Pézetkám a přátelům:-)

5. července 2007 v 7:35 | Rosta
Ten, kdo málo píše, nikdy nepochopí, jak je obtížné začít psát na čistý list. Když opravuji písemky a piji u toho sklenku portského, myslím na má pézetka (PZ, jak láskyplně říkám mým studentům) a znovu a znovu se podivuji nad tím, že zase napsali v přísudku měkké i, když podmětem jsou děti. Při literatuře mi zase vypadává zbytek vlasů, když se dozvídám, že "Mohamed byl Žid a Korán napsali v Indii". To nemluvím o "omilech" a "prynceznách"... Ale nezabývejme se maličkostmi:-) Rozdal jsem vysvědčení, pochválil, pokáral, povzdechl...rozpustil...
Pokud bych měl komukoli vysvětlit, proč roční cestování po Asii vyměním za čas strávený ve škole, vypůjčil bych si tato slova: "If we perceive an event as stressful, difficult, or painful, then it will be. If we tell ourselves that what we are experiencing is exciting, an opportunity, or fun, then it will be."
Po čtyři roky jsem nepřetržitě žil školou a vším, co s tím souvisí. Většinu svého "volného času", pokud jsem nějaký měl, jsem přemýšlel, jak vytvořit hodinu, která by studenty bavila, jakou výstavu, film, či knihu, která právě vyšla, by měli zhlédnout, na jaké školení jít, abych se posunul dál...na cestě. Jsou to stovky, ba tisíce hodin, kdy jsem myslel jen na školu. Kamarádi mě měli za magora, někteří si to o mně ostatně myslí stále, viď Majdo.-) Přesto to nepovažuji za promarněný čas, protože mě to baví. Necítím se vyhořelý ani okoralý:-) Ale pravdou je, že se mi učení začalo stávat rutinou, což je první krok do prázdnoty. Když nad tím přemýšlím, ta roční cesta si mě vybrala sama, ne já ji. Začalo mi tak nějak vadit, že řada studentů se nedívá, protože by mohla vidět, neposlouchá, protože by mohla slyšet, nepřemýšlí, protože by se mohli něco naučit, nerozhoduje se, protože by se mohli rozhodnout špatně... Tahle cesta je vlastně i pro ně: když vám, pézetka, říkám, že největší objev ze všeho je (sen každého učitele), že musíte přemýšlet, je to vlastně to nejdůležitější, co vás můžu naučit.
Já se teď jedu učit, což je paradoxní, na rok si vyměním se studenty roli, hádám, den má 86 400 vteřin, kolik okamžiků v něm prožijete vy?
Neodvažuji se přemýšlet nad tím, kolik je to okamžiků v roce, každopádně to bude jízda.
Jo, a vy, co zůstáváte doma, nezapomeňte, že čas letí, ale vy jste piloti a "neříkejte, že nemáte dost času, máte k dispozici úplně stejně hodin denně, kolik měl Michelangelo, Kryštof Kolumbus, T.A. Edison, Albert Einstein nebo Winston Churchill." /Brown H. Jackson/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pezetka N1.A Pezetka N1.A | Web | 5. července 2007 v 14:08 | Reagovat

Ahoj Rosťo

Přejeme ti krásné cestování po Asii. A budeme se snažiti už vždy děti psati v přísudku tvrdé Y. Bude se nám stýskat po tobě. Nejvíce Rousič bude smutný asi těžko mu bude Justová říkat ,,Rousku neser.''  Moc děkujeme že si nás vzal na vodu bylo to tam super. Tak se koukej za rok v pořádku vrátit.

                                                                              Tvoje milovovaná Pezetka

2 Tak a maturu mam za sebou Tak a maturu mam za sebou | E-mail | Web | 8. července 2007 v 3:57 | Reagovat

Zdar rosto,

sice te v nasi tride moc lidi  rado nemelo, ale pro me si byl v urcitych ohledech ucitel, jak ma ucitel byt, nic nemuze byt taky  100%, ve vsem se najdou nejaky nedostatky.

Kazdopadne ti tvoji vysnenou cestu zavidim a uzij si to podle svych predstav.A nezapomen udelat mnogo cernobarevnych fotek

Tvuj pravopisneznajici Vladimir....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama