Iran: hranice - Tabriz - Zanjan - Teheran - Isfahan

7. srpna 2007 v 20:04 | Lenka
Zdravime z Iranu!
S internetem to tu bohuzel neni tak slavne jako v Turecku, a tak jsme se s prvnimi zpravami trosku zdrzeli. Trosku nam ted pripada, ze se ani nic moc nedeje, porad jenom nekde cestujeme, nikomu nerozumime, porad na nas nekdo pokrikuje: "hello, how are you, where come from", ale tim znalost anglictiny u vetsiny lidi konci. Zkratka a dobre, zejmena tady v Esfahanu je to moooc dobra priprava na Pakistan a Indii. Tak snad vas to nebude moc nudit. A kde jsme skoncili minule? Aha, na hranicich...
Satek jsem si preventivne uvazala jeste nez jsem nastoupila do minibusu, ktery nas za par supu dovezl primo na hranice. Turci nam zamavali, poprali nam stastnou cestu v Iranu (trochu s ironickym usmevem, rekla bych), popojeli jsme asi 500 m dalsim mikrobusem (jaka votrava porad nakladat a zase vykladat batohy, jako kdyby nas ten pulkilometr pesky mel zabit) a uz stojime pred zeleznou branou, nad niz se neskutecne vyjimaji dva obrovske plakaty otcu islamskeho statu, Chomejniho a Chameneiho (jestli se to cesky pise jinak, tak se omlouvam). Smejeme se tomu, ale brzy nas to prejde, protoze tihle dva chlapci shlizeji na vsechno snad z kazdeho rohu, nemluve pak o interierech bank, nadrazi a uradu... Na hranicich potkavame nase dva francouzske kamose cestujici s kachnou (Francois a Sabine, s nimiz jsme se seznamili v Kappadokii na navsteve u blazniveho Mustafy, jehoz zivotni zalibou je hosteni turistu ve svem podzemnim dome). Bohuzel meli jeste nejake papirovani, tak jsme se domluvili, ze se s nimi urcite potkame dal cestou, a vyrazili smerem za hranice. Trochu bychom nevedeli co a jak, ale nastesti se nas uz v mikrobusu ujala iranska rodina. Poradili nam na hranicich, pockali, nez jsme dostali razitka (oni meli vsechno vyrizene samozrejme mnohem rychleji), nalozili nas do dalsiho mikrobusu a pak do taxiku. Bydli v Maku, nejblizsim prihranicnim meste, odkud je nadherny vyhled na Ararat (souhlasime s Michalkou, ze mnohem dramatictejsi, nez z turecke strany hranic), ale bohuzel se nam ho nepodarilo vyfotit, protoze jsme z taxiku pokracovali rovnou do obyvaku. Pekne jsme se nadlabli a v 5 hodin nas nalozili do autobusu smer Tabriz.
V Tabrizu nas bus vyhodil na nejake krizovatce (rozhodne ne na autobusaku), odkud jsme nakonec vzali taxika (po dlouhem smlouvani o cene a vysvetlovani, ze chceme opravdu jet tam, kam rikame, a ne do hotelu, kam nas chtel ridic dovezt, aby dostal provizi), a za chvili jsme vystupovali na kruhaku, kde zacina ulice plna hotelu. Jeste nez se stihneme zacit citit osamele uprostred ciziho mesta (uz byla tma jako v pytli), ozve se tuuutuu a vedle nas parkuje kachna nasich francouzskych kamosu. Pocitali jsme s tim, za se potkame, ale takhle brzy... proste super! Domluvili jsme se, ze hotel domluvime spolecne, budeme mit lepsi vyjednavaci pozici. A vubec jsme radi, protoze Francois je peknej sasula a porad nas vyborne bavi. Ovsem z tohohle duvodu se na nej lepi iranci a porad ho (a nas s nim) nekam zvou. Jeste jsme nemeli domluveny hotel a uz jsme meli od mistnich pozvani na veceri nasledujici vecer! Vecere byla fajn, v mistni proslavene pizzerii (v kazde pizze musi byt nejmin pul kila mistniho tocenaku, ale jinak docela dobrota), jen pak uz nam vsem lezlo jidlo nosem i usima. Seznamili jsme se celymi s rodinami obou chlapku, ktere jsme predchozi vecer potkali (jeden je majitelem tovarny na plasty, druhy inzenyr agronom), vypili litry caje, prosli se v El-Goli parku a vecer se sotva doplazili do postele.
Mensi odbocka: Iranci miluji piknikovani. Staci jim k tomu kousek travy (klidne uprostred kruhoveho objezdu) a uz rozkladaji dekovite koberce, vytahuji termosky s cajem a ruzne mnaminky. Park El-Goli je obrovsky (s jezirkem uprostred, na nemz je mozne si pujcit slapadlo), ale presto tu neni kam slapnout. Vsude rozlozene koberce (pripadne postavene stany, zrejme pro zeny, aby si mohly udelat pohodli a nikdo je pritom neokukoval), po cestickach pluji davy jak na Vaclavaku, tu a tam nekdo posloucha radio na plny pecky... proste Babylon. Jak v tomhle muzou relaxovat, jsme doted uplne nepochopili. Ale to neva - jiny kraj, jiny mrav...
Dalsi den den jsme spolu se Sabine a Francoisem jeli na vylet do Kandovanu, coz je takova mala vesnice s domy vykutanymi ve vapencovych homolich, jako v turecke Kappadokii (coz mi mimochodem pripomina, ze fotky z Kappadokie na blogu asi hned tak nebudou, protoze se nam je podarilo vypalit na DVD, jenze od te doby nikde dvd-romku nemeli, a tak jsme si je jeste ani poradne neprohlidli). V Kandovanu jsme potkali jeste Rusa Andreje, kteremu jsme zacali prezdivat Speedy, protoze nas vecer tak prohnal po Tabrizu, ze jsme z toho byli uplne vedle. Nastesti se druhy den zklidnil, takze jsme ho uplne nezavrhli a jestli vsechno dobre dopadne, potkame se brzy tady v Isfahanu. V Kandovanu jsme meli jeste jeden neskutecny zazitek, ktery se asi dlouho nebude opakovat: pekne jsme zmokli. Jesteze jsme se stihli schovat do cajovny, jinak bychom byli promoceni skrznaskrz.
Nasledujici dopoledne jsme se jeste mrkli na Modrou mesitu v Tabrizu, kratce pokecali s Evou a Karlem, nasimi znamymi z Dogubayazitu, ktere jsme u mesity potkali, a prichystali se na cestu do Zanjanu.
Bus do Zanjanu, na nejz nas posadil jeden dobry chlapik, bez nejz bychom nadrazi hledali asi do soudneho dne, vypadal neskutecne luxusne. Dostali jsme na bagly visacky s cislem (tady vec naprosto nevidana), a tak jsme si spokojene schrupli. Jake ovsem bylo nase prekvapeni, kdyz jsme vystupovali a zjistili jsme, ze nam bagly nekdo vysypal, cele prosmejdil a zase veci nahazel zpatky! Vzpomnela jsem si, ze me prekvapilo, ze uprostred odpoledne lezl jeden ridic dovnitr spat - takze nakonec o spani zas az tak neslo, zejo. Vyskladali jsme vsechny veci a zjistili, ze chybi jeden svycarak - ten nejnovejsi a obzvlast luxusni (podle Rosti za 150 dolaru). Byli jsme opravdu nastvani, ze si neco takoveho vubec dovoli (v Iranu jsme neco takoveho opravdu necekali), ztropili jsme skandal a zavolali policii. Meli jsme sice super stesti, ze nenasel zadne penize (meli jsme tam rezervu 700 USD, druhe pasy a asi dva miliony rialu - dalsich asi 200 USD), protoze byly az na dne dobre schovane, ale stejne. Na stanici jsme pak znovu vsechno prohlidli, nuz nenasli, a tak nakonec vrchni policajt rozhodl, ze nam musi dopravni spolecnost cenu toho noze zaplatit, a chlapek, ktery nam hrabal v baglech, pujde na chvilku do chladku. Po dvou dnech jsme ale nuz nasli zapadly v jedne bocni kapse, takze nam bylo supertrapne, ze jsme si takhle zvysili budget o 150 dolaru a na chlapka jsme zavolali policii. Ale nakonec jsme si rikali, ze stejne dobre mu tak, protoze na nase batohy nemel vubec sahat, a ze kdyby v nich neco nasel, nezinyroval by se to vzit. Byla to hodne neprijemna zkusenost, ale pouceni pro priste: do batohu uz radsi nic nedavat, ale v kazdem pripade policie je akcni, kdyby nam cokoliv kdokoliv udelal, budou na nasi strane a delat maximum, aby vsechno vyresili co nejdriv a k nasi spokojenosti. Bohuzel jsme celou touhle historkou ztratili pul dne, a tak jsme se rozhodli zustat v Zanjanu o den dele a dal cestovat vlakem (doporuceno policii jako nejbezpecnejsi zpusob dopravy). Oboji se nakonec ukazalo jako dobry tah - meli jsme cas na celodenni vylet na Takht-e-Soleiman (Salamounuv trun, trosky starobyle pevnosti zapsane v Unesco) a blizky Zendan-e-Sulejman (Salamounovo vezeni, kopec na jehoz vrcholu je obrovska propast-krater) a vecer nas v Zanjanu neplanovane dojeli Francois se Sabinou. Byli jsme radi, ze si zas spolecne uzijeme srandicky. Taky jsme si koupili listky na nasledujici odpoledne - tri hodiny vlakem do Teheranu. V cene dvou listku druhe tridy (cca 3 USD) byla voda a susenky a jizda v polstrovanem kupatku pro sest. Kam se hrabou ceske drahy...
V Teheranu jsme byli rozhodnuti stravit jen jeden den a jednu noc. Vzhledem k tomu, ze jsme prijeli na nadrazi v 10 vecer, bylo docela dobrodruzo najit nejaky levnejsi hotel. Andrej nas par dni zpatky vystrasil, ze v Teheranu se nesezene levny hotel - on usmlouval pokoj za 40 USD a pry to byla lace... Moc se nam to nezdalo, tak jsme se snazili najit levnejsi a nakonec Rosta usmlouval jeden za 25 (nas zatim bezkonkurencne nejdrazsi hotel v Iranu), ale s luxusni koupelnou a klimatizaci, ze ktere mam pekny kasel. No nic, neni to smrtelne, zejo. Rano jsme hned zabalili a mastili zpatky na nadrazi, koupit listky na nocni vlak do Isfahanu. Nejdriv to vypadalo, ze je beznadejne vyprodano, ale nakonec nam dali - dve lehatka v prvni tride. Az na tu klimatizaci proste parada... Pres den jsme se prosli na bazaru (uz jsme videli mnohem hezci, i kdyz s min luxusnim zbozim), navstivili muzeum klenotu v trezorech centralni banky (neuveritelna nadhera! bohuzel se tam nesmi fotit, takze se budete muset kazdy prijet podivat, ale stalo to za to - ceske korunovacni klenoty jsou v porovnani s mistnimi poklady chudouckymi bratricky) a golestanske muzeum s mramorovym trunem v zrcatkove sini, jejiz jedna stena byla uplne otevrena do parku - v parku se konaly audience a prichozim musel pripadat sah jako buh, obklopeny svetlem odrazenym v zrcadlech. Neco neuveritelneho. Jinak se nam Teheran moc nelibil (obzvlast nam zkazila naladu nabozenska policie, zenska v cadoru proste nacpala do auta holcinu, ktera mela o trosku kratsi a vypasovanejsi saty pres kalhoty, nez je tu bezne zvykem), ale ty poklady fakt staly za to a jsme radi, ze jsme se rozhodli Teheran nevynechat.
Vecer jsme pak nasedli do vlaku a rano se probudili na predmesti Isfahanu. V hotelu jsme (opet neplanovane) potkali Francoise a Sabinu, tak si ted spolecne uzivame a nasavame atmosferu. Bohuzel jsme se ale shodli, ze je tu docela draho a mistni lidi jsou oproti jinym mestum dost protivni (mozna uz maji turistu plne zuby, cestuje sem hodne zajezdu, a tak se prizpusobili - v mistnim propagacnim materialu se pise, ze se omlouvaji, ze neni vsechno tak, jak by si turisti predstavovali, ale ze se budou snazit ze vsech sil, aby se co nejdriv Isfahan stal centrem s plnohodnotnym turistickym zazemim. No nazdar. Jesteze jsme tu ted a ne za par let...).
Za chvilku mame srazik se dvema Cechy, kteri jedou priblizne stejnou trasu, jako my, ale maji jen pul roku casu a specializuji se, na rozdil od nas, na hory. Tak jsme zvedavi, co uz videli a co maji v planu...
Mejte se pekne a prilezitostne nam pls do mailu hodte nejake info, co se deje doma i ve svete (hlavne v Pakistanu), nefunguji tu zadne infoservery (ani ceske ani jine, proste cenzura), a tak jsme uplne mimo. No a na fotky budte trpelivi, snad budou v nejblizsich dnech...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 HoKa HoKa | Web | 9. srpna 2007 v 20:17 | Reagovat

Ahoj, nahodou jsem narazil na Vase stranky a zavidim. My asi vyrazime do Asie na 9 mesicu v dubnu. Pokud pojedete do Laosu urcite nevynechejte gibbons experience v Huay Xai. Jestli budete mit nejake dotazy - napiste mi na hoka76(zavinac)centrum.cz. Myslim, ze JV Asii mam docela projetou. Viz muj web

Hodne stesti, Honza

2 Lenka Lenka | E-mail | 10. srpna 2007 v 12:15 | Reagovat

Ahoj, tak fotky bohuzel hned tak nebudou (a je to skoda, protoze jsou exkluzivni). Sice se nam podarilo najit internetovou kavarnu, ktera ma rychle kompy a pristup na zahranicni infoservery, ale zas odtud nejdou nahrat fotky na blog:(

Takze kdo si pocka, ten se docka... Ale zato ma Rosta bezva zazitek :)

Mejte se blaze.

3 Milos Milos | E-mail | 10. srpna 2007 v 17:22 | Reagovat

Ahoj Lenko a Rosto,

tak jsme se vratili z Gasherbrumu. Bohuzel pocasi nepralo a otaceli jsme v poslednim campu na G I v 7030 mnm. Ale na rozdil od 3 nemcu a jednoho cecha z druhe expedice jsme se vratili zivi a zdravi...

Jinak Pakosi jsou fakt hnupove, nechapu, jak muzou vlastnit atomovku...

Uzivejte velkych prazdnin a at se vam dari!!!

Insalah

Milos

4 Daniela Z. Daniela Z. | 10. srpna 2007 v 20:23 | Reagovat

Ahojky Leni a Rosto,

moc Vas oba zdravim na cestach a preju jen pekne zazitky:-) Leni, vzpominame na Tebe na joze a tesime se, az budes zas mezi nami... styska se nam. Bohuzel v praci mame Vase stranky vedene jako porno stranky:-) cili nepristupne, tak jsem se jen diky kamaradovi konecne o Vas docetla vic. Mate hezke fotecky, vypada to, ze se vam tam libi. Tesim se na dalsi. Mejte se krasne a uzivejte obrovske prazdniny.

Zdravi Daniela

5 Milos Milos | E-mail | 12. srpna 2007 v 10:56 | Reagovat

Jen maly dotaz. Prijde mi hodne, hodne trapne to co jste udelali s tim nozem a penezma. POkud jste ten nuz nasli, tak by Vas Vase svedomi a soudnost mela donutit jit na policii, rict ze nuz vam NEBYL ukraden, vratit 150 USD. Nevim, jak k tomu prijde ten ridic, ktery byl obvinen z kradeze Vaseho noze? A vychloubat se s tim na blogu me opravdu prijde supertrapny. Zkuste se na chvilku vzit do role toho ridice. Treba kvuli vam prisle o praci? Trosku me to prijde jako cechackovska malost. Jeste poznamka, pokud by sel po penezich, tak 2 000 000 rialu nemuze ve vasich krosnach nenajit na to je to prilis slusny paklik penez.

6 Rosta Rosta | 14. srpna 2007 v 19:41 | Reagovat

Mily Milosi,

nevim, jestli jsi cetl pozorne, my se tim opravdu nevychloubame. Pokud jsi  byl nekdy v Asii, vis, ze jakykoli cizinec je potencionalnim tercem ke kradezi. Vybalovani a prebalovani batohu na ulici za soumraku a po unavne jizde busem neni rozhodne moment, ktery bych Ti pral zazit, dohadovani, krik, rvani a posklebky lidi na ulici. Batoh mas vzhuru nohama a to, ze nase penize nenasel, protoze byly dobre schovane, povazujeme za maly zazrak. Jiste ti prijde odporne, jak jsme se zachovali, kdyz jsme na nuz prisli po dvoudenni ceste, nicmene my povazujeme po mnoha ztracenych hodinach na ulici, na policii atd. za silene stravit dalsi hodiny vyhledavanim spolecnosti, vysvetlovanim atd. Navic si myslime, ze na nase batohy nemel opravdu nikdo co sahat a jedine "prebalene" byly pouze nase, vsechna zavazadla Irancu byla v poradku.

Jinak nemame potrebu k tomu co dodavat.

7 Colek Colek | 15. srpna 2007 v 15:12 | Reagovat

Ahoj Virgo a Lenko,

je to super,takove dobrodruzstvi...fotky jsou moooc pekny.Drzim palce,at vse klape,tak jak ma...

8 Speedy Speedy | 20. srpna 2007 v 15:34 | Reagovat

Ahoj Rosťo a Lenko

Chtěla jsem se zeptat na ty kuřátka jak je barví ještě ve vejci nebo až když se vylíhnou?Tedy v Habrech máme slepičárnu (tam jsem dříve bydlela myslím v Habrech)ale barevné kuřátka tam nejsou někdy jen třínohé nebo dvojhlavé.Tak by mě to docela zajímalo.  Dík za odpověď

9 Rosta Rosta | 21. srpna 2007 v 8:04 | Reagovat

Tak to fakt nevime, mozna si kuratka hrajou po vylihnuti paintball:-)

10 MČ3.A MČ3.A | E-mail | 6. září 2007 v 9:50 | Reagovat

Zdravíme, závidíme jak si užíváš. Koukej hodně fotit a sepisuj zážitky. Prokopka a MČ3.A

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama