Pátek třináctého, to je ten velký den... a jedna historka asijského typu

10. července 2007 v 13:36 | Lenka
Hurá! Úředníci v Teheránu zaspali jen o jeden pracovní den, a tak nám vízum potvrdili v pondělí (neboli včera). Pasy si máme vyzvednout ve čtvrtek (trochu nechápeme, že nalepení kartičky nebo vypsání razítka trvá tak dlouho, ale budiž), pak rychle odhlásit pojištění, dobalit batůžky, osmažit řízky (musíme se na ten vegetariánský rok nějak nachystat), naposled se vyspat v útulném domácím pokojíčku a… v pátek třináctého ráno na Florenci nasednout do busu směr Sofie. Aspoň takový je náš plán. Ještě jsme v Evropě, tak snad by mohl vyjít…
Už jsme ale zažili i praktickou ukázku asijského úřadování - při vyzvedávání víz na pákistánské ambasádě. Zdejší konzulární úředník je opravdu moc milý a ochotný člověk, ale náturu asijského úředníka nezapře. (Trochu delší historka, kdo nemáte chuť na čtení, mrkněte na poslední odstavec).
Když jsem se na ambasádu vypravila poprvé, poradil mi, ať si nejdřív vyřídím ostatní víza, aby mi zbytečně neuplynula platnost toho pákistánského (3 měsíce od vystavení). Ráda jsem ho poslechla a dostavila se s žádostmi o tři týdny později. Pamatoval si mě, žádosti si vzal a domluvili jsme se na vyzvednutí ve středu před svátky. Když jsem ve středu dorazila, hned přiběhl s oběma pasy, vysvětlil mi, že v Pákistánu můžeme zůstat libovolný počet dní až do vypršení víza (zatímco obvykle dávají 30 dnů). Rozloučili jsme se a já jsem, celá nadšená, jaká to byla pohoda, vyrazila tramvají na metro. Když jsem se usadila, vzpomněla jsem si, že bych mohla pro jistotu zkontrolovat ještě všechna čísla uvedená na vízech (pořád mám panickou hrůzu z toho, že se někde přepíšu v čísle a bude z toho průšvih, a tak kontroluju i ostatní). No a, jak jinak, v čísle pasu na Rosťově vízu byla chyba.
(Malá poznámka na okraj: tahle chyba - jedna pětka nesmyslně navíc mezi jinými čísly - byla úplně stejná, jako jsem já udělala o měsíc dřív, když jsem poprvé vyplňovala formuláře s žádostí o vízum. První žádosti jsem na radu úředníka ale nikdy nepodala, chybu jsem doma v počítači hned opravila a nové žádosti jsem před podáním kontrolovala nejmíň stokrát…)
Hned jsem přesedla na tramvaj zpátky a pak začal ten správný trénink na Asii. Než úředník vůbec přisel, čekala jsem v čekárně-obýváku třičtvrtě hodiny. Pak se zatvářil vyděšeně, proč jsem tam zase zpátky, nechal si vysvětlit, co se stalo, vzal si pas a odešel. Za další třičtvrtěhodinku mi přišel pošeptat, že bohužel musí odejít, ale že pas mi za chvilku předá jeho šéf. Ostatním čekajícím, kteří teprve nesli žádosti, neřekl nic (jojo, byla jsem pěkně natvrdlá, že mi to hned nedocvaklo - jako kdybych snad nikdy nebyla v Asii; ostatní ho ještě neznali, tak se mohl tvářit, že s vízy nemá nic společného, takže na tom, že se uprostřed úředních hodin vypaří, není přece nic divného). Čekala jsem tedy dál další chvíli, až přišel vrátný a všem nám řekl, že úředník bohužel neúřaduje a ať přijdeme za hodinu. Zkoušela jsem historku o šéfovi, ale nechápavě na mě koukal, krčil rameny a pořád opakoval… I don't know, I don't know. Bylo mi ho líto, a tak jsem se na něj ani nerozčilovala, i když jsem za hodinu měla být někde úplně jinde. Za nic nemohl, žejo.Dala jsem si oběd na Petřinách (pizzerie Rimini, opravdu nedoporučuju, příšerná obsluha) a za hoďku jsem sjela zpátky na ambasádu. Vrátný už tam nebyl, ale otevřela mi sekretářka (příjemná Slovena), řekla mi, že v čekárně už zas někdo čeká, ale úředník se ještě nevrátil. Domluvily jsme se, že mu nechá vzkaz, že si Rosťův pas vyzvednu v pondělí, tak ať tu chybu opraví. Jen tak mezi řečí jsem zmínila, že doufám, že to bude nějaká úřední oprava nebo tak něco a koukám, jak sekretářka na papírek se vzkazem mastí …she needs a stamp on it… Tak jsem se podivila, proč to tam takhle píše, a ona že nedávno tu byl jeden pán, který měl ve vízu taky chybu, přijel s tím pasem kdoví odkud, úředník vzal propisku, chybu začmáral a pas strkal pánovi zpátky do ruky. Pán ho samozřejmě nechtěl převzít, že takhle začmárat si to mohl doma taky a nemusel se táhnout do Prahy, a že je to škandál.
Tak jsem byla ráda, že jsem nemlčela, a v pondělí jsem si mohla vyzvednout krásně opravené vízum s vzorným razítkem přes zabělenou chybu. Pěkně jsem si s milým úředníkem porozprávěla, říkal mi, že ho mrzí, že jsem tam musela pořád takhle chodit (ale ani slovo o tom, že si na mě vymyslel takovou habaďůru), že byl o svátcích v ZOO a taky jinde v Praze a že tu má misi na tři roky. Prostě bájo.
Poučení? Po stopadesáté potvrzeno, že jsou moc fajn, tam na východě. Jenom se naladit na ten jejich životní rytmus ;-) Ale to my dokážeme. Máme na to přece celý rok, žejo.
Tak se tu mějte a kdo stíháte, přijďte si dneska (úterý 10. července) v 19.30 do Zahradní restaurace Klamovka dát s námi poslední předodjezdové pivo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama