Cesta do Istanbulu

15. července 2007 v 11:09 | Rosta
Zdravime z Istanbulu! Mame se dobre, jen postradame prvni vec, kterou jsme vcera stihli zapomenout v kamionu - celovku. Ale pekne po poradku: vyjeli jsme si busikem z Florence do Sofie. Pro usporu casu jsme zvolili cestu busem, pak nas z te 22 hodinove jizdy [ridic prijel o dve hodiny drive] pekne bolela zada. Znate me, jaky jsem setrilek, namisto pohodlne cesty do Istanbulu, jsem naridil stop, jenze trefte se hned na poprve na tu spravnou vypadovku, ze? No, nebudu to natahovat, po Lencine skrehotani jsme na stopu zkysli asi hodinu a pul, nez se nad nami jeden Turek smiloval a vzal nas na nekolik kilometru vzdalenou dalnici. Nesmim zapomenout na to, ze nase batohy vazily aspon 30 kg, dnes udelam raznou vytridilku... Co ja jsem to tam jenom nacpal, nejakej chlast, aha, tretina batohu tvori lekarna, aha, jsme neco jako chodici nemocnice...zbytek tvori jine nesmysly...no, vecer nekterym vecem zatneme tipec. Stridaly se auticka, ja vzdycky usnul, takze toho ani moc nemuzu vypravet, az jsme se kolem poledne nacpali k jednomu prima Turkovi do kamionu. Nejdriv sice vyhrozoval, ze nas sveze jenom sedesat kilasku a pak pujde spat, jenze vsechno dopadlo jinak. Dojeli jsme na odpocivadlo, pozval nas na kolu, cajik a toust, pak prijeli jeho kamosi a misto spani se slo plavat (teda bez nas, ale zato do pekneho kryteho bazenu, zatimco my jsme dostali kaficko, abychom se mezitim nenudili). A ze nas pak hodi na hranice, kde si nas prelozi jiny kamos, ktery jede do Istanbulu. Jenze se to plavani nejak protahlo a na hranice jsme, misto ve 4, dorazili v 9 vecer. Pres hranice jsme museli pesky (celkem jsme prosli kolem peti okynek, u nichz jsme nejdriv predbehli poradnou frontu aut nacpanych az po strechy prazdninovym vybavenim a potom jsme ziskali razitko - do pasu nebo na papirek, podle nalady). Ackoli jsme byli domluveni s nasimi kamarady z kamionu, ze na sebe pockame, az prejdeme hranici, sotva jsme byli na turecke strane, nejenze nas do nosu uderil dost silny zapach, jako kdyby si Bulhari a Turci delili i vzdusny prostor, ale okamzite nam zastavily, aniz bychom stopovali, dva kamiony, do jednoho z nichz jsme se nacpali. Mladej Turek mluvil jenom turecky, nezavrel hubu, ale jinak byl dost milej, hned nas pozval na jidlo, Lena se sice upejpala, ale ja jsem se rozhodl jit do toho naplno, nakonec fazolky a lilek s feferonkama a jogurtem byly fakt vyborne, a tak jsem se rozhodl se obetovat. No, a u toho vseho furt Turek nezavrel hubu, on na nas turecky, my na nej anglicky, pak jsme to vzdali, a nadavali a vzdychali jsme v materstine. Az jsem z toho usnul a probudil se pred Istanbulem, milej Turek nas vyhodil uprostred nejakeho galimatyase sjezdu z dalnice a tak jsme pri tom vystupovani ve dve hodiny rano nejak pozapomneli v aute celovku. No, dost nas to sralo, to jo, ale co se da delat... Uprostred tmy mezi projizdejicimi auty jsme vsak rychle vystrizliveli... Jenze ouha, kdybychom aspon vedeli, kde jsme uprostred nebo na kraji toho bezmala devatenactimilionoveho mesta. Nastesti, spasa, naseho zoufaleho pobihani si vsimli nejaci chlapkove, co mali na aute obrovskou svetelnou sipku a s tim, co pripominalo tak trochu diskosku, uklizeli silnici nejakym obrovskym smetakem. No, nevim, kdo se divil vic, kdzy jsme jim rekli, ze chceme k mesite Hagia Sofia, skoro se placali do stehen, jenze otevreli auticko nasim nebohym zadickum, ktere se tam vzapeti tak pohodlne rozvalili, ze jsem z toho zase usnul, ale nemejte strach, asi jen na dve hodiny, takze pred 4 hodinou ranni, kdy temer zacalo svitat, jsme stali pred mesitou a premysleli, co s nacatym dnem, ktery zacal tak bajecne. No, Lenka to vyresila, lehla si na karimamu a usnula jak drevo, takze jsem tam stridave konverzoval s jednim prima potulnym psikem, kocickou, uchechtanym rackem a dvema bezdomovcema. No, a pak jsme shaneli hotel, pani, takove lace, pruvodce asi splachnem do zachodu, nebo se Turci zblaznili, protoze mene nez 25 dolaru za jednu malou komurku jsme neusmlouvali. Takze kamaradi, pokud se nas chcete zbavit na rok, zacnete trochu sporit...jinak nevim nevim...
No, to by bylo tak vsechno. Lenka protestuje, ze na stopu nekafrala, ale poctive drzela ceduli a vyrabela nahradni, kdyz puvodni nezabrala. Kecy v kleci, znate to...ted ji zrovna pada hlava unavou, protoze moc nespala, nechapu proc...pry konverzovala s ridici...ja si radsi pospal...
Tak sup s korunkou do prasatka....a napiste nam, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vierka vierka | E-mail | 16. července 2007 v 11:36 | Reagovat

zdravicko leni a  rosta!!

tak to je prima, ze ste uz v istanbule,resp. ze ste uz vobec na tych velkych a dlhych prazdninach:))) Co je to celovka? Sorry, ale v slovencine takyto zvrat nemame, ledaze by to bola baterka?No neviem...

V kazdom pripade uz len to,ze ste sa na tu cesu dali, je proste uzasne a prajem Vam len same skvele zazitky a tesim sa va Vase netovske rozpravanie. Davajte na seba pozor a piste vela:)) vierka

2 Petra Petra | E-mail | Web | 16. července 2007 v 20:10 | Reagovat

No vida, jak vám to vesele začalo :o) Tož sťastnou další cestu!!!

3 Speedy Speedy | 17. července 2007 v 10:10 | Reagovat

Ahoj Rosťo a Leni

Jsem si mile početla a zas trochu se zasmála zjistila jsem Rosťo že cestuješ stejně jako já že většinu cesty prospíš. Já říkám že je to stokrát lepší aspoň totiž cesta rychleji uteče a člověk si náramě odpočine. Já na cesty má svého oblíbeného čmeláka (polštářek) bez něj necestuji. Přeji vám velice příjemnou cestu a pozor na ty řízky v takovém vedru se rychle kazí :o)

4 Agnes Agnes | E-mail | 19. července 2007 v 10:51 | Reagovat

Zdravím,

s teplem jsme si fifti fifti :)). Co vidíte zažíváte, prožívejte pro sebe, ne v množství navštíveného, ale intenzitou prožitého, jinak vám to unikne a zapomenete. Jedno Rosťovo proč jedu, bylo: abych poznával a mohl dávat dál. Ať se daří, pamatuju na vás. A

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama