitelne otravovat (ne snad, ze by me predtim porad nekdo nesnesitelne otravoval, ale toho pocitu jsem se nikdy nemohla zbavit). No a kdyz se Rostak probral, vydyndala jsem na nem, aby mi v bazaru koupil posledni dil Harryho Pottera, na ktereho jsem se od cervence tesila, ale nikde jsme na nej cestou nenarazili. Takze jsem si uzila opravdu bajecny den!
Po dvou dnech jsme konecne nasedli do meho oblibeneho vlaku, na ktery jsem se tak tesila, a vyjeli smer Rajasthan. V Jaipuru (neboli 'ruzovem meste', jak se mu prezdiva kvuli fasadam natrenym cihlovoruzovou barvou) jsme jeste nikdy nebyli, a tak jsmebyli zvedavi, co to bude za zazrak. Uz dopredu jsme vedeli, ze to bude hodne turisticke misto (Jaipur, podobne jako Taj Mahal v Agre, nevynecha zadny z desetidennich poznavacich zajezdu pro bohatsi zapadany), ale tolik turistu a tak vlezle obchodniky a deticky naucene automaticky natahovat ruku s pokrikem 'helou, ten rupiis', jakmile se priblizi nejaky turista, jsme necekali (nebo aspon ja ne). Obzvlast po tom necekanem klidu v Delhi.
Zaroven jsme meli ale stesti, protoze v den, kdy jsme do Jaipuru prijeli, zacal jeden z mnoha rijnovych festivalu, a tak jsme cely vecer pobihali kolem pruvodu slonu (mimochodem, docela zazitek, jit metr vedle obrovskych slonu, kreri tu a tam vyboci z rady, utrhnou chobotem vetev z nejblizsiho stromu, pripadne se vysmrkaji Rostovi do rukavu :)), vysnorenych koniku a kapely, ktera hrala falesne a mimo rytmus, ale s o to vetsim nadsenim. V Jaipuru jsem byla prozmenu 'nemocna' ja, takze Rostak vyuzil volneho odpoledne k navstevam stibrnickych kramku v okoli hotelu (uplne nevedomky jsme se ubytovali uprostred sperkarske ctvrti; a ty kousky... skoda, ze mame pred sebou jeste dlouhou cestu a musime setrit!). Pod zaminkou, ze je fotograf a foti kameny pro cloveka, ktery je pak prijede nakupovat, si nechal v kazdem sperkarstvi ukazat ty nejlepsi sutracky, ktere meli na sklade.
No a vcera se nam indicke drahy, ktere jsme az dosud opevovali temer pokazde, kdyz jsme s nekym mluvili o cestovani, predvedly nad vsechny ocekavani. Na vlacek (soucasti jehoz jmena bylo oznaceni "super fast expres'), kterym jsme se meli presunout do dve hodiny jizdy vzdaleneho Ajmeru, jsme cekali ctyri a pul hodiny! No, vlastne pet a pul, protoze jsme na vlak sli samozrejme napred, ale za to indicke drahy nemuzou, zejo. A tak jsme do Pushkaru dorazili namisto zkraje odpoledne az za tmy. Ale presto nam pralo stesti, nasli jsme fajn hotel, kam se za tri tydny vratime s Verkou a Janou, a zamluvili pokojiky. Jo, velbloudi trh, to bude jizda! Vsichni o tom mluvi uz ted a chlapik v turistickych informacich se primo rozzaril, kdyz jsme mu rekli, ze tu budeme deset dni, a predhanel se s nabidkou nejruznejsich programu, vetsinou zdarma pristupnych. Moc se tesime, treba na zavod v behu s nadobou na hlave :)
No a do te doby se trosku poflinkame po Gujaratu a ja konecne uvidim Rostovo tolik opevovane Diu!

Nove galerie

13. října 2007 v 15:26 | Rosta
Kouknete na Iran, jsou tam jeste nepublikovane fotky z Persepolis a Bamu. :-)

Amritsar

10. října 2007 v 17:29 | Rosta
Ahoj pratelickove,
hlasime se z Dharamsaly, kam jsme dnes dorazili, mame pro vas pripraveny novy nasup fotek z Amritsaru, kde jsme vyckali na poradne oslavy narozenin prvniho sikhskeho guru a proroka. Byl to mazec, protoze na oslavu se prislo podivat cca 100 000 lidi, ani nevime, jak se to do komplexu veslo. Bylo se na co koukat, zejmena sikhske holky jsou fakt kocky, ehm, ehm... Samozrejme jsem fotil i vse ostatni, zejmena sikhska kuchyn a jidelna je inspirujici, jak sami uvidete. Sikhove jsou zajimavi tim, ze po cele Indii maji verejne jidelny, kde se kdokoliv bez rozdilu viry a bohatstvi muze zdarma najist, coz vyuzivaji zejmena chudi a stari lide. System organizace je uzasny, maji radost, kdyz muzou nekomu poslouzit. Sikhove si od narozeni nestrihaji vlasy, ktere si staci do turbanu, ktery pak muze byt i ohromnych rozmeru. Ze je zlaty chram uzasny, to netreba komentovat, taky v jezere zijou kapri, kteri si labuziruji, protoze maji spoustu pratel a zadne rybare:-) No, a tim muzu muj surrealisticky vyplod ukoncit, snad k tomu Lena neda zas nejaky vysvetlivky:-) Jen pro poradek, s hulenim hasise uz jsem skoncil. Tak se mejte krasne, jo, jeste jsme si rikali, ze bychom poslali do Cech nejakej darkovy balicek, takze se hlaste, cim bychom vam mohli udelat radost. Vynechte prosim velblouda, slona a podobne malickosti, dost blbe se to bali a vaha taky neni zanedbatelna...a tim dnes opravdu koncim:-)

Mysticka Asie

8. října 2007 v 17:58 | Rosta
Posledni dobou mame tolik zazitku, ze je velmi obtizne vybrat pro vas ten nejzajimavejsi, a tak nebudu psat o famoznim 500 let starem bojovem umeni Kabaddi, nebudu psat o kmenovych uzemich, kde se vyrabeji zbrane a mezi hlavni nakupci patri prislusnici Talibanu, nebudu psat o napeti pred prezidentskymi volbami ani o legracnim a zaroven velmi vaznym uzavirani hranice mezi Indii a Pakistanem, ale ukazu vam stranku Asie, ktera boli. Je drsna, temna a nebezpecna, a predem chci upozornit utlocitne povahy, aby tentokrat do galerie nekoukali (Lahore). Nikdo z vas nemuze rict, ze jsem ho nevaroval:-)
Zacnu jednim novinovym clankem, ktery jsem cetl v mistnich novinach pred nekolika dny. Islamabadska policie konstatuje, ze behem poslednich osmi mesicu zatkla celkem 277 prekupniku drog, u nichz nalezla 932 336 kg hasise, 7 kg heroinu a opia a 3 826 lahvi alkoholu, ktery je oficialne zakazany. Asi i vas zarazilo to mnozstvi zabaveneho hasise. Je to nejrozsirenejsi droga a kouri ho skoro kazdy. 100 gramu koupite za 1000 rupek, coz je asi 300 Kc, coz je naprosto smesne. Oficialne se proti nemu bojuje, na druhou stranu jsou verejne znama mista, kde ho sezenete, v Peshawaru, v Lahore, prakticky v kazdem vetsim meste. Dokonce nekteri domorodci vas budou lakat na navstevu tovarny na zpracovavani hasise, coz je uz opravdu bizarni. Pro cestovatele je vsak sebemensi drzeni drogy velmi nebezpecne, protoze pokud u vas bude nalezen pouhy gram, skoncite zcela jiste ve vezeni. Pokud vsak chcete navstivit mista, kde turiste nechodi, je prakticky vyloucene, abyste nabidnutou cigaretu odmitli, at uz je to kmenovy nacelnik, sadhu nebo tzv. "babadzi" sufijskych mystiku. Lahore je vyhlasenym mistem zvlastni formy islamu - sufijskeho mysticismu. Zjednodusene receno lide se skrze koureni hasise a hudbu dostavaji do transu, ktery musite zazit a videt, psat o nem proste nemuzu. Neni to jenom "huleni", jde o propojeni s bohem, je zvlastni, ze sufisty respektuji i ortodoxni mullove. Vim o tom zatim jen velmi malo, musim si o tom vic precist, takze se omlouvam, je-li to strohe. Kazdopadne jsem za posledni tri noci vykouril tolik hasise, ze jsem nemel k transu daleko:-) Spat jsem sel vzdy k ranu, protoze jsem mel skveleho pruvodce, japonskeho fotografa, ktery foti pro National Geographic, ktery me protahl skutecnym "undergroundem". Jak vsichni vite, cigarety absolutne nesnasim, takze pro me bylo zdesenim, ze jsem musel kourit hasis:-) Ja, kterej neumi ubalit jointa:-) Komicke jeste bylo, kdyz japik, ktery mluvil urdsky, rekl jednomu "babadzi" (tesi se ve velke ucte a vaznosti), ze nekourim...jenom "special cigarety", cimz jsem sklidil salvu smichu a obdivneho poplacavani po zadech a kolovane hasisacke cigarety smerovaly zahy vsechny ke mne. Vzpamatovavam se z toho do ted..., ackoli, za ty fotky a hudbu to stalo...Pouzivaji se zejmena bubny, ktere vas roztanci, i kdyz nechcete, podlaha duni, mrazi vas v zadech a do toho hasis...vse je v pohybu a vy mate pocit, ze skrze tanecniky a vas prochazi vesmir...kdyz jeste pominu silenou jizdu nocnim mestem v rikse, kdy jsme byli malem vejpul, kdyby ridic nemel dobry reflexy, byl to fakt zazitek na kterej se nezapomina.
No, a co napsat k druhe casti fotek, ktere vas budou jiste sokovat, protoze ja sam jsem byl pri foceni dost ztuhly:-) Islam se deli na mnoho skupin vericich, z nichz nejvetsi tvori Sunnite a Siite. Siite se vyznacuji pro nas nepochopitelnym sebeobetovanim a mucednictvim, obetovat svoji krev Allahovi povazuji za nejvetsi obet a o velkych svatcich se verejne bicuji. Nahodou jsem se toho stal svedkem v Lahore a byl jsem zprvu naprosto zkoprnely, kdyz na vas zacne strikat krev z cloveka nebo ditete, ktere se bije do krve, opravdu vas to nenecha klidnym. Navic foceni nemaji moc radi, takze byt v tisicihlavem davu, ktery je fascinovan a manipulovan morbidni podivanou, neni nic prijemneho. Proto skutecne zvazte, chcete-li to videt.
Nyni uz odpocivame v Amritsaru v Indii. Pokud ty obrazky prezijete, zase se ozvem:-)

Pohlti Kalashe islam?

2. října 2007 v 11:51 | Rosta
Ackoli jsme ted v Lahore a ja pilne fotim policisty, kteri se pripravuji na demonstrace proti nenavidenemu Musharafovi, je treba, abychom vam trochu priblizili Kalashe a jejich kulturu, protoze jsou magicti, skutecne jsme byli uchvaceni jejich pohostinnosti i krasou. Jsou krasni, hrdi a stoji proti islamizaci, ktera jim hrozi nejen kvuli jejich zvyklostem, ale i kvuli tomu, ze je muslimove nemaji radi. Pry jsou spinavi... skutecnost je vsak jina, jejich tradice mohou ortodoxnim muslimum a netolerantnim lidem pripadat podivne, ale me to hrozne tahlo do Chitralu a do jejich udoli, a tak jsem Lenu presvedcil, abychom sem jeli.
Z Chitralu jsme vyjeli busikem do male vesnice Ayun, kde jsme meli chytnout dzipaka, ktery by nas vyvezl nahoru, vzhledem k tomu, ze jsem skrblik, odmitl jsem premrstenou cenu zhruba o 20 korun a kdyz nechtel slevit, sli jsme nahoru pesky. Ne, ze by to bylo bez protestu... Asi za hodku a pul, no mozna za dve, jsme dosli k policejni stanici, kde jsme vyfasli 200 rupek za osobu, pry zvlastni vstupne do udoli, ktere nakonec dostanou ve forme podpory Kalashove. Dejme tomu... Kalashove se lisi od muslimu na prvni pohled, zejmena zeny. Nosi nadherne kroje a celenky, ktere je zdobi uz na dalku a navic jsou skutecne puvabne...takze panove, damy mi sexistickou narazku snad prominou, je skutecne na co koukat. Uctivaji cely pantheon bohu, jejich saman slysi hlasy duchu, maji spoustu zajimavych zvyku a tradic, ale rozhodl jsem se, ze vas tim nebudeme unavovat, zkuste pro tentokrat google. Mozna vic nez kdy jindy budou tentokrat hovorit vic nase fotky, takze pokud chcete, juknete na to:-)