Welcome to Pakistan!

21. srpna 2007 v 11:07 | Rosta
V Bamu se nam rano vubec nechtelo vstavat, takze jsme se taxikem na benzinku, kde stavej otobusy do Zahedanu, vydali az v poledne, coz je uplna blbost, protoze je rovnych 49 stupnu, kdybyste nam nahodou chteli psat, ze je v Cechach vedro. Prestoze mel jet bus kazdou hodinu, tak jsme tam zustali trcet temer tri hodky a dohadovali se s taxikari o cene. Je to zvlastni, ale mistni vam casto nereknou cenu, kterou plati domorodci a snazej se vas utvrdit, ze otobus nejede, nebo uz ujel, pripadne vam reknou cenu, ktera je minimalne dvojnasobna. Statecne jsme vytrvali a smlouvali. Chteli jsme byt v Zahedanu jeste za svetla, nijak jsme se v nocnim prihranicnim paserackem meste pohybovat nechteli, coz by ovsem znamenalo, ze vezmem taxik. Nojo, jenze ti chlapci vypadali tak slizounsky, ze to neslo. Sice puvodni cenu 500 000 rialu jsme stahli na 150 000 za auto, ale stejne se nam to ve ctyrech (Christopher a Hadrian jeli s nami) zdalo moc a taxichlapci si nakonec dali po drzce, kdyz prijel prvni autobus, ktery jsme take odmitli, protoze misto spravnych 20 000 rialu chteli dvojnasobek a jeste bychom museli sedet na zemi, protoze sedadla uz nebyla. Muze se vam to zdat kravina, hadat se o dva dolary na hlavu, ale jde o princip. Nastesti jsme natrefili na chlapka, ktery rikal, ze jede jeste jeden a zaujalo ho, s jakou vervou jsme trvali na cene pro domorodce, takze pockal s nama na druhej, kam jsme se v pohode vesli, klimoska prijemne chladila a ridic si rekl o 20 000 rialu, pohodlne jsme se usadili a byli na sebe nesmirne pysni! Z chlapka se cestou vyklubal prijemny spolecnik, iransky disident, ktery za sve nazory sedel a jeho rodina ma zakazano z Iranu vycestovat. Kdyz nas posleze pozval domu, nase nadseni neznalo mezi. A tak nas vecer odvezli jeho kamosi domu, kde jsme si lehli na koberce, pili Zam Zam colu a jedli kebab, klabosili o vsem moznem a spat sli az k ranu. V poledne (driv to fakt neslo), nas hodil taxikem na kraj mesta, kde jsme si vzali taxik, za posledni prachy koupili nejake jidlo a sbohem Irane! Na pakistanskou hranici jsme absolvovali nekolik povinnych policejnich kontrol a za hodku uz jsme videli prvni pakistanskou skladku. Meli jsme trochu strach z prutahu, ale prechod do Pakose probehl hladce, vycenzovali jsme nejake prachy s vekslaky a sedli na otobus, ktery uz nebyl Volvo, ale stara rachotina, sedadla jak je ale mistnim zvykem, stale zabalena v igelitu, bagly dali na strechu a tradaaa do Quetty. Vzhledem k tomu, ze jsme posunuli cas opet o hodinu a pul dopredu a cekalo nas cca 16 hodin jizdy pres poust, nebyli jsme nijak nadseni, kdyz nas chteli posadit na nejhorsi sedadla v busu, to jest dozadu, kde vam prdel neustale nadskakuje a hlavicka bimba o strop. Trval jsem ovsem na svem, takze jsme po delsich prutazich a dohadovani sedeli pohodlne vepredu, jen Christopher s Hadrianem to kapku podcenili, kdyz si sedadla nehlidali, a tak se nakonec moc nevyspali, ale kapka pouceni pro cestu do Indie, kam taky miri, neskodi. Cesta byla unavna, cedite prach mezi zuby, do toho ridic kvili klaksonem, ktery ma spravne na asijske pomery alespon tri melodie, vymol strida vymol, obcas se do toho nekdo vyblije (slabsi povahy mi odpusti), jen tem divokejm velbloudum, pardon, dromedarum, ktery na vas obcas zvedave zevlujou behem jizdy, je to jedno. Na prvni zastavce jsem vylezl na strechu, zjistil, ze Lenka ma opet otevreny batoh, coz me opet tradicne dost nasralo, takze jsem pomocnikovi ridice, ktery to mel na svedomi dal jasne najevo, ze mu dam nejdriv po tlame a pak zavolam policii, zvlast, kdyz jsme platili o 50 rupek vic nez mistnaci. Zdalo se, ze to pochopil a do Quetty byl klid. Nechapu, ale stestena opet zpusobila, ze batoh neotevrel uplne a mobil, lezici navrchu, nenasel. Ja jsem pak pro deti, ktere behem jizdy lezely na podlaze, sundal karimatku, takze jsme navazali prijemnej kontakt s cestujicimi, kteri se vraceli z poute do Maschadu. Pravidelne policejni kontroly byly uplne zbytecne, protoze sofer vzdycky na kazde zastavce vyndal z pozoruhodnych ukrytu v celem busu tu TV, tu kosile, tu hifivez, tu kdovico, ktere si nejaky kupec narval do pytlu a odjel. Nase pohledy na to mu nebyly moc prijemne, takze nas vzdycky vypakoval z busu jako ostatne i ridic do Zahedanu, ktery delal to same. Jinak jsme meli cestou jen 2x "motor problem", takze jsme se vzdycky uprostred pouste kochali pohledem na hvezdy a doufali, ze ridic pouzivajici "ruskuju techniku" mlatice do cehosi kladivem motor zase zpojizdni, coz s k nasi uleve podarilo. Mistni na to jsou zrejme zvykli, takze si jen v klidu protahli nohy. Cestoval s nami i nejaky Portugalec, ktery miri do Ciny, mel kratasy a vytahane tricko, jel tak pres cely Iran, coz je docela provokace, o respektovani nejakych zvyklosti u nej nemuze byt ani reci, proste vul, ktery se neumel chovat v cizim prostredi, proto se nam celkem ulevilo, kdyz jsme se ho rano v Quette, kam jsme dorazili vcera, zbavili. Pakistan je na prvni pohled mnohem prijemnejsi nez Iran. Jednak je tu o polovinu levneji, jednak lide jsou mnohem pohostinnejsi, milejsi a usmevavejsi nez Iranci. S focenim vetsinou nemaji potize, naopak se foti velmi radi, dokonce i policiste, kteri vam klidne nechaji potezkat svuj kalasnikov nebo kulomet. Premejslim, ze bych par automatu koupil do skoly, ve sboru by se mozna hodily i se slepejma patronama, jeste o tom budu uvazovat...no, treba bychom konecne nemeli problemy s kourenim na zachodech, co rikate kolegove? :-))
Zatim z Pakistanu nashle, asi se ted par dnu neozvem, s internetem je to tu docela bida, pripravuji kolekci fotografii s nazvem: Co uveze Ijacek?, tak se teste:-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva a Karel Eva a Karel | 25. srpna 2007 v 11:40 | Reagovat

Tak to jsme moc radi, ze jste se tam v poradku dostali! Nam uz se blizi streda a s ni odlet - teda doufam, protoze nam zacinaji strasit v hlave vsechny mozne komplikace z toho, ze nemame ten ruzovej papirek :-)

Damavand jsme nedali, 300m pod vrcholem zacalo snezit a krute foukat, tak jsme to otocili zpet. Ale urcite se vratime!

Cus bus!

2 Jitka Stehlikova Jitka Stehlikova | E-mail | 28. srpna 2007 v 11:46 | Reagovat

Mila Lenko a Rosto,

po cestovatelskem lete plnem prace pro joginy(Chorvatkso, Beskydy, Vysocina, Luhacovice), jsem se dostala vcera v noci zase k cetbe vasich zapisku z cest. protoze prave pisu reportaze do Medunky o Indii, jsem nejak vic s vami spojena, vnimam prach cest, horko, ten vecny natlak lidi kolem nejak na bilych vydelat, neco se o nich dozvedet... jste uzasni a provazim vas myslenkami na zdarny prubeh. Fotky jsou jen stripky, ale prinaseji cesrtvy zavan.

Lenko, vypsalal jsem prave nove kursy jogy, uz se hlasi lide,budes mi chybet. tesim se na psani o Indii, je to prece jen moje laska, a taky si oddychnu, ta zeme je bezpecnejsi nez ty, jimiz jste tak hladce prijeli. Buh vas dal ochranuj, objima te a zdravi oba Jitka, Isadora

3 Lenka a Rosta Lenka a Rosta | E-mail | 29. srpna 2007 v 15:28 | Reagovat

Zdravime vsechny z Peshawaru, bohuzel jsme se ted dyl nedostali na net a mame za sebou dva dny nepretrzite cesty, ale vezte, ze se porad mame dobre a jsme v pohode :) Jakmile najdeme nejake slusnejsi pripojeni, prilozime dalsi clanecek a snad i par fotek o tom, jak se nam zije v Pakistanu.

Dekujeme za vsechny vzkazy a maily a prejeme vsem, at se mate nejmin tak dobre, jako my...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama