Na strechach Isfahanu

11. srpna 2007 v 9:23 | Rosta
Isfahan ma jiste jedno z nejkrasnejsich namesti na svete: kvetiny, lavicky, bazarek a obchudky lemujici obrovske prostranstvi, po nem se prohaneji konska sprezeni... parada. To ovsem neni nic proti tomu, kdyz se zacne stmivat, obrovske kopule mesit pokryte nadhernou mozaikou zacnou menit barvu, mistni lide si rozprostrou sve piknikove nastroje, deti dovadeji s micem, proste idylka, kterou musite prozit, natoz aby se dala dobre popsat. Pres den je namesti na mistni pomery liduprazdne, ale kdyz se setmi, mate obcas i na tak obrovske plose problem projit a samozrejme budite nicim nezaslouzenou pozornost: Hellou! How are you? Where are you from? Welcome to Isfahan! atd. pokrikuji na vas bubaci v cernych habitech, deti i mistni mladez.
Najit v takovem rumraji misto, kam byste polozili stativ a v klidu exponovali, je docela problem. Francois se Sabine, ktere jsme v Esfahanu opet vyhmatli, mi prezdivaji Rosta kalasnikov, protoze fotim casto rychlou spousti, coz je vyhodne zejmena pri momentkach a portretech. A fotit takovou krasu je parada! Valime se na travnicku jeste s nasim ruskym pritelem Andrejem z Moskvy, kteremu my na oplatku rikame Speedy, protoze furt nekam specha a beha, a jeste s jednim frantikem, Olivierem. Ja odejdu poflakovat po namesti, kde zkousim chvili fotit, coz je zhola nemozne, protoze u toho nemam klid, takze celkem nastvane udelam par fotek a vratim se k nasemu lezeni, kde mezitim kluci hraji s detmi fotbalek a Lenka se Sabine tlachaj neco francouzsky.
Rozvalim se a jak tak koukam na strechy mistniho bazarku, rikam si, ze by bylo fakt skvely vylezt nahoru a fotit tam, jen to tak prohodim ke klukum, myslej si samozrejme, ze jsem se zcvokl, ale je to silnejsi nez ja. Nejdriv jsem si myslel, ze pozadam nekoho z mistnich, aby me tam vzal, ale najit nekoho, kdo mluvi anglicky, je celkem problem a tak, kdyz po chvilce hledani najdu v bocni ulicce zebrik z lesenarskych trubek, ktery vede smerem vzhuru, prohodim neco k mistnimu fesakovi, ktery tam neco kuti a lezu nahoru. Fotak hodim pres rameno, stativ bez pouzdra drzim krecovite v ruce a sunu se pomalu, ale slibne nahoru. Zebrik je opren o kejvajici se cihly, ale na strechu se vyskrabu celkem v pohode, najdu rozpadajici se schody, dalsi schudky....aaaa, pozor, dalsi nebezpecne vyhlizejici veci, ktere bych mohl shodit dolu, ale nakonec stojim na strese, tesne pod kupoli mesity a citim se jako king! Parrrraaaaaada! Neuveritelny pohled, mam cely Isfahan na dlani, dotykam se mozaiky mesity sejka Lotfollaha a mrazi me z te nadhery po zadech. Jsem z toho uplne paf a neudelam ani jednu fotku, jak jsem z toho hotovej.
Po asi 15 minutach sebehnu zpatky dolu a nabidnu klukum, jestli nechteji jit se mnou. Nebylo tezke je presvedcit, aby se sbalili. A tak se 2 Francouzi, jeden Rus a jeden Cech vydali znovu po zebricku nahoru. Meli jsme jen fotaky a ja stativ, coz se pozdeji ukazalo jako dobry napad, i kdyz jsem musel presvedcit Oliviera, aby batoh nechal dole. Tusil jsem, ze skupina ctyr lidi (holky zustaly dole) neunikne asi pozornosti, ale v tu chvili mi to bylo celkem jedno, naopak jsem kluky presvedcoval, ze zadnej pruser z toho nebude:-).
Na strese byly umisteny reflektory, ktere byly namireny na mesitu, takze nase siluety byly dole nadherne videt, coz bylo dobre pro Sabine a Lenku, uz mene pro nas. Zatim jsme ale fotili jak o zivot a pobihali skrceni, v blazene nalhavane iluzi, ze nas nikdo nevidi. Prochazeli jsme se po strese bazaru, fotili lidi i mesity a bylo nam nadherne. Kdyz jsme byli skrceni zrovna v jedne prohlubni, zahledli jsme siluety postav pobliz naseho zebricku, ale kluci se zatim nechali presvedcit, ze to jsou deti. Objektivem jsem ale videl, ze to jsou vojaci, s kalasnikovy pres rameno, coz nebylo zrovna v nasem planu. Protoze jsme od nich byli asi 100 metru daleko, a reflektory je oslnovaly, nemohli nas videt, ale vedeli jsme, ze je pruser. Presvedcoval jsem kluky, ze pujdeme na druhou stranu, protoze cest dolu musi byt urcite vice, ale pak jsme to zavrhli a naopak se rozbehli cestou zpatky. Vojaci jako kdyby zmizeli. Sesli jsme po nejakych schudkach do prvniho podlazi, nicmene 11 metru neskocite... nastesti jsme po chvilce hledani (behem nehoz jsem nasel jeste spoustu uzasnejch vyhledu k foceni) nasli nejake oprene kmeny o zed, po kterych jsme sklouzli dolu do hrozneho sajrajtu, zrejme nejakeho staveniste, jenze ouha, vsude byla zed. No, pote, co jsme tam tak chvilku bloudili, se nad nami ozvaly neprijemne hlasy vojaku. Stujte! Kdyz na vas miri tri vojaci se samopaly, kdo by se nezastavil. Spatnou anglictinou se zeptal, odkud jsme, mezitim ovsem Andrej zvolal smerem k nemu: Where are you from? coz byla docela provokace, nicmene jsme kazdy rekli: Francouz, Francouz, Rus, Cech. No, k popukani.... Vojak zrejme usoudil, ze mezinarodni banda turistu jsou pekna hovada, kdyz lezou v noci na strechu, nicmene to asi teroristi nebudou (pozdeji jsme se dozvedeli, ze je to prisne zakazano, je k tomu potreba specialni permit a bez nej si to netroufnou ani mistni), lezt k nam dolu se mu evidentne nechtelo, a tak jen houkl, at vypadnem. Jak radi jsme prelezli pres zed do ulice, kde jsme vystrasili par bubaku....
Holky nam pak rekly, ze z druhe strany k nam mirili dalsi vojaci, takze jsme meli fakt kliku, a taky ze jsme celou dobu byli videt uplne nadherne, no jo, ale odolejte pokuseni....:-) Takze misto vezenske stravy jsme meli peknej gabl, Olivier tak tak stihl letadlo do Teheranu a ja se cely zbytek vecera rozplyval nad krasnymi ulovky, ktere hned tak nekdo nema....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Agnes Agnes | E-mail | 11. srpna 2007 v 12:05 | Reagovat

Zdravim, aktualne z trosku ubrecenych Cech. Po tech suchach je to prijemna zmena. Tuhle sem v metru cetla ze uz se prodava burcal tak by me zajimalo jak je to tam daleko. Znaj jiny napoje nez caj (predpokladam ze cerny, zeleny...) Pamatuju na vas, at se vam dari. Anezka

2 Eva Eva | 16. srpna 2007 v 20:57 | Reagovat

Vy jste teda cisla! Ale ani me to neprekvapuje.. :-) My dneska koncime v Esfahanu (a mame taky vyfocene cele mesto z krasneho vyhledu z Veze ticha) a jedeme mrznout na Damavand. Mejte se fajn!

Jo a dik za tip na dobry hotel, bydlime tam, i kdyz teda dalo dost prace ho najit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama