Kurdistan

31. července 2007 v 9:08 | Rosta
Vazeni priznivci, pratelickove, maminky, Sifu a spol., pezetka a mozni budouci donatori!
Omlouvam se, pokud jsem na nekoho zapomnel, poradi si prosim neberte moc osobne, znate me, kdyz pisu ja, moc se s tim neseru. Takze dneska vyrazime do Iranu...jo, kde jsme to skoncili, u jezera Van, v Tatvanu.
Ubytovani jsme zde sehnali uplne luxusni v hotelu King, ktery se ovsem prestavoval, byl cely nejaky navlhly, polovina bez strechy, nicmene za prijatelnych 14 babek, dost jsem smlouval...vlasy mi prosim pak netrhejte. Lene se to sice nejak moc nezdalo, zvlast, kdyz jsme tam byli jedinymi hosty, nicmene odkejvala to, pak mi ovsem trochu, no, kdyz jinak nedate, tak dost, nadavala. Domlouval jsem to totiz s nejakym malirem, ktery tam pracoval, mysleli jsme si, ze si to chlapci vezmou do kapsy a bude to v pohode, tak jsme to prilis neresili, pozdeji se ukazalo, ze si v prubehu prestavby hotelu mistni chasnici do hotelu vodili slecny, nojo, nebijte me, byl to tak trochu hodinovej hotel. Proto ty blby pohledy a narazky, ktere, ac jsme je nemuseli resit nasilim, byly dost neprijemne, hlavne kdyz pak chteli vic penez, my nevedeli, komu mame platit a anglicky chlapci nerozumeli, jak jiz spravne tusite, ani slovo. Proto jsme tam misto zamyslenych dvou noci prespali jenom jednu a rano si to namirili pres jezero Van. Lena v hotelu ovsem, jak uz se stava jejim dobrym zvykem, zapomnela lzici, no, ale budte bez starosti, dneska jsme v bufetu ukradli novou, Allah odpust. Zjistili jsme, ze pres jezero Van, ktere je misty hluboke pry az 400 metru, jezdi lodni doprava a vzhledem k tomu, ze Lena sbalıla v tatvanskem pristavu kapitana, ktery mel nasledujici den lod ridit, usoudili jsme, ze by zcela vyjimecne nebylo spatne vymenit otostop, jak stopovani rikaji mistni, za lod gigantickych rozmeru, jak muzete ostatne sami videt. Lod jede pres jezero 4 hodiny, slouzi vic pro nakladni prepravu nez pro lidi, vejde se tam temer 15 nakladnich vagonu, ale i to je podle kapitana malo, a tak dostanou od vlady pristi rok novou, vetsi mrchu, ktera povazte, sezere tech nakladnich vagonu kolem padesati. Jeji velikost ponechavam na vasi fantazii, kazdopadne, na te, kterou jsme pluli, muzete v klidu bruslit na in-lınech, navrhl jsem to kapitanovi jako zlepseni, ale jen se usmal a pozval nas na caj. Plavba byla velkolepa, jezernici, no, jak mam nazvat namorniky na obrovskem jezere? nas chteli temer utopit v caji, takze nam lezl temer usima, Lenka se blejskla v uzlovani a dokonce nas pustili i ke kormidlu. Kdyz ty obrovsky necky zacaly zatacet doprava, zas mi to vzali, a vite, jak me to bavilo? Ach jo. Kapitan popisoval vsechna hejblatka, predstavil nas posadce, lezli jsme v podstate vsude, kam nas napadlo, no parada! Jen skoda, ze to kormidlo mi sebrali celkem brzo... Nas kapitan tam byl hlavnim sefem, ale krome jeho tam byli jeste dalsi tri kapitani, 7 inzenyru, 4 mechanici, kuchar, kuchar manager (jaka je jeho napln, fakt nevim, asi buzerovat kuchare), nejaci dalsi vometaci, atd., uz nevim....jo, jeste vykladaci nakladu.
A tak jsme se bavili celou cestu az do Vanu i s nasimi dvema novymi francouzkymi kamosi. Van je uzasnej, stravili jsme v nem temer tri dny, okouzlil nas svyma cukratkama, prijemnou atmosferou i bajecnym hotelierem, ktery byl jak tatka, mily, i kdyz cenu jsme samozrejme zase usmlouvali. Potkali jsme tu dva Cechy, Karla a Evu z Brna, kteri pokracuji take do Iranu, sjeli jsme spolecne na ostrov Akdamar, kde obyvatele mesta casto poradaji pikniky, protoze je to velmi prijemne misto na koupacku. My jsme tam jeli zejmena kvuli jednomu z nejzachovalejsich armenskych kostelu v Turecku. Stavba je z 10. stoleti, uzasny.... To ovsem nebrani mistnim holobradkum, aby si tam otevreli pivo a zapalili cigo. Blbouni proste prekracuji kultury i hranice. Proboha, doufam, ze se jednou nenajde blbec, ktery by je dal dohromady ve smyslu, proletari vsech zemi, spojte se. Ostrov je uchvatnej, plny jesterek, divokejch cernejch kraliku, zelv, o kytkach ani nemluvim. A koupacka....skvostna. Najdete tu samozrejme i skladku, ale tak uz to v Turecku chodi.
Obesli jsme Vansky hrad, navstivili mistni sirotcinec pro bile kocky, coz je mistni rarita. Kocky, ktere se rodi jen ve Vanu a jeho okoli, maji casto kazde oko jine, pry rady plavou (to bych chtel videt, haha), jsou ale velmi pritulne, jak jsme se na vlastni vocadla presvedcili, hned bychom ji sbalili do baglu, bohuzel stoji kolem 2000 dolaru baj voko, takze Sifu s Martinou zadnou kocku neprivezu, zadna kamoska pro kocoury nebude, ale aspon bychom si ji nepletli:-)
Z Vanu jsme v nedeli 29.7. 07 zamirili, jak jinak nez otostopem do prihranicniho mestecka na severovychod do Dogubayazitu, asi 185 km od Vanu. Pry se tam stopovat moc neda, pche, zastavil nam hned jeden dolmusak, coz je mistni minibus, pri stopu se nam to stava dost casto, vetsinou chteji platit, proto je odmitame. Kdyz sam ridic rikal, no money, zdalo se to sice trochu podezrely, ale presto jsme vlezli do jamy lvove. Behem jizdy se z nich vyklubali pomerne drzi otrapove, kteri nas chteli natahnout na iranskych rijalech, nabizeli asi tak 3,5 x horsi kurs nez je oficialni, takze jsem je slusne poslal cesky doprdele, neni nad to se pri tom usmivat a delat, ze nicemu nerozumite, nicmene jinak to probehlo bez problemu a za necele dve hodky nas hodili az sem, coz byl jeden z nasich nejluxusnejsich a nejrychlejsich stopu.
Dogubayazit ma asi 60 000 obyvatel, je to pomerne mlade mesto z prvni poloviny 20. stoleti, ale stoji na stare paseracke stezce, proto je tu velmi levne. Je tu velka vojenska posadka, spousta tanku, moc se netvarili, ze by se chteli fotit.... Spali jsme za 10 babek za noc, coz je bezkonkurencni, taky jsme si oblibili mistni vyvarovnu, kde jsme byli peceni vareni, kebabky, dobrutky, sladkustky....no a ja si konecne dopral pivecko. Opet jsme se videli s Christopherem a Adrianem, francouzkymi kamosi, ktere jsme opustili ve Vanu, Adrian sezral nejake otravene jidlo, takze prisla na radu nase profesionalni lekarna, Martino, diky!
Prohledli jsme si uzasnou pevnost Ishaka Pashi ze 17. stoleti, udelali maly vylet do mistnich kopcu, abychom zahledli bajny Ararat, na jehoz upati pristal chudak Noe, mel zatracene uzasnej vyhled, samozrejme, az voda opadla:-) Malem nas sezral parek ovcackych psu, ale tvaril jsem se drsne, takze basta nebyla, jen mezi nami, moc se nam ulevilo. Vcera dorazili Karel a Evca, kterym jsme poslali echo do Vanu, zasli jsme do hamamu, mistnich oddelenych lazni, kde jsme pobyli neuveritelne tri hodiny, pote, co nam malem pri masazi sedreli kuzi z tela, vypili jsme zas hektolitry caje a ja se snazil naucit vrhcaby, neboli backgammon. Mistni maji par tisic let naskok, takze si dokazete predstavit, jak me roznesli. No, a dnes se Lena promeni v bubaka a za par hodin prekrocime Iran... Takze drzte nam palce a mejte se krasne....Hallo-money-goodbye!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ir ir | 31. července 2007 v 9:33 | Reagovat

Zdar a silu oba :-) !!!

Elvis vam vzkazuje ze by teda klidne jednu bilou kocicku bral :-), ale jen pro neho - Presley je prej jeste moooc mladej :-).  

Vcera mi psala Martina, ze se pohybuje nekde na uplnym jihovychode turecka :-), ty brdo, tak jsem si rikal... znas ty veci jak se dejou... :-))))))))))))))))))

bye

sifu

2 Kamila Kamila | 31. července 2007 v 15:19 | Reagovat

Čau vy dva! Tak už přecházíte do Íránu... to jste dobrý. Leni ani jsem netušila co všechno sebou potáhneš:-))). Ta loď vypadá dost rezavá:-)))..no ale hlavně, že nešla ke dnu i s těma všema vagónama. Fotky jsou fakt pěkný. Řikám si, jak to děláte, že se vám ty místní na nich tak přirozeně tváří...No nic, přeju další úspěšný otostop!!!!

3 Radka Radka | E-mail | 1. srpna 2007 v 13:58 | Reagovat

Ahojte, nechcete mi poslat domů nějakou želví kamarádku pro ty moje dva zelený kluky? :o))))

A hlavně už nic neztrácejte!!! :o))) Moc pěkný fotky, jen tak dál, držíme vám tu palce!

Zrovna o víkendu jsme byli vandrovat s Žabákem a Blankou, tak jsme na vás vzpomínali, kdepak asi jste.

Ahoj Radka a Šikula

4 Eva a Karel Eva a Karel | 1. srpna 2007 v 20:39 | Reagovat

Cauky nemame uz cas hledat vas email bo nas vyhazujou z kavarny ale zitra dorazime do Tabrizu nejspis na dve noci tak pokud tam jste tak napiste kde papa

5 Michalka Michalka | E-mail | 3. srpna 2007 v 18:03 | Reagovat

Aha, tak koukám, že jeden z nejhezčích arménských kostelů je v Turecku. No ale zase pohled na Ararat je teda z té druhé strany hranic o něco dramatičtější:-)

Jestli zavítáte ještě někam, kde už jsem byla, tak vám zase ráda sdělím svůj názor, ale jelikož třeba Maltu jako zastávku na své cestě asi nemáte, tak jsem se svými komentáři zřejmě skončila:-(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama